Louky mého dětství
Ilustrační foto: pixabay.com

Louky mého dětství

20. 4. 2018

Je nádherné jarní ráno. Prohlížím si květiny v parku a na malou chvíli jsem zpět v minulém století, malá holka s kamarádem na louce pod letištěm Brno-Tuřany. Tehdy byla louka jen pár metrů od domu, dívala jsem se na ni z okna, byla nekonečná, plná květin, trav a dětských dobrodružství. Cítím pošetilou touhu vrátit se zpět v čase, ale mohu  jen snít, představovat si jednotlivá místa a vzpomínat  na barevnost brněnských strání a luk.

První se mi vybaví slzičky Panny Marie – hvozdík kartouzek. Dočítám se, že když prý Židé vedli Krista na Kalvarii, Panna Maria ho následovala, ačkoli jí srdce pukalo. Viděla na cestě krvavé stopy Kristových ran, plakala a z těch slz vyrůstala po cestě tato kvítka. Babička Boženy Němcové tak poučovala kněžnu o původu slziček. Tenkrát jsem to možná nevěděla, ale všichni jsme jako první vyhledávali právě tento kvítek, protože každý jeho název znal. Dalším je  pantoflíček – lnice květel. Říká se, že na útěku sv. Rodiny do Egypta před Herodem ztratila Panna Maria pantoflíček a proto začaly růst „Pantoflíčky Panny Marie." Vybaví se mi rudé vlčí máky, modré čekanky, fialové koniklece, kakost, devětsil, kvetoucí jetel, dlouhý ovísek, trsy různých trav a další. Vzpomínám a v uších mi zní melodie a prvních pár veršů písně Petra Rezka: "Zpívám píseň o setkání, zpívám píseň laskavou, s písní lesů, vod a strání bloudím řekou Svitavou.“

Louky starých časů, kde jste, kam jste mi zmizely? Dost stýskání. Je tolik nových zážitků, barev, vůní, zajímavých lidí a informací. Stačí se jen dívat, vnímat a naslouchat.

Vlastní fotografie nemám, bohužel, tak nabízím ilustrační fotografie lučního kvítí převzaté od Pixabay.com.  Těším se, že ve Fotu dne nebo u článků zahlédnu luční květiny z autorské tvorby čtenářů i60.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Puchalská
Já měla ráda vždy kytici z lučního kvítí. A ještě se mi líbila květina co jsme jí říkali kominik. A ona se správně jmenuje krvavec toten. Rostla vždy kolem polí a na loukách. A je k vidění dál. Moc hezká byla s chrpami a kopretinami. Já si teď pěstují na terase hrachory. Až budou kvést budu ráda a určitě to vyfotím.
Jana Kollinová
Blanko M, děkuji! Nádherná kytice kopretin. Jak jsou krásné ve své jednoduchosti.
Blanka Macháčková
Tak jsem vám do fota dne trochu toho lučního kvítí poslala (omlouvám se za jedno l)
Hana Rypáčková
Ještě se někde takové louky najdou, ale dá to práci je najít. Třeba v Beskydech byly nádherné louky v červnu. Kdo by nemiloval květiny....Luční kvítí si dávám do vázy moc ráda...
Věra Ježková
Jano, někdejší louky mi také chybí. Kytičky jsem pojmenovat moc neuměla, ale vybavují se mi hlavně kopretiny, chrpy a vlčí máky, také jetel. Díky za milou vzpomínku.
Zuzana Pivcová
V dětství jsem mnoho květin pojmenovat správnými názvy neuměla. Možná, že některé byly u nás v Podkrkonoší jen krajové. Ale vzpomínám si třeba na krásné žluté upolíny u potoka, které už dnes asi moc nerostou, pravé a tzv. psí fialky, pomněnky, blatouchy, sasanky. To pro mě byla lomnická jarní příroda. Myslím, že jsme kytky moc netrhaly, spíš je jen pozorovaly. Díky za hezkou vzpomínku.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.