Do penze bez přátel? Jen to ne!

Na internetu se dá přátelství (nikoli virtuální) taky najít. Seznámila jsem se takhle s víc holkama různého věku na stránkách Módního pekla, kde nás spojila vášeň pro nošení klobouků. Schází(me) se, já na schůzky chodím, pokud zdraví dovolí, ale vždycky si tam mám s kým povídat.

Všechny příspěvky do diskuze jsou moc pěkné a hezky článek doplňují. A ten předchozí od paní Hany mi mluví přímo z duše. Jako by to byla moje slova. Díky, po ranní procházce jsem si hezky početla.

V létě se často s přáteli míjíme. Vnoučata, zahrady, dovolené a chalupy Ale stačí mi si popovídat se známým. Byla jsem zvyklá žít ve vztahu, ve dvojici a učím se být i sama. Kamarád je rád sám, ale vždy něco podnikneme spolu. Taky se ve stáří lidé mění, nemoci, únava, jiné zájmy.... Říká se:"Věru těžká nemoc je, nemít žádné přátele" Stačí i íčkoví...Občas se vidíme...Píšeme, voláme...

Myslím, že noví přátelé nebo staří přátelé, které jsme dlouho neviděli, jsou vždy obohacením života. Starší člověk už se tak snadno nepřizpůsobí novému kamarádu - ale vždy to stojí za pokus. Dokud se staráme o děti, na kamarádění moc času nezbude - ale využít čas důchodu pro společné zájmy nebo jen popovídání je podle mne správné.

Přemýšlím nad tím. Zatím jsem s manželkou, ttd mě zřejmě přežije :-) Mám kamaráda,taky dědka se kterým chodíme takové menší okruhy a povídáme. Jinak jsem elektrikář, takže jen chtít"":-) každý to nedělá. Ještě si čtu všechno možné na internetu a snažím se soutěžit Myslím ze bych si i vystačím sám. Podstatné je, že mám děti blízko :-) Zatím se nedružím" myslím že nejsem ten kolektivní typ.

Do předčasného důchodu jsem šla dobrovolně a s vědomím, že mi zůstane pár kamarádek, s nimiž se občas sejdu. Nemám potřebu mít kolem sebe stále lidi, umím být sama. Komunikací na íčku se můj okruh známých (a přátel) rozšířil měrou nečekanou, za což jsem moc ráda. // Borku, U3V trochu znám. Můj přítel vede kurz chemie na PedF. Sešla se tam parta asi 20 lidí. Jezdí na exkurze, občas se setkávají i mimo. Myslím ale, že to je díky jeho osobnosti. Hezký článek má Elenka V.

Vzhledem k tomu, že mi kamarádky vymírají a rodinu nemám, tak jsem ráda, že jsem našla nové kamarádky na íčku.

Když mám nějaké zájmy, tak není problém najít obdobně zaměřené lidi a mezi nimi se již přátelé najdou. Když člověka něco baví, tak spřízněné duše najde snadno a nemusí být kvůli tomu na sociálních sítích.

Velká většina mých přátelství, která přetrvají do našich posledních dnů, vznikla na střední škole. Ovšem vídáme se tak jedenkrát za rok, žijí většinou v Praze, jeden kamarád dokonce v Anglii. Kladu si otázku, zda by podobně bylo možné navázat přátelství nová opět ve školních lavicích - v nějakých kurzech anebo ještě lépe studiem na Univerzitě třetího věku. Máte někdo takovou zkušenost?