Často se setkáváme se rčením: No, řekněte, je to normální? Jsi normální? Co dělají, není normální…
Slovo normální je od slova norma. Norma je požadavek na vlastnosti nebo chování věci či lidí. Kdo ale ten požadavek stanoví?
Hranici normálnosti vystihuje Gaussova křivka normálního rozdělení. Největší statistický výskyt daného jevu je teoreticky nejnormálnější. Rozhodně to ale neznamená, že nejsprávnější. Záleží na tom, jaký jev hodnotíme a kde či kdy ho hodnotíme. Někdy se nám zdá nenormální matematický génius, jindy počtářský ignorant. Je nenormální neznat cizí jazyky anebo jich znát deset? Statisticky je normální neubližovat, ale zároveň nepomáhat. Je to v pořádku? Začíná být normálním zakládat si svůj blog (statisticky počet blogerů roste). Je to ale normální v šedesáti letech? 60+ je početně zanedbatelnou skupinou blogerů, tudíž vybočuje z normy. Přesto si myslím (asi jako většina z nás), že normální jsem.
Hovořit o tom, co je v našem životě v normě a co už nikoli, je velmi obtížné definovat, a i když statistika je věda exaktní (viz Gaussova křivka), diskuze o normálnosti je ve velké míře filozofická záležitost Je normální být či nebýt? Toť otázka!
Takže shrnutí:
Být, psát, neubližovat, pomáhat, umět počítat a být polyglot – tak to by se mi líbilo. I kdyby to bylo tak trochu za hranicí normálnosti.
A jak to máte vy?
ilustrační obrázek: pixabay.com