Onen církevní původ se vlastně váže jen ke jménu. Silvestr je totiž křestní jméno latinského původu. Církevní stopa je poněkud zvláštní, a ne docela čitelná. 31. prosince 335 zemřel třiatřicátý katolický papež Silvestr I. Spojovat tak hektické slavení s jeho úmrtím asi není ten správný důvod. Když už, mohly by se oslavy vázat k jeho dvacetiletému vládnutí katolické církvi, údajně velmi úspěšnému.
Ať tak či onak, Silvestr je spojen s dlouhou veselou nocí, oslňujícími ohňostroji, půlnočním přípitkem k uvítání nového roku, i ovarem s vejmrdou pro oživení obětí divého slavení. A čočkou, to aby se u vás držely peníze. Čočka je sice spíš už novoročním obyčejem, ale stále patřícím k dlouhé silvestrovské noci.
Než se podíváme na to, kterak probíhají oslavy u nás, nahlédněme do světa, jak si slavící davy užívají tam. Dech vyrážející světelná hra se odehrává na nebi nad chilským Valparaisem. Statisíce lidí sledují ohnivý tanec po celé délce obřeží až k Viña del Mar. De patrně o největší show v Latině.
Severní Amerika je proslulá nekonečnou nocí v New Orleansu. Ohňostroje tam odpalují se střech domů, diváci je sledují z palub „tweinovských“ parolodí. Když celá paráda skončí, davy se přesouvají do barů, které pro onu noc nastavují nekonečnou zavíračku. Domů se jde až za bílého dne. Prvního v novém roce.
Světový primát v počtu odpálených rachejtlí drží Dubaj. Tam pře pár lety vyletělo k nebi bezmála pět set tisíc rachejtlí, petard a světlic. Jak je to tedy se silvestrovskými oslavami u nás? Našinci se dělí na dvě základní skupiny. Jedni tráví svátek v pohodě domova u televizního programu nad stále většími zásobami jídla. Ty ponechme jejich osudu, když po přípitku vypnou bednu a se slovy „…Ty se zase vycajchnovali!“, dorazí poslední chlebíček, a odcházejí na lože.
Druhá skupina stále početnější, tráví oslavy mimo domov. V chatách či na chalupách, stále častěji však v restauracích, na horách, v lázních. Tam vyrážejí na více dní, v rámci nabídky využívají i ozdravných či sportovních možností.
Nejlákavější a prioritní je však z celé nabídky u těch i těch oslava silvestrovské noci. V jejím rámci potom v neposlední řadě jídlo a pití.
Český návštěvník restaurací přitom bývá tradicionalista. Kde se mu zalíbí, tam se rád vrací. A ať si přitom vybírá poslední večeři roku z à la carte lístku, nebo loví své nejoblíbenější lahůdky z bufetové nabídky, téměř vždy nad ránem hudrá: „…program dobrej, mámo, viď?
Ale to jídlo! Příště už fakt vyrazíme jinam, to si piš!“ Zhusta však na to nedojde.
Milan Ballík pro portál i60