Bála jsem se psa
Ilustrační foto: pixabay.com

Bála jsem se psa

8. 2. 2018

No, psa, spíš pejsek to byl, odrostlejší štěně rotvajlera. Byla jsem v létě u známých na chalupě na Vysočině. Odpoledne jsem se vydala na krátkou procházku. Bylo teplo, měla jsem na sobě kraťasy a tričko, na nohou botasky. Došla jsem na kraj malé vesničky a pokračovala pěšinkou mezi loukami. Po několika metrech se ke mně připojil pejsek. Protože mám pejsky ráda, pozdravila jsem ho a zeptala se, jestli půjde se mnou. Šel. Tedy, spíš se za mnou plížil.

Po chvíli mi to začalo být nepříjemné. Zastavila jsem se v místě, kde jsem chtěla odbočit doprava nahoru k lesu. Pejsek se zastavil také. Udělala jsem krok. Pejsek také. Zůstala jsem stát zády k lesu. Po levé ruce jsem viděla o několik desítek metrů dál chalupy. Pejsek stál proti mně. V tu chvíli to pro mě už ale žádný pejsek nebyl. Změnil se v potvoru, která mě chce kousnout. Do lýtka by se mu to mohlo snadno podařit. Rozhodla jsem se, že se zkusím vrátit. Pejsek mě ovšem držel v šachu. Nechtěla jsem udělat žádný rychlý pohyb. Pomalu jsem se posunula o krok kupředu. Pejsek nepatrně couvl, aniž mě pustil z očí. Tak to trvalo několik, pro mě nekonečných, minut. Pak se na kraji vesnice objevil pejskův majitel, kterého jsem neznala, a začal ho hledat. Konečně uviděl naše živé sousoší člověk a pes. A pochopil, že ta cizí ženská tam nestojí s jeho miláčkem jen z plezíru. Pokusil se ho odvolat. Asi na pátý pokus se mu to podařilo. Když byl pesan v bezpečné vzdálenosti, odvážila jsem se vydat na zpáteční cestu.

Po příchodu „domů“ jsem si dala panáka becherovky na leknutí a vše vyprávěla. Známí to poté odešli tlumočit majiteli pejska. Ten se k večeru dostavil i s ním, aby se omluvil. Stáli jsme v kruhu na dvorku, a zatímco se nás pan majitel snažil přesvědčit, že je hodná, zmítala se Corina divoce na vodítku.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Psů jsem se nikdy nebála. Jako malá holka jsem se vrhla mezi peroucí se psy, aby toho nechali, a málem jsem to schytala za ně. Vždycky jsem toužila po psu a v Týně jsme konečně měly fenku Lesanku. Můj nadřízený v archivu chodil ještě za svobodna běhat do parku a vždy se na něj vyřítil nějaký pes a on byl z toho úplně vyřízený a tvrdil, že psy nemá rád. To bude tím, říkala jsem si, pes to vycítí. Jednou jsem ale v paneláku, kde bydlí sestra, vyšla zadním vchodem, kde je celkem pusto, a tam venčil cizí muž vlčáka. Jakmile jsem otevřela dveře, pes se rozběhl a vrhl se na mě, nikoliv přátelsky. Naštěstí poslechl, když ho pán odvolal. Od té doby mám v důvěřivosti určité rezervy, i když psy mám ráda stále. Takže Tě, Věrko, úplně chápu.
Jitka Hašková
Se psy to není jednoduché. I když jsem milovnice psů, tak se s cizími psy dávám do hovoru jenom v přítomnosti majitele nebo přes plot. Několikrát jsem si před léty hrála s obrovskou dogou za plotem. Se štěnětem by mohl nastat problém, že ho člověk odvede a ono nebude trefit domů.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 48. týden

V čase adventním a vánočním často televizní stanice nabízí divákům známé filmy a pohádky. Tento týden si budete moci v kvízu vyzkoušet, jak dobře je znáte.