Uprchlík
Ilustrační foto: pixabay.com

Uprchlík

18. 7. 2016

Byla jsem svědkem zvláštní příhody. Ráno jsem potřebovala něco zařídit kousek za městem, a tak jsem čekala na autobusovém nádraží na svůj spoj. Po chvilce jsem si povšimla mladé ženy se zavazadly a s vodítkem v ruce. Očekávala jsem malého pejska a ejhle, ono to odrostlé kotě.

Žena se vydala přes silnici na protější stranu, kde zřejmě byla její zastávka. Jenže kotěti se moc nechtělo, vzpouzelo se a při dalším pobídnutí se mu podařilo vytáhnout hlavičku, a tím se z obojku osvobodilo. Žena si toho nevšimla a šla dál. Koťátko zůstalo sedět v půli vozovky, kde každou chvilku projede nějaký autobus. Úplně mi zatrnulo. Jsem kočičí máma, a tak jsem bezmyšlenkovitě zavolala "haló" a rukou ukázala té ženě za její záda. Pochopila, ohlédla se, upustila zavazadla a rychle se vrátila pro kotě, vzala ho do náručí a na chodníku ho opět nepochopitelně postavila na zem. Snažila se mu znovu nasadit oboječek, což i přesto, že kotě chvilku drželo, se jí nepovedlo. A tak ho všelijak popotahovala, až se to milému kotěti přestalo líbit a frnk, se vztyčeným ocáskem přeběhlo přes celé nástupiště a zmizelo v hustém křoví, které odděluje autobusové nádraží od velmi frekventované ulice. A nebylo.

Žena nechala svá zavazadla na chodníku a jala se stíhat uprchlíka. Nakukovala do křoví, pořád kotěti nadávala, a pak se otočila, vrátila se opět na chodník, sebrala tašky a odešla. V duchu jsem přála kotěti, aby ho našel nějaký jiný, zodpovědnější páníček, který by si ho nepletl s pejskem a dopřál mu dobrý život. Ale hlavně, aby ho nezajelo auto.

Po chvilce se žena vrátila, již bez tašek, a znovu začala kotě hledat. Dokonce se snažila proniknout do hustého křoví a stále něco volala. Alespoň to jí sloužilo ke cti, že nenechala kotě napospas osudu. Pak již přijížděl můj autobus, a tak jsem si říkala, že ten příběh zůstane pro mě bez konce. Nezůstal.

Než se můj autobus rozjel, zahlédla jsem tu mladou ženu, jak nese malého uprchlíka v náručí. Kotě mělo pro tentokrát štěstí, že se mu nic nestalo. Panička byla jistě celá "na nervy" a přitom by stačilo tak málo. Přepravka pro převoz malých zvířat.

Kočka není pejsek, aby poslechla na zavolání, sedla si a čekala. Je svá, přijde, až když ona chce. Řekla bych, že pro tentokrát vše dobře dopadlo. Ale někdy se lidé chovají opravdu zvláštně a nezodpovědně.
Napadlo mě přísloví: "vezmi rozum do hrsti." Já si myslím, že je to špatně. V hrsti rozum nepomůže. Rozum bychom měli mít v hlavě a používat ho. Dnes to bylo jen o fous, že se jedno kotě nestalo v lepším případě bezdomovcem. Ale vždycky nejde jen o kotě...

 

Z archivu - náš portál obsahuje přes 5 000 čtenářských příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.         

domácí mazlíčci
Hodnocení:
(4.7 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jarmila Peerová
Souhlasím,kšírky jsou bezpečné,to se opravdu kočka nemůže z toho vyvléknout.Ale z obojku,který nemůžete příliš utáhnout,se dostane,když si bojuje o " život ".Kšírky jsou praktické,to beru.Ale posadit někde kočku a čekat,že bude sedět,to je nerozum.Ta se vrátí z toulek domů,kde to zná.Ale v cizím prostředí neví chuděra kam.A kotě zaběhnuté v centru města,by asi moc šancí nemělo.Jsem ráda,že to dobře dopadlo,ale stejně se mi ten přístup oné ženy nezdál ani trochu zodpovědný a hlavně nedomyšlený...a nadávat měla jen sobě,a ne malému,neposednému kotěti...
Jitka Chodorová
Tak vidíš,děvče,Zuzka nám to vysvětlila,a ona je opravdová kočičí máma,já znám jen kočky volně pobíhající,jak tady u nás,tak ve městě,nebo se nosící v přepravkách,ale možná je to jinak,záleží asi na tom,jak to kdo bere,ale kočka na vodítku mi přijde jako vězeň,to si nemůžu pomoct,jenže já tomu zas tolik nerozumím.
Zuzana Pivcová
Víte, my se sestrou na chalupě musíme dávat 3 dospělé pražské bytové kočky také na kšíry a s těmi a s dlouhou šňůrou se pohybují po objektu. Náš správce nás kritizuje, že z nich děláme vězně, ale nemáme moc na výběr. Ze zkušenosti víme, že takto "uvězněná" kočka se dožije normálního věku, kdežto ty volné skončí pod koly aut nebo rukou nějakého hajzlíka. Na venkově i psi pobíhají volně a je to obdobné. Vím, je to otázka názoru. Pokud se ta dívka pro kotě vrátila a hledala ho, měla o něj obavy. Ve stresu nejspíš i začala nadávat. Nekritizovala bych ji. Nechtěla bych zažít to, co jedna známá, která se synem jela autem s kočkou, kterou brávala na chalupu. Po cestě zastavili, aby se kočka prošla, ta okamžitě zmizela a už ji nenašli. Žít dál s pocitem, že zvíře někde živoří, to bych nechtěla. Takže k tomu slouží i ty "kšandičky" nebo obojek, aby kočka při transportu nezdrhla.
Jitka Chodorová
Přesto,že víš,jak jsem na tom s kočičinou,věřila jsem v šťastný konec příběhu,ale stejně si myslím,jako ty,že to koťátko nemá ideální zázemí u své paničky,pokud s ním takto zachází, a to je mi opravdu líto.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.