Před svátky jsme se opět vydali na cestu k vlaku, abychom s ním dojeli za našimi vnučkami. Stejným spojem jezdíme už spoustu let. I když je změna grafikonu, vždy se odjezd liší jen o několik minut. Rychlík směrem na Prahu přijíždí z Polska a my vždy čekáme, zda bude či nebude zpoždění.
Na nástupišti jsme dostatečně včas. Na tabuli naskočil čas odjezdu, ale my čteme, že se nejedná o ČD, ale o LEO.
Ach jo, to zase bude sekyra. …Ještě ho ani nehlásí…Proč??? Napadají nás nejrůznější dotazy. Ale má trpělivost je u konce. Tašku, kufr a manžela nechávám na nástupišti a jdu zjistit, co se děje.
Odjezd není na žádné tabuli u žádného nástupiště. Neuvěřitelné. Vracím se pro manžela a jdeme do haly. Za dveřmi informací sedí paní, ale dveře jsou zamčené. Zaklepu, paní zvedne hlavu a opět ji sklopí ke stolu. Neuvěřitelné. Také bych asi chtěla takovou náplň práce. … Obracím se a mířím k pokladně. Prosím vás, ten rychlík 10.07 má zpoždění? Proč to nikde nehlásí? Paní pokladní kouká na mne, pak do jízdního řádu a pak do nějakých papírů.
JÉ, já zapomněla. Ona je výluka, tak on jede z Polska přes Chalupki přímo do Ostravy, do Bohumína nezajíždí. A jak to mají vědět cestující?? Ptám se a cítím, jak se mi zvedá tlak. Paní pokrčí rameny - toto pochopitelně v náplni práce nemá…
A je nějaký náhradní spoj k tomu rychlíku do Ostravy?? Ne,další vlak na Prahu vám jede za hodinu,ale s přestupem v Přerově. Budete tam v…Přes Přerov - děkuji
Pokladní mi přece jenom tiskne dobrovolně spoj, podává mi ho se slovy “kdybyste si to rozmysleli“.. Děkujeme, potřebujeme být v Praze včas, musíme ze školky vyzvednout vnučky… Máme tam domluvený další odvoz…Paní nechápe, ale pokyvuje hlavou.
Naštvaní, nervózni, zpocení ..se přes celé město vracíme domů. Ihned napít a pod sprchu.
Další vlak jede za 2 hodiny. Volám dcerce, co se děje. Ani ona, dcera bývalého železničáře, nechápe. Z práce v Praze musí honem nějak zajistit u Kladna vyzvednutí vnuček ze školy a školky… Kdo vyzvedne nás, abychom se k rodince mohli nějak dostat, zatím nikdo neví…
Další vlak náhodou jede, a přijíždí skoro na čas. Vyzvedává nás cizí pán, nasedáme do auta a jedeme za zetěm do práce, odkud se společně s ním za skoro další 2 hodiny vydáváme jeho autem k rodince…
Vnučky se už pomalu chystají k večeři. Od brzkého rána jsme na nohou, abychom večer dojeli za rodinkou vzdálenou 400km. ..
A pak, že je naše zemička malinká.
Cesta domů je také „veselá“. Protože víme, že po svátcích budou plné vlaky, kupujeme si raději místenky. Praha - Hranice- otevřený vagón, 2 sedačky naproti sobě se stolečkem uprostřed. To bude radost. Ta nás brzy opouští. Sedadla jsou bez stolečku a navíc proti směru.. No, jsme rádi, že sedíme, vlak se rychle plní.
Další místenka Hranice - Bohumín. Požadavek u pokladny také vyšel. A skutečnost? Místa v kupé a navíc každé v jiném..
Tak co říkáte, není takové cestování opravdu veselé a příjemné?
