Přijměte, prosím, omluvu za tuto malou mystifikaci. Nejde totiž o děti, ale v podstatě už zdomácnělé kačenky. Jsou letitou součástí našeho malého sídliště, takže, když jsem si to dneska mašírovala v mrazivém popoledni z práce a viděla je sedět na zamrzlém potoce, protože z rybníka je vyhnala řvoucí omladina, která si nenechala ujít zamrzlou hladinu, nemohla jsem odolat. Foťák nosím, pro strejčka příhodu, s sebou, takže nebylo co řešit.
Možná je to poslední led únorové zimy. Samozřejmě, že jsem nemohla nevyfotit nebe, které bylo jako azurové moře, krásně čisté a bez mráčku. Věřím, že se nikdo nebude cítit oklamán a čistě ze zvědavosti nakoukne.
