O kytkách na talíři jste napsala několik knížek. Jak vás napadlo se tím zabývat?
Byla to taková souhra okolností, jejichž motorem by mohly být věty: „Co tě nezabije to, tě posílí.“ anebo „Jedině jsme-li drceni jako olivy, vydáváme ze sebe to nejlepší.“ Do velké krize v roce 2007 jsem se živila jako novinářka píšící o cestování a o jídle. Byla to nejkrásnější práce, jakou si člověk může představit, ale krize média změnila natolik, že bylo čím dál tím obtížnější se psaním uživit. Rozkoukávala jsem se po nějakém jiném oboru, který by mne srovnatelně bavil, a novinařinu jsem pomalu přesunovala do kategorie hobby. Jenže jsem zjistila, že psaní potřebuji podobně, jako někdo musí chodit ráno běhat nebo večer zpívat do sboru. Takže jsem začala psát knížky.
Jak dlouho jste dávala podklady dohromady?
Napsala jsem zatím tři knížky. Dvě knížky jsou kombinací herbáře a kuchařky. První se jmenuje Květinová kuchařka, jedlé kvítí na vaření i zdobení a druhá Kytky k jídlu v receptech i herbáři. A ještě mám třetí, což je takové kapesní miminko. Je to kalendář vegetační sezony, kde je na každý den doporučení, co zrovna sbírat. S tématem jsem se začala vážně a systematicky zabývat po zmíněné krizi. První knížka vyšla v lednu 2015. Vyráběli jsme ji o rok dříve, kdy jsem dala na hromadu všechno, co jsem dosud o jedlých květech věděla. Když to spočítám, vychází mi, že se tomuto tématu věnuji sedm let.
Kolik procent květin z našich zahrad, luhů a hájů se dá jíst?
Těžší otázku byste tam neměla? V typické české zahradě v tak zvaných sídlištích „naležato“ poblíž Prahy, kde je jen trávník, jehličnany a mulč se nedá jíst vůbec nic. U mne na zahradě 90 procent. Smrkové lesy jsou také prakticky kytkožroutská poušť, kde si můžete zakousnout jenom šťavel kyselý. Listnaté nivní lesy jsou zajímavé na jaře, když raší česnek medvědí. Louky jsou příjemné napasení do konce května a to ještě hlavně na horách.
Jak je připravujete? Máte tip na něco překvapivého?
Pro někoho, kdo květy a býlí nejí, může být překvapivé skoro všechno. Nabídka se v průběhu roku hodně mění a s tím se mění i naše chutě. Letos nás ta sucha dost trestají, ale vymyslet se dá vždycky něco. Počasí nonšalantně zvládly typicky středomořské suchomilné a teplomilné byliny. Doporučila bych třeba zavařovat nezralé, ještě měkké, plody fenyklu nebo koriandru. Ten první se dá překvapivě používat sladký i slaný. Koriandrové kuličky jsou u mne doma nutné do domácích paštik.
Které květiny/byliny vás překvapily? Ať už v syrovém stavu nebo v kombinaci s jídly?
Překvapila mne asi tak polovina všech rostlin, když jsem je ochutnala poprvé. Asi největším překvapením byla zavinutka podvojná (Monarda didyma). Musíte mít ale tu správnou barvu – temně rudou. Květ obsahuje velké množství silic a to dokonce tolik, že když se suší, zanechává na papíře mastné stopy. Chuť je omamně pryskyřičná už v jediném květu. Za další „úlet“ považuji svou hořčici z lichořeřišnice, což jsou v podstatě květy rozmixované se solí a kapkou citronu. Jako přídavek do tvarohů nebo majonéz je nenapodobitelná.
Které květy a býlí máte nejraději?
Jsem taková sezonně promiskuitní. Mám ráda to, co je zrovna nejlepší. Můj velký letní favorit jsou denivky plavé. A také si nedovedu představit, že bych nešla v prvním dubnovém týdnu na fialky nebo na mlaďoučké kopřivy.
Sezona pomalu končí, které květiny/byliny doporučujete sbírat nyní?
Ačkoli se zdá, že tato disciplína už je v srpnu jen pro majitele zahrad, tak tomu tak není. Dají se sbírat byliny, které se v zimě mohou používat jako koření: řebříček obecný (Achillea millefolium ), pelyněk černobýl (Artemisia absihthium) obojí jsou výborné na pečení masa nebo k houbám, jestli nějaké porostou. Leckde se ještě najde dobromysl obecná (Origanum vulgare). Co s oregánem snad každý ví. A jestli trochu zaprší, tak nám pěkně obrazí nejrůznější plevele na salát – pampelišky (Taraxum), barborka obecná (Barbarea vulgaris) a další.
Pořádáte také semináře. Je o ně zájem?
Stále vzrůstající zájem o semináře mne příjemně překvapuje. Loni jsem založila zahradu, Výukové centrum jedlých květů, kde mám pěknou sbírku nejrůznějších rostlin. Letos jsem měla deset seminářů i zde a dva poslední budou ještě v srpnu. V Praze chodím do volné přírody jen do konce června. Popularita jedlého kvítí a býlí roste i mimo Prahu, kde dělávám akce na klíč. To jsou moje nejmilejší akce, kde pracuji pro nejrůznější skupiny - od důchodců po dítka školou povinná nebo dělám akce pro místní knihovny i soukromé party.
Kdo je Jana Vlková
Studovala přírodní vědy, obor životní prostředí, a žurnalistiku. Živila se jako překladatelka z francouzštiny Pak pracovala jako novinářka na volné noze – psala o cestování a jídle. Z této kombinace se zrodil zájem o jedlé kvítí a býlí. O květinách v kuchyni napsala tři knihy.