Důchod
ilustrační foto: pixabay.com

Důchod

13. 4. 2018

  Nějak se ve mně usídlilo přesvědčení, že až budu v důchodu, budu žít zdravě, abych si ten nevelký důchod co nejdéle užila. Když nastala ta kýžená doba, dokouřila jsem poslední krabičku cigaret a přemýšlela, čím tak zdravotně prospěšným začít. Cvičení jsem po nedobré, dřívější zkušenosti zavrhla, neboť jsem si při poskocích mého přece jen těžkého těla namohla kotník a dobrý měsíc pak kulhala.  Další zranění již nechci v žádném případě riskovat.                                         

Musí stačit pořádně dlouhá chůze, pokud možno ob den, a tak se vydávám na procházku. První den jsem šla čtyři kilometry a domů se vracím zmožená, jak po maratonu. Hned si jdu změřit teplotu, takové je mi horko, ale ta je naštěstí v normě. Přesto se cítím na padnutí a jdu si raději lehnout. Ano, času mám dost, budu dodržovat odpolední klid. Další počin na cestě k pevnému zdraví je jídlo. Domácí dietní strava, s láskou uvařená, se snad musí kladně projevit na těle. Vynechávám sladké limonády, které nahrazuji málo slazeným čajem a s nadějí stoupám na váhu. Do Prčic, o dvě kila víc, to snad ani není možné. S váhou už budu těžko bojovat, nezbývá než se s tím smířit, když mi kila přibývají i po sportovním výkonu.                                                                                                                                                     

Je jaro, čas sbírání bylinek na léčivé čaje, snad se při mé smůle neotrávím něčím jedovatým nebo nepřinesu domů z lesa místo bylinek klíště. Však já na protivné stáří vyzraji, nevzdávám se a potlačuji touhu si zapálit cigárko. První týden v důchodu mám za sebou, snažím se, zatím však není vidět zlepšení. Přesto zapomenu na pohodlí a sprchuji se ledovou vodou a za odměnu jedu na menší výlet, který jsem už potřebovala, protože na mne padá depka.                                                                                                               

Druhý týden, jdu deset kilometrů,  po cyklostezce na břehu řeky,  první jarní kytky kvetou, ptáci zpívají, nohy se rozchodily,je to krása. Konečně cítím opojný pocit svobody a štěstí.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lidmila Nejedlá
Věrko, fandím ti, vydrž! V článku graduje optimizmus a to je hlavní.
Věra Lišková
Děkuji za přání. Podle staré čínské medicíny, je na spodní části chodidel nejvíce akupresurních bodů. Používá se reflexní masáž chodidel. Při běhu nebo dlouhé chůzi se dosáhne podobné masáže nohou a proto ta euforie.
Naděžda Špásová
Věrko, tak ať vám ta euforie vydrží co nejdéle. Já jsem v důchodu už nějaký ten pátek, ale vůbec mě nenapadlo přestat kouřit, jíst nezdravě a zabývat se nějakým omezováním. Samozřejmě, že se neválím na gauči a tak mi to vyhovuje. Neříká se snad, že žijeme jen jednou?
Jana Šenbergerová
Ať ten opojný pocit nejen zůstane, ale upevňuje se v každodenním životě. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.