Báby Hornožižkovandy
ilustrační foto: pixabay.com

Báby Hornožižkovandy

12. 7. 2018

Na horní Žižkov jsem se stěhoval až na konci minulého režimu. Čekal jsem tam větší pokrok, než byl ten na mém původním dolním Žižkově. Obyvatelstvo tu bylo mladší a zdánlivě noblesnější. V domě bydlelo 25 vdov, jen některé měly to štěstí, mít ještě živého manžela. Byly svéráznější, ale jinak, než ty „dolnožižkovské“.

Činžák už byl modernější, prvorepublikový, měl elektrovýtah na jízdu nahoru, rozvod studené vody až do bytů, rozvod svítiplynu a koupelnu na ohřev vody uhlím. Také samostatný záchod.

Co penzistka – to osobnost!

Mléčná byla už letitá a zapomnětlivá. Zapomínala si třeba kupovat mléko dole v krámě. Tak si ho chodila trochu půjčovat k sousedkám. Nechala si ho nalévat do vlastního hrnečku a pak ho nosila pěšky po schodech, až ke svému bytu. Bryndala ho po schodištích, tak jsme všichni věděli, od koho si ho právě dnes vypůjčila.

Syrečková nosila klobouček ve tvaru olomouckého syrečku. Na uvítanou mi do nového bytu přinesla koláč na svém talířku. Vypadalo to, že by nadále chtěla u mě po večerech vysedávat a povídat mi čerstvé domovní drby. Bála se moc smrti, tak se denně procházela před Vinohradskou nemocnicí. Jedno nedělní odpoledne tam skutečně skonala.

Stotisícivteřinová měla to štěstí, mít doma ještě manžela. Vykřikovala na něj rychle své „myšlenky“, on jí na úplně každou větu skutečně odpověděl. Když mu z bytu ukradli cennou sbírku známek, vystěhovala se.

Pitevní pracovala na pitevně, od pitevního stolu jí bylo vše na světě jasné. Pěstovala čubku jménem Parchant, hluboký citový vztah s ním tvrdila kopanci do něj. Jmenoval se Parchant. S parukou vypadala dobře, štěkna byla ale dokonalá. Zvlášť nesnášela holohlavého souseda, Kandidáta Věd. Ten topil ještě uhlím, ona už svítiplynem. Často z našeho umělohmotného kontejneru dýmalo a valil se z něj plamen. Pitevní se domnívala, že je to po ještě hořícím popelu Kandidáta Věd. Proto dala na domovní nástěnku nápis: Který debilní vysokoškolák zase vysypal žhavý popel do kontejneru a spálil ho za 3500 korun! Kandidát se nenechal a připsal: babo, nejdřív se přesvědč a pak mě teprve napadej. Zůstalo jen u toho.

Ekologická je „pracovitá“. Trajdá po chodníku, vybírá z koše PET lahve, sešlapává v nich vzduch a znovu je strká do koše. Do vietnamského krámu chodí se svými třemi cvičenými psy. Ti hubami vybírají pečivo, rovnou z ošatek, do jejího košíku. Ráda se rozpovídává o své placené brigádě na hlídaném parkovišti. Úspěšní velkopodnikatelé se vrací za soumraku, zaparkují, vystoupí a hned si stahují kalhoty. Začínají vypouštět ze všech otvorů. Přes den, za dramatických podnikatelských schůzek, na to neměli čas. Svým okřikováním jim to však zkazívá.

Domovnice Pomajzlová pobrala selský rozum. Byla mockrát vdaná a povila hodně dětí. Neměla ráda ženské, plísnily ji, že právě pod jejich rohožkami nechala po svém úklidu jedno smítečko!

Sovětská, byly to vlastně dvě. Matka a dcera. Prchly tehdy před nastupujícím rudým Leninem na kapitalistický Žižkov. Mladá mluvila výborně rusky, zvali ji na překlady. V nedělní odpoledne hrávala na klavír. Líbilo se mi to, i když bydlela ob byt dále. Hovořila jasným hlasem, byla radost s ní hovořit. Její stařičká matka pamatovala cara Mikoláše, byla už ale mimo „mísu“. Chtěla se mnou také aktuálně mluvit, řekla třeba – včera večer přijel výtah… Mladá ji hned okřikla a umlčela.

Citronová měla šediny přebarvené na žluto. Dosáhla vysokého společenského postavení. Stala se první dámskou toaletářkou ve Slovanském domě! Ze zaměstnání se vracela domů, do vedlejšího bytu, plná pracovních zážitků. Trochu bývala opilá, tak jezdila zpět taxíkem. Ve výtahu si zpívala: Své srdce tobě dám, když nejdeš blíž, jsem sám a sám…V noci mě rušilo kňučení jejího psa Hajzla a její chrápání. Nestěžoval jsem si ale nikde.

Vadilo jí, že já v noci poslouchám televizi. Zvuk pronikal tenkým zdivem, až k její posteli. Dvakrát na mě přivolala rychlou policejní hlídku. Domnívala se, že TV herci jsou přímo u mne v bytě. Policisté se mi omluvili, prý přijet museli.

Jedno sobotní dopoledne jsem slyšel z jejího bytu její volání o pomoc. Šel jsem pro Sovětskou, zvonili jsme na ni a volali. Neotevřela. Zavolali jsme policii. Ti přelezli z mého bytu na její balkón. Otevřeli byt zevnitř. Ležela po mrtvici na podlaze. Do týdne skonala v nemocnici.

Tekutá se přistěhovala do vedlejšího bytu, po té Citronové. V noci chrápala, její pes kňučel. Rušila mě, nestěžoval jsem si na úřadech. Ona na mě ano.

Korunovaná bydlela u nás, o čtyři patra níže. Byla neobyčejně ošklivá, vším, i pohyby těla. Sovětská o ní říkala, že je to napravená prostitutka, už z první republiky. Byla zlá, udala mě, že mám syfilis, kapavku a AIDS! Práskla mě i na hygienickou stanici, musel jsem na odběr krve, pochopitelně s negativními výsledky. Až taková zloba v ní hnětla.

Tekutá, Sovětská a Korunovaná se uměly „sčuchnout“ v krvelačnosti a boji proti mladým mužům. Šly mě udat na tehdejší bytový podnik. Tamní úřednice byla při počátku mluvení proti mně, jako „zločinci“. Když jsem jí vysvětlil, kde ony bydlí, zjihla. Rozpovídala se, že žije asi v mylné představě, že to prý škodí mladí starým. V mém případě ale škodí staří mladým mužům. Skončili jsme bez závěru.

Nakonec, báby už věkem pokapaly. Nevyškolily si ale následovnice. Mladé Pražanky už nemají tolik zlobných mozkových závitů jako báby Hornožižkovandy.                                                        

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Danka Rotyková
Hezky jsem se pobavila. Nevím, jak by pan Miloš viděl mě, ale asi je ten pohled jiný v mládí a jiný v seniorském věku, Škoda.
Jana Šenbergerová
Váš pohled na svět mě vždy pobaví, i když ho nesdílím. V mých očích jste úžasný samorost. Připomínáte mi jednoho bývalého spolupracovníka.
Hana Šimková
Pobavilo mě to.
Jana Kollinová
Každý panelák měl a má své "škodiče" nebo "informátory." U nás dbá na disciplínu paní, nazvu ji Keliška, která 24 hodin denně číhá do dvou světových stran. Když vyjde ven, tak má rádius mnohem větší. Vtlouká nám do hlavy kdy zamykat, kde si čistit boty, když prší, která rohožka je pro slunné dny. Všichni její houževnatost tolerujeme, protože je ochotná pomoci když je třeba, zorganizuje místní "domobranu" když v suterénu paneláku přespávají bezdomovci svítící si svíčkami a považující společné prostory za veřejné WC. Tentokrát mě pan Nekvasil neoslovil, protože jeho příspěvek je neadekvátně ironizující a jedna z posledních vět: "Nakonec už báby pokapaly," nepatří do mého slovesného projevu. Kdyby se dávaly mínusy tak 5- a z vykřičníkem!
Dana Puchalská
Ano všude bydlí podobná babizna. Mám pocit že mně některé typy jedubabizen přímo pronásledují.
Zdenka Jírová
Zajímavá charakteristika postav. Podobné jsou popisovány i některými staršími spisovateli. V každém domě se ale některá najde i dnes. A nejsou to vždy jen ženy.
Jitka Hašková
Když je žena vdova, tak manžela nemá.
Zuzana Pivcová
To jsou dobře vykreslené žižkovské figurky, včetně vtipných pseudonymů.
Věra Ježková
No vida, to je hezký článek. Připomněl mi, že když jsem si jako dítě chtěla vzít domů kamarádku, ještě před vchodem do domu jsme se zouvaly, aby nás neslyšela domovnice číhající za dveřmi a nevyhodila ji.
ivana kosťunová
Vaše svérázné popisy různých postaviček mě velmi baví.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.