Zejména ve vánočním období, které máme spojené s návštěvami příbuzných, vyvstává velký problém. Jak to všechno zorganizovat? Koho navštívit, koho pozvat, kdy a v jakých sestavách?
Padesátiletá Svatava se loni rozhodla zorganizovat takzvaně perfektní Vánoce. Na Štědrý večer uspořádala bohatou tabuli pro sebe, manžela a své dvě dcery. Další den naplánovala návštěvu tchána a tchyně, den následující návštěvu své matky. Drhlo to už u tchyně. „Tvářila se kysele a po půl hodině řekla, že Vánoce jsou o tom, aby spolu rodina byla na Štědrý večer. Došlo mi, že je naštvaná, že jsme je nepozvali a přišli jsme až druhý den. Atmosféru ještě pokazila mladší dcera, která celou návštěvu koukala do mobilu a pak po hodině prohlásila, že odchází, protože něco má. Následovaly řeči o špatné výchově. Tchán nemluvil, celou dobu si četl, pak si pustil televizi. Došlo mi, že je mu úplně jedno, jestli tam jsme či ne, protože on je v pohodě za každých okolností,“ vypráví Svatava.
Nevyvedla se ani návštěva další den. Její máma jí totiž vyčetla, že má radši tchyni než vlastní matku. „K ní jdeš dříve než ke mně, já jsem v tvém životě ta poslední. A vnučce už vůbec nestojím za to, aby přišla,“ prohlásila.
Svatava: „Normálně jsem si po návratu domů nalila dva panáky a byla jsem šťastná, že jsou Vánoce za mnou. Vzít si je všechny domů na Štědrý večer, neměla bych z těch svátků vůbec nic, jen nervy.“
Tato situace opravdu není výjimečná. Podobnou zažívá téměř osmdesátiletý Jindřich. „Protože jsem vdovec, rodina má pocit, že mě musí o Vánocích navštěvovat. Celý rok nic, ale o svátcích se tu střídají jak svatí na orloji. Takže musím vždy něco nachystat, což mě moc nebaví. Děti řvou, pouští si hlasitě hry na mobilech, se snachou si moc nemám co říct, na synovi vidím, že by byl raději někde na horách. Vánoční návštěvy se berou jako povinnost, ale nikdo se neptá, zda o ně stojím. Já bych byl radši sám u televize nebo si zajel na hory za kamarádem, který je taky sám. Jenže když jsem to synovi řekl, prohlásil, že to je nesmysl, že o Vánocích mám být s rodinou. Přitom na štědrovečerní večeři mě nepozvou, chodí zásadně až druhý den a sedí tady celé odpoledne,“ říká Jindřich se smíchem.
Ve většině lidí je zakotveno heslo: Na Vánoce nemá být nikdo sám. Zároveň si mnoho lidí mladého či středního věku chce dělat Štědrý večer v úzkém rodinném kruhu. Mladý pár chce být spolu sám, rodiny s dětmi si chtějí ten výjimečný den užít s dětmi. Přivézt či navštívit ten den babičku, dědu, osamělého starého strejdu či tetu, mnohdy přináší komplikace. Někdo musí být připraven je odvézt zpět, tudíž si nesmí dát ani skleničku. Nebo hostitelé přichystají místo k přespání, což je pro mnohé lidi vyššího věku nepohodlné a preferují nocování ve svém prostředí. Takže se vše řeší složitým organizováním návštěv, přesunů a Vánoce se pro mnohé mění ve stres.
„Je to povinné, řekla mi snacha, když mě loni pozvala na Vánoce,“ vypráví šestasedmdesátiletá Eva z Ostravy. Pokračuje takto: „Věděla jsem, že to bude průšvih, ale odmítnout nebylo zdvořilé. Pozvala i svou starší sestru, kterou já nesnáším, protože pracovala ve stejném podniku jako já a svedla manžela mé kamarádky. Ví, že to vím, takže mě taky nesnáší. Navíc můj syn dost pije a já se na to nemohu dívat. Takže jsem trávila Štědrý večer s ironickou nasupenou ženskou, opilým synem, snachou, která se urputně snažila dělat, že je atmosféra příjemná a s třemi vnuky, kteří celý večer koukali to tabletů a mobilů. Kdybych byla sama doma, bylo by mi líp. Jenže na Vánoce člověk nesmí být sám, tak nám to všichni vtloukají do hlavy. Letos jsem s díky pozvání odmítla. Takže mladí přijedou až příští den. No uvidíme, snad to bude příjemnější. Tedy, pokud se syn zase nenamaže.“
Je to těžké. Kdo není nikam pozván, propadá často o Vánocích pocitům, že na něj všichni kašlou, že zůstal na světě úplně sám. Kdo pozván je, je často rozčarován, že vše neprobíhá, jak si představoval a uvažuje nad tím, že být doma sám v klidu taky není marné. V mnoha rodinách probíhají Vánoce na etapy. Někdo má štědrovečerní oběd s babičkou a dědou a večeři pak tráví doma jen v páru či s dětmi. Některé rodiny drží zásadu, že se musí co nejvíce příbuzných sejít u štědrovečerní večeře, čím více, tím lépe. Někdo navštěvuje příbuzní zásadně až ve dnech po Štědrém večeru.
Přestože se často mluví a píše o tom, že právě o Vánocích starší osamělí lidí trpí pocity prázdnoty a zbytečnosti, pracovníci krizových linek, mají v tomto směru zajímavou zkušenost. Mnohem více než o Vánocích se jim senioři s pocity beznaděje svěřují až po Novém roce. „Telefonují samozřejmě i v období Vánoc, kdy hodně seniorů trpí samotou, ale hodně také na začátku roku. Protože to je doba, kdy my všichni začínáme plánovat, co všechno v dalším roce budeme dělat. Ale starý člověk se svoji perspektivou, která je krátkodobá, se do toho našeho plánování zkrátka nevejde,“ upozorňuje Jan Lorman, který vede sdružení Život 90 pomáhající seniorům v obtížných životních situacích.
„Samota se netýká jen seniorů, kteří nikoho nemají. Mnozí mají rodiny, vnoučata, ale to neznamená, že se necítí osamělí, protože mladé rodiny dnes často vedou životní styl, který je starším lidem velmi vzdálený,“ říká Tomáš Kunc ze společnosti Senior Safe, která provozuje telefonickou asistenční službu pro seniory. Právě o Vánocích se rozdílný životní styl a představy o tom, jak Vánoce trávit, hodně projevují a dobře míněná snaha navštěvovat se a družit nakonec končí mrzutostmi, únavou, ba i hádkami.
Existuje řešení? Ne. Snad jen může pomoct, když si člověk uvědomí, ve vyšším věku už pro něj nic není povinné. Takže ani vánoční návštěvy.
