Venkovská idyla
Ilustrační foto: pixabay.com

Venkovská idyla

1. 6. 2018

Tak co, milí sousedé, jakpak jste oslavili ten „náš den“? Nedá mi to, abych se ještě jednou malinko nerozepsala na sousedské téma, které je de facto aktuální kdykoli a kdekoli. Zvláště pak v tomto období, kdy se příroda začala s předstihem oblékat do letních odstínů…

Zelená je v tomto čase nejsvěžejší, louky mají overal z těch nejpestřejších kvítků a žluté lány řepky pomalu blednou před oslnivou silou slunečních paprsků. Plánování dovolené nabírá na síle. Obyvatelé městských sídlišť utíkají ven do přírody a hledají výhodné nabídky pobytů u moře, zatímco my, venkované, si začínáme naplno užívat romantickou idylu svých domů a domků, chat a zahrádek.

No, zahrádek… ta naše má tři a půl tisíce metrů čtverečních. Před patnácti lety byla koupě orné půdy velmi výhodná. Můj muž se tehdy velkoryse rozmáchl a pořídil kolem nového domu fotbalové hřiště. Což o to, je docela příjemné nevidět sousedům do talíře, ale ten výhled přináší i kus života těžkého…

Tak například trávník. Kdo chce mít pečlivě upravený pažit bez jediné pampelišky, musí o něj holt pečovat. A to můj muž vskutku dělá. Pravidelně hnojí, prořezává, válcuje a provzdušňuje, vertikutátor je jeho věrný pomocník. Ale především mulčuje. Protože kdyby sekal, musel by trávu vyvážet. Takže dvakrát v týdnu (!) brázdí naši pláň zelenou žlutým traktůrkem od plotu k plotu a zanechává za sebou úhledné pruhy. Bohužel spolu s nimi taky odér benzínu a řev motoru. Když skončí, začne soused odnaproti. Když skončí soused odnaproti, nastartuje sekačku sousedka zprava. Sotva ji vypne, začne vrčet soused zleva. Prostě venkovská idyla jak vyšitá. Tak to u nás na vesnici chodí od května do září. A když je teplé počasí, někdy až do konce října…  

Naštěstí jsou i během trávníkové sezóny dny, kdy je slyšet jen cvrlikání ptáčků, provázené bubláním trysek v bazénu.  A jinak úžasné, voňavé, blahodárné ticho. Nejspíš proto, že někteří starousedlíci možná sekají trávu kosou.  

Hezké vztahy na vsi i ve městě vám přeje

Hanka Švejnohová

Glosa Hany Švejnohové
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
Moje řeč- jenže- kdo dnes umí sekat kosou ? A i když ano- kdo dnes umí tu kosu nabrousit ? A kdyby i to - stráň, kterou máme za chalupou kosou prostě neposekáš. Ale souhlasím s tím, že to jsou zvuky, které k té vesnici patří a neobtěžuje mě to.
Jarmila Komberec Jakubcová
Sekáme trávu pravidelně 1x týdně u manžela v Štěchovicích tak 1x za tři týdny. A na chatě také tak.Já sekám sekačkou s pojezdem - máme všechny pozemky do kopce. letos ale už si necháme další trávu posekat od místního sekáče. Má k ruce tři Ukrajince a lepší sekáče jsem neviděla. Kosou se snad už tráva vyžíná jen v podhorských oblastech. Srp a kladivo ani náhodou.
Dagmar Bartušková
Ale jinak - srp jsem zažila. Hrůza! Ale kosa, ta si snad dá načas. Věřím tomu, že si musí hóóódně dlouho počkat.
Dagmar Bartušková
Milovat se v noční trávě je úžasné. Vnímáte tu intenzivní vůni...
Jitka Caklová
Álo, Tvé brouzdání vysokou travou mi připomnělo jednu příhodu z dětství. Byla jsem hodně malá, naši louku jsme měli daleko od domova a tak jsem šla na louku, hned za Jizeru, natrhat mamince kopretiny a jiné luční kytky. Krom zvonků, o těch se říkalo, že utržené zvoní mamince pohřeb. Nezbední občané, proč nezbední jsem pochopila až mnohem později, měli přes tuto louku vyšlapanou zkratku a tak jsem si podél této pěšiny klidně trhala. Najednou, nevím kde se vzal, tu se vzal sedlák, majitel louky. Nevím jestli někdo ví, jak bolí švihnutí bičem, ale já jich tehdy dostala nepočítaně.
Alena Tollarová
Včera jsem byla v Šonově. Okouzleně jsem obcházela s foťákem kostel, který jsem chtěla vyfotit. Šla jsem po nekonečné voňavé louce a brouzdala jsem se vysokou trávou, plnou květů. Za mnou zůstávala znát cestička, ale tráva se zase narovnávala. Bylo to krásné. Dneska jsem se vrátila domů a čekám, kdy zase přijede soused se slovy: konec idylky, jdu sekat trávu.
Jitka Caklová
Oprava: vyvést....
Jitka Caklová
Jano, vyvézt Tě z míry jsem opravdu v úmyslu neměla. Kdo dnes ví, jak vypadaly louky mého dětství. Pokosená tráva, včetně devatera lučních květů v plném květu, se sušením vysemenila a kravičky si v zimě pochutnávaly na voňavém senu. Byl to takový přirozený koloběh v přírodě. Dnes sbalené seno do balíků tuto šanci ztrácí, vysemení se pouze všudypřítomné pampelišky a kravičky musí žrát plesnivou hmotu z balíků. Co by asi řekli bývalí hospodáři, čtouc si ve wikipedii dnes. Jsem přesvědčená o tom, že by hořce zaplakali nad tím, kam jsme to dopracovali. A věř mi, že na loukách mého dětství pampelišky opravdu nebyly. Všechno souvisí se vším, tak přidám ještě trochu smutného čtení http://www1.cenia.cz/www/sites/default/files/BIODIVERZITA.pdf
Jana Šenbergerová
Jitko, vyvedla jsi mě z míry. Já znám pampelišky především z luk, a tak jsem rychle hledala ve wikipedii, jak to vlastně je a našla jsem toto: " Pampeliška roste obecně na loukách, u cest a na trávnících, kvete zpravidla od dubna do června a někdy znovu na podzim.[3]" U nás bývají louky samá pampeliška. Chápu, že v trávníku na zahradě vadí. :-) Na lesních loukách se u nás provozuje tzv. folklorní kosení - kosou. Ale to je spíš vzpomínka na časy minulé.
Marie Novotná
Populace stárne a vysoká tráva potřebuje víc síly na úklid.Docela chápu sekačky.S tou si poradí i děti.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.