Babi, pohlídáš nám pejska?
Ilustrační foto: ingimage.com

Babi, pohlídáš nám pejska?

5. 6. 2018

Pes, kočka, papoušek, morče, fretka, ale i prasátko… To vše se může v létě ocitnout ve vaší domácnosti. Prarodiče jsou v době prázdnin velmi žádanými hlídači domácí zvěře, protože její majitelé chtějí jet na dovolenou. Pro někoho je to zpestření a radost, pro někoho pohroma.

Pětasedmdesátiletá Hana se celý rok děsí, kdy zase přijde ten den. Přichází zpravidla už v zimě. Dcera ji pozve na oběd, hýčká ji dobrým pitím, Haně je od začátku jasné, proč, a čeká, až padne ta otázka: Mami, že nám letos v červenci pohlídáš Bublinku, kdybychom jeli zase na dva týdny k moři? „Bublinka je kříženec nevím, čeho, je milá, akorát poněkud veliká a veselá. Když mě minule potáhla, letěla jsem po hlavě po chodníku. Skončilo to naštěstí jen odřeninami. Prostě tak velkého silného psa nezvládám. To, že s ní jdu třikrát denně ven, je pro mě utrpení, pokaždé mám hrůzu, že mi zdrhne, že se mi vytrhne i s vodítkem. Navíc pak celé noci kňučí  a já nespím. Ona za to nemůže, není na mě moc zvyklá, je jí smutno.

Zkrátka, mladí si užijí u moře, ale já jsem za ty dva týdny hlídání vyřízená a zralá na pobyt v lázních,“ vypráví Hana. Zároveň nechce dceři komplikovat život, snaží se jí pomoci. „Bublina by v hotelu pro psy byla ještě více smutná, navíc to stojí hodně peněz. Snažím se pomoct, ale je to pro mě náročné,“ podotýká Hana.

Do podobné situace se dostává o prázdninách řada seniorů. S tím, jak jsou české domácnosti zamořeny psy, kočkami a dalšími domácími mazlíky všeho druhu, každý rok v létě vyvstává u tisíců lidí problém: kam s nimi, když chceme jet na dovolenou? Veterináři mají jasno v tom, že každá změna prostředí je pro zvíře stresující. Pro některé více, pro jiné méně, záleží na povaze a způsobu soužití s majitelem. Dát ho tedy k někomu, koho aspoň trochu zná, s kým bývá v kontaktu, se jeví jako to nejlepší řešení. A tím někým velmi často bývají prarodiče.

„Jsou doma, nemají co dělat, ale přesto naše dva psy nechtějí hlídat,“ stěžuje si čtyřicetiletá Martina, majitelka dvou pudlíků. Každé jaro začíná v její rodině složité vyjednávání, zda v době, kdy s dětmi a partnerem vyrazí do Alp a poté na Jadran, pudlíky převezmou její rodiče. Letos to skončilo hádkou, protože rodiče oznámili, že se ve stejnou dobu chystají na výlet do Prahy. „Udělali mi to schválně, aby nemuseli hlídat. Nechápu, proč mi tak komplikují život,“ stěžuje si Martina.

Její rodiče to vidí jinak. Říkají, že psy nikdy neměli, mít nechtějí a to, že si je mladí pořídili, je přece čistě jejich věc. „My jim od začátku říkali, že psy nechceme, že je nebudeme hlídat. Je snad něco zavrženíhodného na tom, že člověk nechce mít  v bytě dva psy?“ říkají. Někdo říká, že to přehánějí, že by prostě dceři a její rodině měli pomoct umožnit prožít dovolenou. Někdo jim naopak fandí, protože si nenechají diktovat co mají dělat a co ne. „To, že jsem v penzi, přece neznamená, že musím dělat něco, co je mi nepříjemné, jen proto, že si dcera myslí, že bych jí tím usnadnila život,“ podotýká Martinina máma.

Protože podobných neshod kvůli letnímu hlídání zvířat je v mnoha rodinách hodně, zařízení, které ubytovávají psy a kočky, přibývá. Psí hotely zažívají v Česku přímo boom. Například Jana Tošnarová z Brna založila ten svůj už v roce 1988, tedy v době, kdy ještě vůbec běžné nebyly a běžné nebylo ani takové soukromé podnikání. Stále prosperuje, stále je o její služby zájem.

„V létě je zájem obrovský. Nyní se snažím mít na starost nejvýše deset psů najednou, ale lidé mě často přemlouvají, ať přijmu i další. Už jsem hlídala i další zvířata, kočky, fretky, papoušky, ale ubytovala jsem už třeba i ovci a prase,“ vypráví. Říká, že většina psů je první dny v psím hotelu ve stresu, byť se tam o ně starají, jak nejlépe to jde. Zkrátka, je jim smutno, mají strach, že je jejich milovaný člověk opustil. A právě na to si často stěžují lidé, kteří jsou žádáni o to, aby zvířata hlídali svým příbuzným.

„Jednou jsem svolil, že si v létě vezmu kočku své vnučky. Nejdříve mě podrápala, pak mi rozervala záclonu a pak zalezla pod skříň. Byla tam půl dne a já měl strach, že se jí něco stalo. Pak vylezla, ale naše soužití nebylo dobré. Byli jsme si nesympatičtí od první chvíle a já ji nakonec na noc zavíral v kuchyni, protože jsem se bál, že mě v noci zase podrápe. Chtěl jsem vnučce, která v létě jela na jazykový kurz na Maltu,  pomoct, ale vícekrát tu bestii hlídat nebudu,“ vypráví osmašedesátiletý Libor. Ještě bizarnější historku mu muž, kterého rodina požádala, jestli by jim nedocházel domů krmit malé prasátko. Řekli, že je hodné, že se jen potřebuje často mazlit. Odmítl. Představa, že se mazlí s čuníkem a prochází se s ním po jednom pražském sídlišti, ho vůbec nenadchla.

Když je třeba pohlídat zvíře, jsou prarodiče hýčkáni, oslavováni, upláceni, zkrátka žádaní. Majitelé zvířátek si však neuvědomují, že ne každý je musí milovat tak jako oni, že ne pro každého je péče o ně radostí. Může být i stresem. A nikdo není povinen se mu vystavovat jen proto, že se jeho děti či jiní příbuzení rozhodli jet k moři či jinam.

Letní potíže s hlídáním zvířat jsou jen důkazem toho, že při pořizování domácích mazlíčků je třeba myslet i na to, zda o ně bude mít kdo pečovat v případě, že se to majitelům nebude hodit nebo nebudou moct. Ale myslet si, že to automaticky bude babička či děda, a to jen proto, že jsou v penzi, tudíž mají takzvaně čas, je poněkud směšné. A mnohdy se to nevyplácí.

pes
Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marcela Pivcová
Když jsem konečně dostala vlastní byt, obstarala jsem si kocoura (později k němu přibyl druhý - nalezenec) s vědomím, že se o ně postarám i o prázdninách. Platí to stále i se současnými kočkami. Odjíždím tedy i s nimi na chalupu a pokud by došlo k nějaké nepředvídané situaci, věřím, že by se o ně Zuzka dovedla na čas postarat, jsou na ni dost zvyklé. Několikrát jsem chodila krmit v domě, kde bydlím, kočky sousedky, ale přiznám se, že jsem z toho dobrý pocit neměla, zvlášť, když už byly starší a nebyly právě v nejlepším zdravotním stavu. Ti majitelé zvířat, kteří myslí především na svou bezstarostnou dovolenou a zvíře odloží k babičce nebo do "psího hotelu", mé sympatie rozhodně nemají.
Alena Vávrová
Tak nepohlídám. Ten náš rodinný miláček je dnes očipovaný, naočkovaný a dostal pas a pojede k moříčku s páníčky. Prý jim loni bylo líto, když viděli psí pláž a psiska všech kategorií dovádějící ve vodě. A taky se jim po něm stýskalo.
Milena Znamenáčková
Ať se autorka nezlobí, ale mluvit o domácích zvířatech jako o zamoření mi připadá opravdu dost přehnané. My jsme se až na několik případů bez hlídání našich koček obešli / za 44 let jsme potřebovali hlídat cca 4x /, teď jsme v důchodu oba, tak problém už není, ale bráchovi táta pejska hlídal rád a těšili se na to oba. Sám už si psa pořizovat nechtěl a pes ve společné péči mu vyhovoval. Ovšem, pokud mají prarodiče zásadní námitky, bylo by snad lepší požádat o pomoc přátele.
Dagmar Bartušková
Ano, když si lidé pořizují zvíře, musí počítat s tím, kdo by se o něj postaral v případě jejich dovolených aj. Jak si to kdo doma s mladými nastavil, takové to má. Tak jaképak potom fňukání. Přece neznamená, že když je člověk v důchodu, že mu mladí dají k celému zaopatření děti včetně zvířat, a vy, vy se starejte, my budeme free. Také znám pár takových, které jsou zapřaženi v hlídacích "povinnostech" od rána do večera, aby se jim v důchodu náhodou nezkrátily žíly. Mladí se jich ani nezeptají, jak se mají. Kde je nějaká úcta? Děkuji pěkně, netoužím být páté kolo u vozu...
Zuzana Pivcová
Když si někdo pořizuje domácí zvířátko, měl by být jednoznačně připraven na to, se o něj postarat. K tomu patří samozřejmě i dohoda s někým dalším, kdo se stejnou láskou ke zvířeti na sebe v nečekaném případě převezme péči o osamělé zvíře na dobu určitou (dovolená, nemocnice) či navždy. Tak by to mělo být a jinak si zvíře nebudu pořizovat. Moje bývalá kolegyně dávala pejska v době dovolených k dceři. Ta pak po navázání vztahu s mužem, který to nesdílel, odmítla. Pejsek šel dvakrát do psího "hotelu" (?) a podruhé tam zemřel. Mám známou, kterou její syn s rodinou nikam nevezmou, pomalu ji ani nepozvou na návštěvu, ale když někam jedou, bez skrupulí jí strčí psa, a ona se o něj pečlivě stará, i když je to pro ni náročné. Tak je to ale se vším v příbuzenských vztazích, nejen s péčí o zvířátka. Ano, ochota, pomoc by měly být samozřejmostí, ale ne, prosím, jen pro jednu stranu!
Jana Šenbergerová
Pojem zamořeno vnímám tak, že je něčeho příliš. Když bydlíte v tichém paneláku a přesto posloucháte, jak hodiny vyje vlčák v tom protějším a k tomu štěkají pejsci čekající na své pány u samoobsluhy o kousek vedle, tak to těžko můžete vnímat pozitivně. Když ve vilové čtvrti obývají vilku desítky pejsků, kteří neustále štěkají na balkoně a kolem se line takový zápach, že nemůžete otevřít okna, natož posedět v klidu na vlastní zahradě, začnete ty miláčky vnímat trochu jinak. Ne všichni lidé se umí přiměřeně starat. A to nemluvím o tom, že si musíte neustále dávat pozor, kudy chodíte, protože pro mnohé ani přístupnost sáčků na psí exkrementy neznamená, že je použijí.
Alena Vávrová
Pohlídala jsem a pohlídám, i přesto že vím, že jejich pejsek bude i smutnit, to jediné mi na tom vadí, tak moc ho mám ráda. Když je tu se svojí "smečkou", je u mě na zahradě rád. Určitě se na něj přijede podívat vnučka se svým pejskem, co ho rozptýlí a já budu mít pomocníka, pokud bude doma i syn. Navíc je to jezevčí trpajzlík, to se dá zvládnout. Druhým mladým bych pohlídat nemohla, toho jejich halamu bych nezvládla, i když ho mám taky moc ráda.
Marie Doušová
Chápu, že zvířátka potřebují pohlídat, ale také zastávám názor, že řešit to na úkor prarodičů je dost pro ně nepříjemné. Dnes si opravdu lidé bez rozmyslu pořizují domácí zvířátka a přesto vědí ,že na ně nemají čas. Tím trpí hlavně zvířátko .Je to problém. Měl by si každý uvědomit, že si můžu dovolit jen to, na co sám stačí.
Libor Farský
Nelíbí se mi vyjádření autorky „jak jsou české domácnosti zamořeny psy, kočkami a dalšími domácími mazlíky všeho druhu“. Slovo „zamořit“ si spojuji s jinými skutečnostmi. Na druhou stranu ovšem mám pochopení pro její nechuť mazlit se s čuníkem.
Jana Šenbergerová
Se zvířátky svých dětí jsem si tak užila, že po žádném vlastním netoužím. Už léta ale chodíme pečovat o kocoura přátel. Je to oboustranně přínosné. Oni si mohou v klidu užívat a my si to užíváme také, máme víc pohybu. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.

AKTUÁLNÍ ANKETA