Milošův poslední pracovní den
ilustrační foto: pixabay.com

Milošův poslední pracovní den

20. 2. 2018

Odpracoval jsem celkem 50 let! Z toho 10 let ještě přesluhoval. Jak jsem to vůbec přežil?

Co jsem vydělal, to jsem snědl, co jsem snědl, to jsem vydě..l! Nic jsem si do penze neušetřil.

Na poslední pracovní den jsem se těšil, chtěl jsem ho prožít jen s těmi nejlepšími zážitky. Pomazal jsem si tváře pitralonem a těšil se na pozdější polibky mladých spolupracovnic.

Vyšel jsem z bytu a na společné chodbě se probrodil nábytkem venkovských kolonistů Prahy. Ti jsou zvyklí bydlet ve vlastních vilách, přebytečný nábytek tam ukládat do vlastní vilové chodby. V Praze je přistěhovalci přelidněno, bojujeme o každý společný metr. V případě požáru se pak třeba hasiči nedostanou k hořícímu bytu!

Odpadky jsem šel ještě ráno vyhodit dolů do popelnic. Zase tam byla zkáza.

Po obědě jsme se na pracovišti pustili do oslav. Stoly se jídlem a pitím jenom prohýbaly. Polibků jsem dostal přehršli. Popíjeli jsme lepší kořalky a jedli studené lahůdky a dorty. Mluvili jsme všichni najednou, jeden přes druhého. Řev to byl notný

Dostal jsem tuhle nástěnku s mými dřívějšími pracovními fotografiemi. Byla orámována dvěma kartony mnou oblíbených cigaret Camel.   

Vyšel jsem si zakouřit ven v nových kalhotách z Vietnamu. Koketně přehodil nožku přes nožku; to už začaly první tragédie! Praskly mi v rozkroku!

Obvykle jsem odcházíval z oslav dříve, tak mi pro jistotu schovali mou koženou bundu. Utekl jsem i bez ní, jen v košili, s velkou bílou nástěnkou po boku. Pospíchal jsem do spořitelny, zaplatit termínovaný poplatek.

Pak jsem se řítil metrem na stanici Sherwood. Bylo už po poledni, a tak tam bylo živo. Na zemi ležel kriminálník a nad ním klečeli dva policisté, v gumových rukavicích ho oplácávali na hlavě a mluvili s ním. Rukavice měli proto, aby je nepokousal a nepozvracel je! Přivolali mu saniťáky s pojízdným křeslem. Nakonec ho jenom postavili na nohy, znečistil by jim třeba i to křeslo. Lékař v rukavicích mu osahal zadní část lebky a vyvedli ho před nádraží, na osluněnou lavičku. Posadili ho na ni a on se štěstím rozezpíval, z té konečně nabyté demokracie. Všichni tiše zmizeli.

Pěšky jsem šel před Sherwoodem parkem, ke stanici tramvaje. Tam panovala pohoda. Jeden trestanec seděl na lavičce a s chutí rukou pojídal čerstvě ogrilované kuřecí stehno. Pomalu kolem něj šel jiný trestanec, vytrhl mu stehno z ruky, zakousl se do něj a pomalou chůzí pokračoval dál, také se usmíval.     

Dál jsem se řítil elektrickou tramvají k rodnému Žižkovu. Již druhou stanici se zase něco dělo; vystoupil jsem. Na chodníku, u asi spící Vietnamky, stáli dva policisté, ale ani jeden se ji nepokoušel vzbudit. Spala spánkem spravedlivých. Z rozkroku jí vytékaly břišní obsahy, daleko, až na tramvajové koleje. Snad ty koleje nezrezivěly? Čekali na její odvoz na záchytku.

Před naším činžákem si udělali vesničané piknik, na asfaltovém chodníku. Grilovali kuřata na otevřeném grilu s dřevěným uhlím. Pivo měli postavené na střeše auta. Nějak jsem vše nedomyslel a odcvrnkl hořící nedopalek z terasy dolů. Padl jim rovnou na to kuřecí maso. Byli tak zpumprdlíkovaní, že maso snědli i s mým hořícím vajglem. Asi si libovali, jak dobře uzené je to jejich maso.

Přežil jsem tak poslední pracovní den bez újmy, jen s mnoha rozčarováními, nad tak rychlým úpadkem kdysi kvetoucího města Prahy…

                                          

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Doušová
Prapodivné zážitky posledního dne práce, ale snad to bude lepší. Chtělo by to víc do přírody , tam je přece jen pěkněji.Život sám o sobě není lehký.
Zuzana Pivcová
Málem bych Vás dohonila, pracovala jsem od září 1971 do února 2017. Nikdy jsem nemilovala velké pracovní oslavy. Před odchodem se mi ale naskytla pěkná příležitost rozloučit se s kolegy (po 27 letech na posledním pracovišti) na archivním výročním zasedání ve Špindlerově Mlýně. Snad se to i povedlo. Doma jsem pobyla ale jen pár dní. Nebavilo by mě to. A Vy?
Hana Polednová
Miloši, ten poslední pracovní den byste si zasloužil prožít lépe, ale jak v závěru konstatujete, hlavně jste ho přežil bez újmy na zdraví. Dalo by se říci, že to byl takový všední den jako každý jiný. Takzvaná realita všedního dne ať pracujících nebo čerstvých důchodců. Moc se mi váš článek líbil, také si Prahu pamatuji, jaká bývala kdysi.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.