Anna Wintour, Julia Roberts, Judi Dench, Hana Maciuchová, Jana Štěpánková, Eliška Balzerová… To jsou známé ženy, které nosí prakticky stále stejný účes. Mnohé nezměnily střih a barvu vlasů celý život, některé dělají jen mírné, téměř nepostřehnutelné změny.
Typickou představitelkou těchto dam je už zmíněná Anna Wintour, dlouholetá šéfka americké mutace světoznámého časopisu Vogue, označována za nejvlivnější ženu ve světě módy. Nikdo ji nezná jinak, než se stále stejným mikádem a velkými slunečními brýlemi. Jistě, tato žena má štěstí, protože má velmi kvalitní vlasy a uchovala si je i do vyššího věku. Možná právě proto, že s nimi neexperimentuje a nevystavuje je procedurám jako je odbarvování či trvalá. A samozřejmě se pohybuje v nejvyšších patrech módního byznysu, takže má možnosti a prostředky, jak vypadat co nejlépe. Ale podstatné je něco jiného. Právě taková žena má přece každý den spoustu lákadel, jak se proměnit, jak zkusit něco nového, jiného. Ona rozhoduje o tom, co bude trendem, co se bude prodávat, co bude považováno za módní. A přitom je stále stejná. Desítky let. Je jí totiž šedesát osm let. A od mládí má pořád to stejné mikádo.
Další příklad? Herečka Judi Dench. V mládí nosila delší vlasy, pak je ve věku kolem čtyřicítky ostříhala na klukovský účes. A obdivují a napodobují ji tisíce žen z celého světa. Její vlasy totiž nejsou moc kvalitní, ona nepatří mezi vyzáblé krasavice, je to prostě dáma vyššího věku normálních plnějších tvarů s normálními nepříliš hustými vlasy. Ale vypadá skvěle. Pořád stejně. Podobné případy najdeme i mezi českými ženami. Dovede si snad někdo představit herečku Hanu Maciuchovou jinak, než s krátkými, stále stejnými vlasy? Když se jí na její stále stejný účes ptají novináři, říká: „Ale ano, měla jsem kdysi období, kdy jsem si zkusila nechat vlasy narůst. Ale kroutí se mi, měla jsem s nimi hodně práce a především jsem měla pocit, že to nejsem já.“
Právě přístup k volbě účesů hodně naznačuje, jaká žena je. Některé rády experimentují a berou život podle známého přirovnání, že je jako bonboniéra a na člověku je, jaké bonbóny si z ní vybírá. Některá dáma je zkrátka spokojená, když vypadá pokaždé jinak a pokud by za život nezkusila být blondýnou, zrzkou, hnědovláskou či černovláskou, spokojená by nebyla. Jiná naopak při představě, že bude mít na hlavě něco, na co není zvyklá, propadá panice. Stačí, aby kadeřnice navrhla pár zesvětlených proužků a křičí: Ne! Naopak žena sedící v kadeřnictví vedle ní klidně kadeřnici řekne: Udělejte mi něco úplně jiného, nechám to na vás, chci radikální proměnu. A další měsíc chce další radikální proměnu. Podstatné je uvědomit si, který přístup nám více vyhovuje. Čím je žena starší, tím více jasno by v tom měla mít.
Stále stejný účes. Proč ne? Každopádně však platí, že dámy, které nosí léta stále stejné vlasy, rozhodně netrpí nedostatkem odvahy, kreativity a chuti užívat si život. Mnohdy je to právě naopak. Vědí, že každý člověk je jedinečný a ony svou jedinečnost našly a umí ji dát najevo. Třeba právě tím, že se nesnaží měnit, napodobovat někoho jiného. Zkrátka jsou to ony, osobnosti, stále stejné jako jejich účesy.
