Jak vařily naše prababičky: staročeský domácí chléb
Ilustrační foto: pixabay.com

Jak vařily naše prababičky: staročeský domácí chléb

2. 5. 2018

Zajímá vás, jak se vařilo za první republiky, před sto a více lety, či dokonce za dob zřejmě nejslavnější české kuchařky a národní buditelky Magdaleny Dobromily Rettigové? Právě o tom pojednává gastronomický seriál Jak vařily naše prababičky.

Supermarkety se svým laciným předpékaným pečivem zlikvidovaly většinu malých pekáren – a dnes hřeší na to, že zůstaly bez konkurence. Gumové nebo zkamenělé housky, jindy zase rozpékané nejméně dvakrát, chleba chutí i konzistencí podobný polystyrénu... Mnozí lidé to řeší elektrickými domácími pekárnami, což sice při troše experimentování může mít zajímavé výsledky, ale výrobkům malé venkovské pekárny se to stále nevyrovná. Pojďme se tedy podívat, jak chléb pekly hospodyně v časech, kdy se všechno dělalo doma. Asi to nepůjde napodobit do důsledků (třeba skutečnou pec má dnes už málokdo), přesto se tu nějaká inspirace pro případné pekařské kutily jistě najde.

Pro výrobu domácího chleba se doporučuje žitná mouka. Za pomoci vlažné vody z ní vyrobíme řídké těsto, do něhož přidáme sůl a kmín. Pak nádobu s těstem přikryjeme hustší látkou (utěrkou) a dáme přes noc stát na teplé místo. Tak do rána vznikne vykynutý kvásek. K němu přidáme další mouku a mísíme tak dlouho, dokud se nepřestane lepit. Pak ho na povrchu poprášíme moukou, znovu přikryjeme a necháme kynout další dvě hodiny.

Pomoučíme vál a na něm z těsta vyválíme bochníky. Ty opět posypeme moukou, dáme do ošatky a necháme dokynout. Poté bochníky dáme na lopatu, ostříkáme vodou a sázíme do dobře vyhřáté pece. Pečení trvá asi půldruhé hodiny, přitom chléb občas zase stříkáme. Po vyjmutí z pece jej dáme na ošatky vychladnout.

Důležitá je správná teplota pece. Pozná se podle toho, že špetka mouky v ní okamžitě nevzplane, ale teprve po chvíli začne doutnat. Příliš horká pec vede k tomu, že dutiny v těstě se rychle rozpínají, plyn a pára unikne a chléb takzvaně opadne: je plný trhlin, má odtrženou kůru a není vyklenutý, ale sražený.

recepty
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Faldynová
Celozrnná žitná mouka se u nás dá koupit, do těsta dávám vařené brambory aby bylo vláčnější, droždí a nějaká zrníčka. Dnes třeba slunečnicová. To co jsem upekla není chléb, ale pořád je to lepší, než ty žemle z krámu. Chutnalo to i kamarádce. Moje babička pekla chleba na dva týdny dopředu. Nevěřila jsem mému tátovi, že jedli chléb starý 14 dní když ten z obchodu byl za tři dny jak beton. Ale pak jsem jedla chleba z malé pekárny a ten byl za týden tak vláčný, jako ten z obchodu z minulého dne. A pochopila jsem, že táta mluvil pravdu.
Dana Puchalská
Ten recept na polévku z kopřiv mám paní Halátová. A nejen na polévku. Prostě se redakce jenom spletla, tak snad nemusí být zas tak zle. Vám se nikdy něco podobného nestalo?
Věra Halátová
Chléb se peče, nevaří se. V kuchařce od Magdaleny Dobromily Rettigové, kterou mám ve své knihovně, není recept na na to, jak zadělat a upéct domácí chléb. V době mé prababičky na vesnici, kde žila, byl jeden pekař a hospodyně si chléb kupovaly. Matka, ročník 1930, její matka ročník 1896, a matka matky mé matky, tedy moje prababička, ta byla narozena v roce 1876. Tato rodina bydlela na Jižní Moravě, jihozápadně od Brna, dnes se této části Moravy říká "Německá Morava". Nikdo z těch obyvatel neměl svou vlastní pec na chleba. Moje tchyně, která se narodila na Slovensku v roce 1916, ta mi vyprávěla, že na vesnici měli jednu chlebovou pec. Každý týden si hospodyně přinesly svůj podíl dřeva na topení v peci, své chlebové těsto a pekli na další týden chléb. Komu pec patřila, kdo ji roztopil a oheň udržoval, to mi neříkala. Snad se střídali. Rodiče mého manžela žili celý život v hornaté části středního Slovenska, v chudém kraji. Ošatky na chléb - veku i bochník - ty mi tchyně věnovala a mám je stále u sebe doma jako košíky na ovoce nebo zeleninu. Národní buditelka Magdalena Dobromila Rettigová měla jako mateřštinu němčinu, když psala recepty pro cca 16 a více lidí v češtině, stále užívala německých výrazů v názvech zeleniny, ovoce, koření a pokrmů. Je to nový "hit" - péct si sama, doma, chléb. Už jste si někdy zkusily (určitě ne zkusili) vytvořit chlebný kvásek? Už jste si upekly chléb v té elektrické domácí pekárně? Mne to zklamalo. Elektrická pekárna leží ve sklepě. Kdo dovede postavit chlebovou pec! Sem s ním! Kvásek obstarám! A pak obstarám sousedky, díži a kopist. No jo, ale kde vezmu tu mouku, ze které se před více než sto lety zadělával chleba. Takže, budeme udržovat historické recepty, protože až bude hlad a nouze, budou se hodit. Kdo má recept na chléb z kopřiv?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 8. týden

Tento týden si zahrajeme na školu. Vědomostní kvíz se bude týkat fyziky. Tak schválně, co všechno si ještě pamatujete ze školy?