Významné jubileum slaví americké sondy Voyager 1 a Voyager 2 a s nimi americká kosmická agentura NASA: už 35 let míří ven ze sluneční soustavy. Staly se tak nejdéle pracujícími a současně i nejvzdálenějšími vyslanci lidstva ve vesmíru, prvními výrobky lidských rukou, které doletí až k jiným hvězdám.
Při příležitosti výročí kosmická agentura NASA uspořádala 5. září v kalifornské Pasadeně velkolepou oslavu pro všechny, kdo měli nebo mají s misí něco společného. Mezi účastníky byla i Ann Druyan, vdova po populárním astronomovi a spisovateli Carlu Saganovi, který se podílel na vytvoření poselství pro mimozemšťany umístěné na trupech obou sond.
Na oslavě také zahrál band tvořený pracovníky NASA. Na repertoáru byly samozřejmě především skladby, nahrané na deskách tvořících součást poselství jiným civilizacím.
Poselství mimozemšťanům
Sondy Voyager 1 a 2 odstartovaly koncem léta roku 1977 (Voyager 1 paradoxně jako druhý 5. září, zatímco Voyager 2 už 20. srpna) s cílem prozkoumat vnější planety sluneční soustavy. Posledních pět let se pohybovaly oblastí, které se říká vnější heliosféra – obálkou gigantické bubliny obklopující náš planetární systém, kde se částice slunečního větru zpomalují, jeho tlak se vyrovnává s tlakem částic z okolních hvězd a magnetické pole Slunce definitivně ztrácí svou sílu.
Voyagery nejsou první sondy mířící mimo naši sluneční soustavu, přesto jsou nejdál. Po jedenadvaceti letech ve vesmíru totiž "předběhly" starší sondy Pioneer letící po podobné dráze. V obou případech se použilo metody zvané kosmický kulečník: dráha byla zvolená tak, aby stroje urychlilo působení gravitačních polí několika planet. K nejbližším hvězdám Voyagery doletí až za desítky tisíc let. Voyager 1 míří k jedné z hvězd v souhvězdí Žirafy, kam dospěje za 40 000 let. Mine ji ve vzdálenosti 1,6 světelného roku. Voyager 2 se za 296 tisíc let podívá zblízka na nejjasnější hvězdu pozemské oblohy Sirius nacházející se ve vzdálenosti 4,3 světelného roku od Slunce.
Pro případ, že by se sondy někdy setkaly s mimozemskou inteligencí, jsou vybaveny speciální destičkou se "zpáteční adresou". Na ní je srozumitelným kódem vyjádřeno vše základní o Zemi, lidech a sondách Voyager. Kromě toho je na trupech umístěna také pozlacená gramodeska s názorným návodem k použití, na níž jsou zaznamenány zvuky Země a obrazy.
Bouřlivá hvězdná hranice
Přibližně od roku 2003 se sondy pohybují oblastí, kde končí vliv Slunce a začíná skutečný mezihvězdný prostor. „Informace, které přicházejí z Voyageru, ukazují, že vstoupil do nové odlišné oblasti vesmíru,“ napsal v říjnu toho roku dr. Eric Christian, který se v americké kosmické agentuře NASA zabývá výzkumem našeho planetárního systému.
„Sonda zaznamenala mohutné vlny vznikající v důsledku toho, že proud částic přicházející ze Slunce působí proti mezihvězdnému větru,“ dodal k tomu dr. Edward Stone z California Iinstitute of Technology. „Údaje z Voyageru jsou překvapující a plné záhad, protože začal zkoumat dosud neznámou oblast na samé vnější hranici sluneční soustavy.“
Vědci si dlouho představovali, že naše sluneční soustava končí za drahou nejvzdálenější planety – a pak už je jen mezihvězdná prázdnota. Dnes se ví, že za Plutem jsou ještě nejméně dva prstence ledových těles, tzv. Kuiperův pás a Oortovo mračno. Ani tím ale moc Slunce nekončí: jím vysílané elektricky nabité částice, kterým se říká sluneční vítr, pokračují ještě dál. Jejich síla pomine teprve v oblasti, kde převládne řídký chladný mezihvězdný plyn.
Hranice mezi prostorem ovládaným Sluncem a mezihvězdnou prázdnotou však má složitou strukturu a odehrává se v ní řada bouřlivých dějů. Svým způsobem připomíná příboj narážející na pobřeží. Podobná rozhraní už byla pozorována na hranici některých blízkých hvězdných systémů pomocí Hubbleova kosmického teleskopu. Nikdo však dosud přesně neví, v jaké vzdálenosti má své hraniční vrstvy naše sluneční soustava. Bez nadsázky proto lze říci, že Voyagery mapují cestu pobřežním kosmickým příbojem pro další mezihvězdné mise.
Dál a dál...
„I po pětatřiceti letech naše Voyagery přinášejí nové objevy,“ řekl při příležitosti pětatřicetiletého výročí startu Voyagerů Ed Stone z California Institute of Technology. „Úplně změnily náš pohled na bouřlivé prostředí Jupitera a Saturnu, přinesly první podrobnější údaje o Uranu a Neptunu. Díky nim se pro nás měsíce velkých planet změnily z teček v dalekohledech na svérázné světy plné překvapení. A nyní nám umožňují zkoumat samotné hranice našeho hvězdného systému a prostředí za nimi.“
Už po splnění primárního úkolu (průzkum velkých planet) NASA misi Voyagerů přejmenovala na Voyager Interstellar Mission (VIM), Mezihvězdná mise Voyager. Je to první skutečná mezihvězdná výprava lidstva, protože sondy jsou stále aktivní a komunikují se Zemí.
Voyager 2 se nyní nachází 15 miliard kilometrů od Slunce, jeho dvojče 11 miliard kilometrů daleko za drahou nejvzdálenějších planet. „Nasloucháme Voyagerům každý den,“ říká Suzanne Dodd z kalifornské Jet Propulsion Laboratory. „Odhadujeme, že obě sondy mají dost energie, aby sbíraly data a posílaly je na Zemi do roku 2020 nebo možná i 2025.“
NASA uvažovala i o dalších mezihvězdných misích, i když současná situace nedává moc šance na realizaci v dohledné době. Agentura původně předpokládala, že někdy po roce 2010 by se mohla na cestu vydat sonda Intelstellar Probe, jejímž cílem mělo být prozkoumat vesmír do vzdálenosti 250 astronomických jednotek (tj. 250násobku vzdálenosti mezi Zemí a Sluncem). Následovat měla expedice na vzdálenost 500 až 1000 astronomických jednotek. Pak by už mohla přijít na řadu skutečná výprava k některé z hvězd. V současnosti sice není kosmický výzkum USA ve stavu, kdy by mohly být takové plány reálné, vědci ale věří, že výpravy do hlubokého vesmíru se časem podaří obnovit.
Kdy a kam to bude, záleží mimo jiné na výsledcích programu NASA Origins, což je hledání obyvatelných světů podobných Zemi pomocí kosmických teleskopů a také na pokroku ve vývoji nových kosmických pohonů. A samozřejmě především na politické a ekonomické situaci zde na Zemi.
Další články autora najdete na www.novakoviny.eu
