Foto: autorka

Naše boxerka - rozloučení

20. 2. 2018

Vážení přátelé, milí íčkaři,

tak nějak by Vás oslovila naše boxerka - naše Lady. Myslím si, že by jí vůbec nevadilo, že píši toto oznámení, a je mi přitom dost těžko. Měla ráda život, měla ráda naši rodinu, svá štěnátka, a hlavně ty dva kluky, kteří jí to s láskou opláceli.

Dnes je to týden, co jí mladší z vnuků s jejím páníčkem vykopali hrobeček u nás na zahradě. Naštěstí dlouho netrpěla, měla v sobě ale zákeřnou nemoc, která přemohla vše pozitivní, čím Ladynka žila. Myslím si, že se na nás dívá z psího nebíčka, a drží nám své "palečky". My nezapomínáme, protože ona byla opravdová kámoška a moc milá holka. Budiž jí země lehká. Děkuji.

Můj příběh

Autor: Jitka Chodorová

Hodnocení:

(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Magdalena Klosová 23.2.2018 16:06

Zdravím, Jitko, snad to brzy přebolí. mm

Marcela Pivcová 23.2.2018 08:59

Paní Jitko, připojuji se k příspěvku Zuzky, dovedu si smutek z rozloučení se zvířátkem živě představit.

Jitka Chodorová 23.2.2018 08:40

Děkuji všem, kteří si podobný smutek zažili, a Evi M., je mi líto, nevěděla jsem, že Bertíka už nemáš, a věřím tomu, že se někde tam nahoře s Ladynkou potkají.

Eva Mužíková 21.2.2018 19:13

Jitko, moc vám všem rozumím, dnes jsou tomu tři měsíce, kdy jsem se rozloučila s Bertíkem a stále to bolí. Pro mne je jakousi náplastí na bolest to, že odešel naprosto nečekaně a netrpěl. Třeba se tam ve psím nebíčku s Ladynkou setkají.

Soňa Prachfeldová 21.2.2018 09:52

Jitko, bolí to moc, kolikrát už jsem to smutné loučení zažívala,mkaždý pejsek má svoji specifickou povahu a to člověk zřetelně vidí, když vzpomíná. Nechali jste si štěňátko z posledního vrhu ? Ladynka byla moc hezká.

Zdenka Jírová 21.2.2018 00:46

Cítím s Vámi, před 3 roky jsem se podobně musela rozloučit s milovaným kocourem. Jsou to členové rodiny a rozchod je proto vždy bolestný.

Anna Potůčková 20.2.2018 19:03

To je mně moc líto, sama jsem velká pejskařka a vím co to je, když člověk ztratí velkého přítele a mazlíčka. Ale když je v srdíčku, žije dál.....

Helenka Vambleki 20.2.2018 18:18

Jitko, všechny předešlé rady mají kus pravdy, ale musí tě těšit, že moc netrpěla. Hlavně na ni všichni vzpomínejte zvesela, ani ona by určitě nechtěla, ať všichni byli smutní.

Alena Vávrová 20.2.2018 17:56

Ano, budiž Ladynce země lehká, nezapomenete, ale pookřejete s novým tvorečkem.

Hana Polednová 20.2.2018 15:46

Jitko, ano, smutné loučení zažije každý se svým zvířecím miláčkem. Lady byla opravdu ještě mladá, tím více to bolí. Také jsem to prožívala, proto s vámi tolik cítím. Vzpomínáme na své miláčky, v našem srdci vždy zůstanou.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Dobří lidé stále žijí

Každý z nás tuší, že by měl za svůj život udělat pár dobrých skutků. Ten prozatím největší nás potkal letos na Šumavě. Jeli jsme s manželem a naší sestřenicí Jitkou na Modravu. Seniorskou trojici doplnila čtyřnohá fenka malého pudla. Ta už je také ve svých 13 letech psí babičkou.

Beatrice Novotná

Moje srdce je pašák

Probudila jsem se z narkozy a zjistila, že ještě žiju. Srdce i s novou chlopní tlouklo, i když dost…

Hana Šimková

Každý den je jiný, i když seniorský

Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým krokem"? Mě jo. Zvlášť letos, kdy jaro momentálně usoudilo, že bude létem. Proč? Mé dny, zvlášť ty jarní, řídí počasí.

Ludmila Černá

Můj krásný seniorský den

Ráno jsem nikam nespěchala. Přede mnou byla neděle a mě čekal příjemný den. Budu mít dost času, abych se mohla věnovat zahrádce. V posledních dnech jsem si na ni vyšetřila vždycky jen chviličku a ještě mě pokaždé vyhnal déšť.

Miloslava Richterová

Náš seniorský den aneb na ptáky jsme krátký

Nejsme pravděpodobně ti nejtypičtější senioři. Já i manžel jsme již dávno dosáhli důchodového věku, ale stále ještě pracujeme, i když na zkrácený úvazek. Proč? Protože nás naše práce stále baví a naplňuje, zůstáváme v kontaktu s lidmi stejné profese a zároveň nás to občas donutí se naučit něco nového.

Vladislava Dejmková