Ilustrační foto: pixabay.com

Louky mého dětství

20. 4. 2018

Můj příběh

Autor: Jana Kollinová

Hodnocení:

(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Rypáčková 20.4.2018 13:44

Ještě se někde takové louky najdou, ale dá to práci je najít. Třeba v Beskydech byly nádherné louky v červnu. Kdo by nemiloval květiny....Luční kvítí si dávám do vázy moc ráda...

Věra Ježková 20.4.2018 13:33

Jano, někdejší louky mi také chybí. Kytičky jsem pojmenovat moc neuměla, ale vybavují se mi hlavně kopretiny, chrpy a vlčí máky, také jetel. Díky za milou vzpomínku.

Zuzana Pivcová 20.4.2018 11:30

V dětství jsem mnoho květin pojmenovat správnými názvy neuměla. Možná, že některé byly u nás v Podkrkonoší jen krajové. Ale vzpomínám si třeba na krásné žluté upolíny u potoka, které už dnes asi moc nerostou, pravé a tzv. psí fialky, pomněnky, blatouchy, sasanky. To pro mě byla lomnická jarní příroda. Myslím, že jsme kytky moc netrhaly, spíš je jen pozorovaly. Díky za hezkou vzpomínku.

Zpět na homepage Zpět na článek

Vlasta (82 let): Říkají mi sluníčko a já lituju, že jsem nebyla sobecká

Vždy jsem měla jasno, že až mi dojdou síly a přijdou nemoci, nepostavím syny do situace, aby se o mě museli starat. Sama jsem pečovala o nemocnou tchyni a stálo mě hodně sil a nervů A tak jsem se přestěhovala do domova seniorů. Není to místo vhodné pro každého.

Redakce