Mám rád dívky. Tak sladce a něžně hravé jsou, s upřímnou naivitou a naivní upřímností v krásných očích.
Vysoko míří jejich štěstí do výšek nad oblaka a jejich pády končí v těch nejhlubších smutku hlubinách.
Pro výbuch nádherně nespoutaného smíchu tak málo, jen slovo stačí. A jen jedno neopatrné slovo může k slzám ublížit.
Jejich duše je něžná a křehká, jak sotva opeřené ptáče a mají veliké sny o létání po vysokém azurovém nebi pod hřejivým sluncem. Dokáží rozdávat radost ze života na potkání. A neptají se. Chceš, nechceš? Tumáš! A máš to. A teď máš dobrou náladu a dělej si s ní co chceš.
Pro tu jejich duši něžně hravou, bláznivou a nespoutanou mám tyhle dívky rád. Ať je jim málo, nebo hodně let.
Ale jak s takovou bytostí mluvit, jednat, žít? Na to by člověk potřeboval nějaké zvláštní školení.