Propad do chudoby. Pozor, je rychlý
Ilustrační foto: ingimage.com

Propad do chudoby. Pozor, je rychlý

20. 6. 2018

Každý čtvrtý senior v České republice se po ztrátě partnera dostal do situace, kterou je možno označit za chudobu. Mnohdy nemá ani na pohřeb, ale hlavně na pokrytí životních nákladů - nájmu, energií či dokonce základních potravin. Pociťuje to čím dál více lidí a stává se z toho téma průzkumů a diskusí. Například Výzkumný ústav práce a sociálních věcí vypracoval studii, ze které vyplynulo, že úmrtí jednoho ze starších partnerů má na život toho, který zůstal, čím dál více zdrcující vliv.

„Senioři, ale zvláště seniorky patří po úmrtí svých blízkých mezi nejohroženější osoby,“ uvedla spoluautorka studie Sylva Höhnerová. „Potvrdilo se, že největším problémem seniorů nyní jsou vysoké náklady na nájemní bydlení,“ dodala s tím, že se to týká každého čtvrtého seniora.

Autoři studie shrnuli konkrétní případy. Ukázalo se, že pokud například starší pár hospodařil s dvěma důchody ve výšce přes jedenáct tisíc a měli tedy dohromady přes dvacet tisíc, žili si poměrně slušně. V momentě, kdy jeden z nich zemřel, příjem pozůstalého se snížil o více než třináct tisíc. Pokud nebyli sezdáni, ale žili jako druh a družka, tak ještě víc, protože padl nárok na vdovský či vdovecký důchod. Úmrtí si navíc žádá výlohy na pohřeb.

Podobnou situaci dobře zná osmasedmdesátiletá Elena z Prahy. Měla s manželem oddělený účet, on měl na tom svém jejich úspory, které činily asi třicet tisíc. Ona ze svého účtu platila běžné životní výdaje. Když její muž před šesti lety zemřel, zjistila, že mu nemá z čeho zaplatit pohřeb. Když na to chtěla vybrat z bankomatu peníze z jeho účtu, ve stresu z jeho úmrtí popletla PIN, takže se karta zablokovala.

„V bance se na mě dívali, jako bych byla zlodějka. Řekli, že než proběhne dědické řízení, nemám k účtu přístup, když jsem nebyla uvedena jako jeho spolumajitelka. Já z mé penze zaplatila nájemné a už jsem neměla ani na jídlo. Pohřeb zaplatil manželův syn z předešlého vztahu, ale viděla jsem, že mu to moc příjemné není. Pak nastalo dědické řízení a já zjistila, že bych mu buď musela zaplatit podíl na bytu, ve kterém jsme s mužem žili, nebo byt prodat a vyplatit ho z toho. Každopádně na tom trval a řekl, ať se poradím s právníkem. Kde bych vzala na právníka? Já v té době přemýšlela, za co koupím jídlo, a děsila se každé složenky,“ vypráví.

Nakonec byt skutečně prodala, vyplatila nevlastního syna, zbytek peněz má jako přilepšení k životu a šla do malého nájemního bytu. „Je to ošklivá garsonka, ale je levná. A na rozdíl od sousedky, taky vdovy, která je úplně bez peněz, mám aspoň uloženo něco z toho, co zbylo z bytu, takže můžu normálně žít, i když skromně,“ vypráví.

Z průzkumu, který si u Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí zadalo Ministerstvo práce a sociálních věcí, vyplynulo, že každý, kdo nemá finanční rezervu, se po smrti partnera dostává do těžké situace. Netýká se to jen seniorů, ale i mladších lidí a problém je o to větší, že mnozí lidé nyní žijí nesezdáni. I když mají děti, svatbu nepovažují za důležitou.

„Nemají pak nárok na vdovský či vdovecký důchod a v případě, že zemře partner ženy s jedním potomkem, propad jejích příjmů dosahuje mnohdy až sedmnáct tisíc,“ upozornili autoři studie.

Na druhé straně je fakt, že většina seniorů, ale i mladých rodin, prostě nemá z čeho spořit a žijí takzvaně nadoraz.

„Úspory jsme na penzi měli, ale nikdy by mě nenapadlo, jak rychle budou pryč,“ říká sedmdesátiletý Stanislav z Prahy, který si přivydělává jako ostraha v bezpečnostní agentuře. „Nejdříve se pokazila pračka, pak jsme měli větší výdaj s autem, do toho jsem onemocněl a úspory byly fuč. Teď jsem se uzdravil, tak aspoň dělám hlídače a to, co vydělám, ukládám. Kdyby se mi něco stalo, manželka by rozhodně náklady na bydlení a běžný život ze své jedné penze neutáhla. Navíc má také zdravotní problémy. Takže se snažím spořit, ale říkám si, že to vlastně není žádné užívání si klidu, penze. Pracuju od rána do večera, občas i v noci a škudlím každou korunu stejně, jako když jsme měli malé děti. Ale chci mít jistotu, že kdyby se něco stalo, žena nezůstane sama s důchodem osm tisíc. To by nebyl život,“ vysvětluje.

Potíž je v tom, že i kdyby současní senioři chtěli tuto svízelnou situaci řešit, už to takzvaně nestihnou, protože z penze si drtivá  většina není schopna dostatečně velkou zálohu ušetřit. A mladí lidé mají logicky pocit, že se jich něco takového netýká, a nedovedou si přestavit, že úmrtí partnera či partnerky se může týkat úplně každého a v jakémkoli věku.

Každopádně je aspoň dobrým krokem to, že se o problému mluví a začínají na toto téma probíhat studie, jejichž cílem je nastínit možnosti řešení. I když je to ve skutečnosti v současnosti problém spíše neřešitelný.

důchody senioři životní úroveň
Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Irena Beránková
Myslím, že každý odpovědný člověk by se měl zabezpečit na stáří.Kolem padesátky už jsou většinou děti z domu a do důchodu zbývá ještě pěkných pár let. Takže podle mě se ze dvou platů dá ušetřit slušná částka jako pojistka na dobu, kdy bude již člověk v penzi. Ale když se všechno utratí a nemyslí se na zadní kolečka, pak zbývají jen oči pro pláč.
Věra Maléřová
Budou probíhat i studie na téma seniorek/seniorů rozvedených nebo svobodných , kteří mají jen svůj příjem a to celé roky ? A vychovali řádně své děti zrovna tak jako vdovy, ale jen s jedním příjmem jak píše paní Dagmar Bartušková ? Společnost si všímá jen vdov. Jsou jen vdovy nejohroženější osoby ? Asi my rozvedené si málo stěžujeme. Na toto téma už tu podobný článek byl.
Libor Farský
I jako vdovec jsem si založil disponenta - svého syna.
Karel Hyndrák
Je to hrozné čtení, vycházející z bludu: "Nějak to dopadne, stačí selský rozum, peníze nejsou důležité." To je jasná blbost. Je třeba zajít do banky a založit účet a pokud už je, založit disponenta, třeba i s druhou bankovní kartou. Jakmile se něco semele, účet se vymete a notář ho klidně může prázdný zablokovat. Partneři či manželé by měli být vzájemnými disponenty. Hotovo! Je tam časová prodleva: Lékař sepíše protokol o úmrtí, nahlásí to matrice, ta to nahlásí místně příslušnému soudu a tam předseda soudu jmenuje pověřeného notáře (podle abecedy příjmení zemřelého - aby nebyla korupce). Je jasné, že to chvíli trvá. Pak teprve začne dědické řízení. Odměna notáře se počítá procentem z děděného majetku (je to hodně peněz). Asi byste si měli jít popovídat s nějakým notářem, hned, než to pak začne naostro. Pokud ne, časem sem napíšete článek jaký je svět nespravedlivý, ne, že jste byli pitomí.
Dagmar Bartušková
Proboha, co máme říkat my, kteří jsme singl, vychovali a dali dětem to nejvyšší vzdělání?!
Jarmila Fialová
Jsem v důchodu už 18 let,nejdřív invalidní,pak částečný.Nikdy jsem si k důchodu nepřivydělávala,na byt 2+1 jsem sama.Podle vašich příspěvků se stále víc divím,že ještě žiju a navíc i jezdím na výlety i dovolené
František Pašingr
Již asi 30 let vím, že budu pracovat až do smrti. Důchod je milé přilepšení, ale žít se z něj nedá. Dokud mohu pracovat, mohu i "běhat za holkama " a žít déle by mne ani nebavilo.
Eliška Houšková
Ovdověla jsem před osmi léty, ale pracovala jsem ještě po odchodu do důchodu a nějaké peníze jsem si našetřila. Bohužel, muž si nabral půjčky a tak celá moje rezerva padla na půjčky, které jsem všechny už splatila, ale taky na auto, bez kterého se neobejdu, naštěstí jsme rekonstruovali na bydlení chatu, takže nemusím platit nájmy, něco ještě ušetřím, hlavně, když jsem přeorganizovala odběr elektřiny, plynu, nechala si vybrat levnější mobilní i internetové služby, dá se ušetřit. Vím, že kdybych žila v bytě, tak na to nemám. Na zahradě si ledacos vypěstuju, mám pár slepiček, pokud to jde, topím v kamnech na dřevo, kupuji dřevěné brikety mimo sezonu, když jsou nejlevnější. Až tak si nevyskakuji, ale když se něco pokazí, stále mám na to rezervu a pomohou i děti. Ráda pracuji na zahradě a do práce se mi už opravdu nechce, tak jsem spokojená tak, jak to je.
Věra Halátová
Ten odstavec o tom starším páru, který měl dohromady dvaadvacet tisíc a pak tomu pozůstalému se snížil příjem o třináct tisíc? Není to nějaká divná aritmetika? A ta paní Elena? Jak tedy žili? Proč měli oddělené účty. To ví přece každý, že po smrti majitele účtu se ten účet zablokuje a vstupuje do pozůstalostního řízení. No a nakonec, tady máte důsledky těch různých předchozích článků o tom, jak láska kvete v každém věku.
Eva Balúchová
I když jsme s manželem žili "takzvaně nadoraz",přesto jsme něco našetřili.Jak zemřel,začalo vydání:pohřeb,pračka,baterie a úprava hrobu a úspory budou v tahu.Naštěstí jsem si našla brigádu,přívydělek se mi hodí,žiji skromně,ale žiji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.

AKTUÁLNÍ ANKETA