Stáří jako fenomén

Ono je to vše ve hvězdách,asi nezáleží jen na nás.Někdy může jedince utlumit situace,v které se ocitne, nemusí to být jen jeho vinou, ale i přístupem okolí, je jedno, jestli se jedná o rodinu, přátele, kolegy, či pracovníky zdravotnického zařízení.Někomu stačí málo, a vzdá to, jiný po delší době.To není o nemoci, pomoci, jsou to někdy čistě osobní věci, těžko vysvětlitelné ostatním.

Já si připadám pořád tak nějak normálně, i když jsem (jen) o rok mladší než pan doktor a podle úvodu článku mechanicky vyčleněná, co se týče stáří, už vlastně 14 let. A tak vlastně nevím, jestli ty různé problémy a negativní rysy, o kterých je zde řeč, už mám nebo teprve přijdou, plíživě nebo naráz, zkrátka, co a jak. Takže to nechci ignorovat, jako že se mě to jako mladice ještě netýká, nýbrž na to nebudu prostě jen stále myslet a budu žít, jak umím, a nechám na Vesmíru a přírodě. jak dál, a spolu si snad nějak poradíme.

To musí být pro mladší hotový očistec, žít se starochy nebo s nimi muset komunikovat. A co teprve, když spolu musí vycházet oni mezi sebou navzájem. :-(

Vždycky je dobré vědět, do čeho člověk jde. Štěstí přeje připraveným. Panu doktorovi Cimickému přeji všechno nejlepší k jeho blížícím se kulatinám.

Tenhle výčet hrůz o tom co nás čeká by snad senioři měli mít zakázané číst.