V podvečer letošní druhé adventní neděle sedím v rožnovském kostele na koncertě žáků LŠU. Jako první vystupují malí zpěváčci a při písni Půlnoční od Václava Neckáře se mi vybaví příhoda, kterou jsem zažila před více než dvaceti lety.
Když měl náš syn 15 roků, šel se mnou na půlnoční mši (syn je nevěřící, já jsem byla vychovávaná v katolické rodině). Cestou do kostela se vyptával, co se během bohoslužby dělá a zda se tam tleská. „Radku, jak tě to napadlo, při mši v žádném případě.“ V kostele nebylo k hnutí, sešlo se opravdu velké množství lidí. V té době byl v našem městě farářem mladý sympatický muž a velký sportovec, kterého si oblíbili věřící i nevěřící.
Kostelní hodiny odbily půlnoc, přichází pan farář s ministranty a srdečně vítá všechny přítomné. Mše je slavnostní, na kůru hrají muzikanti a zpívá chrámový sbor a jeho sólisté. Před závěrem mše zpíváme všichni vánoční koledu Narodil se Kristus Pán. Pan farář přichází k mikrofonu a pronáší: „ Než vám dám požehnání a odejdete do svých domovů, měli bychom zatleskat chrámovému sboru. Opravdu krásně zpíval.“ Zní potlesk, se synem se na sebe podíváme a nekomentujeme. Do ticha noci se ještě dlouho nese z kostela potlesk, protože všichni tímto způsobem děkujeme muzikantům, sólistům, ministrantům a právě narozenému Ježiškovi.
A pak, že mají maminky pravdu. Haleluja.
Přeji všem klidné Vánoce prožité v kruhu svých blízkých.