Nebezpečný pád
Foto: autorka

Nebezpečný pád

8. 1. 2018

Vypravila jsem se s kamarádkou a svými dětmi na Lysou Horu. Byl březen 1986, dole už téměř bez sněhu, ale beskydská kráska si svůj bílý háv opatrovala. Už to nebyl ten čerstvě napadaný kyprý sníh, byla to tvrdá ledová skořápka, která byla hlavně na sluneční straně protkaná blátivými cestičkami. Po těch jsme vyšlapali  na nejvyšší horu Beskyd, dali si horký čaj, chvíli sledovali lyžaře, jak padají na zmrzlé sjezdovce, a pomalu se vydali na cestu dolů.

V gumových gerlachách jsem nějak neopatrně stoupla na zmrzlý kousek ledu a plácla sebou. Začala jsem se smát, jak jsem nešikovná, a začala se zvedat. Ale ouha. V gumových botech se mi nedařilo se na zmrzlém sněhu postavit a navíc, oblečená do šusťákových kalhot, jsem začala po svahu sklouzávat. Ještě pořád mi bylo do smíchu, jak si i bez lyží na Lysé zalyžuju. Vzápětí mi ale smích zmrzl na rtech. Hladká šusťákovina na ledovém svahu nabírala fofry a cestou necestou mezi stromy mé zmítající se tělo klouzalo rychleji a rychleji dolů. Ztratila jsem čepici, rukavice a holýma rukama brzdila na té ledové kruchtě. Nic nepomáhalo a já začala zoufale volat o pomoc. Nekontrolovanými pohyby, kdy jsem byla hnedle hlavou dole a hnedle zas nahoře, roztaženýma rukama jsem kormidlovala  mezi stromy a hrůzou už ani nekřičela. Proboha, takhle jsem si svůj konec nepředstavovala, pane Bože, neeeee!!! Už jsem fičela mezi kmeny přímo kosmickou rychlostí, některým stromům jsem se jakž takž vyhnula,  jeden strom lehce nabrala nohou, druhý rukou, ale nezastavilo mne to.

Nevím, kolik metrů už jsem mezi stromy sjela, zdálo se mi, že snad sto, dvě stě. Opět se při klouzání mé tělo obrátilo, tentokrát na bok, a přede mnou další strom. Vyhnout už jsem se nestačila. Náraz přímo na břicho. Ale bolest jsem nevnímala, instinktivně jsem se pevně chytla stromu, který mi sice ublížil, ale hlavně mě zastavil a zachránil. Ani jsem nedýchala a bála se udělat jakýkoli pohyb, abych se opět nedala do pohybu.

Po cestičce pár metrů ode mne zrovna stoupala vzhůru rodina. Pán s hůlkami přišel až ke mně a s úlevou si oddechl, když viděl, že žiju. Pomohl mi vstát, půjčil mi jednu hůlku, přidržoval mne a pomalu se mnou sestoupal na cestu. Otřesená, ale šťastná, že žiju, jsem sedla na pařez a mohla teprve kontrolovat výsledek svého sešupu. Bez čepice, rukavic, roztrhnuté a zablácené kalhoty, bunda taky, ruce odřené do krve až k lokti, příšerná bolest v břichu...ale jsem živá! Po nějaké době ke mně došly i děti a kamarádka a radostně jsme se všichni objímali. Ukázala jsem začínající modřinu přes celé břicho.

Kamarádka - zdravotní sestra - rozhodla, že musím do nemocnice. Tam kontrola naštěstí dopadla dobře a pustili mne domů. Modřina za čas zmizela, ale příšerný zážitek zůstal v mysli a občas v noci naháněl smrtelný pot. Na Lysou jsem zanevřela a už nikdy na ni pěšky nelezla.

Až teprve nedávno se seniorklubem jsem se nechala pohodlně vyvézt autobusem a při pohledu dolů se mi znova vybavil ten pocit bezmocnosti a začala jsem se třást. Věřím, že můj strážný anděl tenkrát při mně stál.

Můj příběh
Hodnocení:
(4.7 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Vávrová
Helenko, zažila jsem před lety něco podobného a jela jsem na šusťákové kombinéze také hodně, hodně daleko. Bylo to tady u nás na Luži....
Hana Rypáčková
Helo, to je jako popis mého výstupu v březnu ( ještě v plné síle), ale ta ledová krusta..Bezmoc, udělat krok .....Jen jsem nikam nesjela, ale úplně to vidím.
Alena Tollarová
Jak si čtu o Tvém zážitku (škoda, že tehdá nebyla soutěž o Zážitek roku, měla bys šanci na výhru:) ), vybavilo se mi, jak jsme vloni s kamarádkou klouzaly po ledu k Vaňovskému vodopádu, ale hlavně zpátky. A jak jsme se dole radostně objímaly, že jsme bez újmy. Ale fotky stály za to a zážitek vlastně taky.
Věra Ježková
Naši strážní andělé s námi mají někdy hodně práce.
Naděžda Špásová
Červenko, ještě že ty anděly strážný máme, viď. Sem tam takový držkopád taky zažiju.
Blanka Macháčková
Takové pády vypadají humorně. Jsou ale velmi nebezpečné. Já n šusťákových kalhotách sjela Sněžku a měla stejné pocity jako vy. Já se zachytila o tyčové značení a moc mi do smíchu nebylo.
Zuzana Pivcová
Je to hrozný zážitek, ale neměla jsi na něm žádnou zásluhu. Záchrana byla namístě. Já vždy trnu, když vidím, jak lidé vystupují na zastávce z tramvaje a za zadním vozem přecházejí koleje, třeba do metra. Vůbec nemůžou vidět tramvaje v protisměru, které vjíždějí do zastávky. Ti řidiči aby měli nervy ze železa. Mně se úplně dělá zle, když vidím, jak zoufale brzdí a zvoní, ale ti chodci v pohodě.
Hana Polednová
Helenko, sláva, že to dopadlo jen s modřinou, odřenýma rukama a roztrženým oblečením. Ale hezky si to podala zábavnou formou a je vidět, že i po skoro 31letém výročí od tohoto nebezpečného pádu nad tebou ten anděl strážný stále krouží a chrání tě.
Marcela Pivcová
Paní Helenko, když někdo vypráví nebo píše o hrůzostrašných pádech, nemohu si nevzpomenout na svůj zážítek před téměř pěti lety. Tehdy mé dobíhání metra skončilo pod kamennými schody, ze kterých jsem doslova, asi po špatném šlápnutí, proletěla vzduchem (jak mi pak sdělila Zuzka, která mi ihned volala záchranku). Vyšetření v nemocnici neukázalo žádnou zlomeninu, ale naraženin bylo několik a hrozné modřiny se ztrácely po řadu měsíců. Tehdy i můj anděl strážný měl pohotovost. Od té doby sice někdy také pospíchám, ale o poznání pomaleji, přidržuji se zábradlí a dívám se, kam stoupnu. Když jsem za čas po těch "svých" schodech zase šla, pohled dolů mi zrovna dobře nedělal.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.