Jaká je cena stárnoucí ženy?
Ilustrační foto: pixabay.com

Jaká je cena stárnoucí ženy?

2. 6. 2020

I když jsem o to nestála, nuceně jsem vyslechla v lékárně rozhovor dvou mladých žen. Povídaly si o dětech a svých babičkách. To, co pronesla jedna z nich, mne doslova šokovalo.

Pravila s povzdechem: "Ty se máš, ty máš ještě mladou babičku, co ji pohlídá, ale naše už je stará a k ničemu..."

Přijde mi hrozné a ubohé, jak nás naše potomstvo rozděluje. Dokuď jsou babičky čilé a ještě zastanou nějakou práci, či hlídání, pak jsou upotřebitelné. Ale nemocné či ve starším věku už se k ničemu nehodí, spíše budou na obtíž. O dědečcích ony dámy nehovořily, ale zřejmě na tom budou velmi podobně jako babičky.

Je doba úžasné techniky, počítačů, všechno se zdokonaluje, roboti co dokáží divy, kam se podíváš, prostě dokonalost sama. Na druhou stranu mi přijde, že lidé se těm robotům začínají podobat více než je zdrávo. Chybí srdce, cit, láska, snad i vděk a empatie. Rodiče a prarodiče se hodí nejvíce tehdy, když mají, dají a pomáhají...

Neříkám, že jsou všichni mladí stejní. Díky za ty naše potomky, co si na nás udělají čas, nabídnou pomoc a zajímají se. Nezištně a s láskou.

A tak si říkám, jaká je cena ženy? Nemyslím teď mladou a atraktivní v produktivním věku, ale ženy stárnoucí, babičky v důchodu, co vychovala děti, starala se o manžela, posléze pomáhala i s vnoučaty a teď už prostě nemá sil. Je opravdu jen stará a k ničemu? 

Mám pocit, že čím je člověk starší, tím více se stává neviditelnějším.. Spravedlnost je jen v tom, že i obě ženy se dostanou také do věku, kdy budou staré. A možná rovněž nepotřebné, jako dnes ta babička jedné z nich. Možná si vzpomenou, zastydí se a zalitují.

Jaká bude asi jejich cena?

 

 

Můj příběh stárnutí
Hodnocení:
(5 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jarmila Peerová
Děkuji všem,jsem ráda,že máme velmi podobné názory.I já jsem se starala téměř 6 let o tatínka,někdy to nebylo lehké,to,když si nebyl úplně jistý,kdo jsem.... A to,že někteří rodiče i prarodiče z vlastních dětiček vychovali, byť v dobré vůli pořádné sobečky, s tím naprosto souhlasím... Nic se nemá přehánět.
Zuzana Pivcová
Naše maminka měla rakovinu a my jsme byly dvě svobodné holky, začínaly jsme učit, obě mimo domov, v konečné fázi byla maminka už jen v nemocnici, respektive v takové "odložně" coby plicním sanatoriu na Šumavě, kam jsme mohly jet akorát v neděli, celodenní cesta, ale samozřejmost, pak ale byla epidemie chřipky a zákaz návštěv 3 týdny, a když to otevřeli, tak jsme přijely a maminka na nás vlastně počkala a pak zemřela. Měla jsem z toho tehdy také hrozný pocit, že jsem se tam přese všechno nějak nenarvala, ale to vůbec nešlo, porušit nařízení. Je to dodneška smutná vzpomínka, i po té spoustě let.
Věra Sehnalová
Zazila jsem v Itali taky bohatou nerudnou starenku,co stridala opatrovnice,protoze zadna nevydrzela jeji zlobu. Cvicila je jako pejsky na pistalku 24 hodin denne..Az dosla rodine trpelivost a skoncila v ustavu.
Věra Sehnalová
Nino,ja vas uplne chapu,ale nic si nemuzete vycitat. Nikdo nemuze delat zazraky a nekdy je opravdu pro cloveka hodne nemocneho technicky a odbornym personalem vybaveny ustav. A pak staci jen pravidelne navstevy,coz pri trech detech a pracovnim vytizeni jiste nebylo snadne. V nasi republice jeste nejsou dostatecne zakony pro lidi v tezkych zivotnich situacich,jako je stari a nemoci. A mladi a zdravi musi pracovat a zivit rodiny. Jednoduse nemohou zustat doma.
Nina Šachová
Spravedlnost a čas opravdu dostihne všechny ženy, jak Jarmilo, píšete. Taky jsem měla svou maminku u sebe 2 roky nemocnou, občas i nerudnou, ale nakonec jsem jí musela dát do hospicu, nebot jsem měla tři děti a jako samoživitelka jsem nemohla přijít o práci. Do dneška svého rozhodnutí lituji, ale je pozdě. Za to, co všechno pro mě máma udělala, jsem jí neskonale vděčná a mám vůči ní velký dluh, který už nikdy nesplatím.Dneska bych to nikdy neudělala,ale je pozdě.
Věra Sehnalová
Mam doma 90letou tchyni. Je to neuveritelne hodna a trpeliva pani. Respektuje nas a my ji. Je snadne se o ni starat. Potrebuje jen nakrmit,pripravovat leky, obcas vykoupat,vyvezt na zahradu a byt s ni doma,protoze obcas pada a nedokaze sama vstat. Starosti s ucty prenechala synovi a nezajimaji ji. Je mila a plete porad ponozky,aby byla uzitecna. V drahem domove duchodcu by osmela koukala do zdi a cekala na smrt. IMnohe italske rodiny si plati pro nemohouci seniory hlidaci pani. Vyjde je to levneji nez ustavy. Hlidaci pani ma regulerni pracovni smlouvu,kterou sepisuji kancelare-agentury urcene k vedeni ucetnictvi soukromniku. Ja jsem se tak starala v rodine o pani po mozkove mrtvici 4 roky,nez zemrela.
Jiří Libánský
Severoameričtí Indiáni věří, že život je kruh. Mají jednotlivé části života, oddělená velice ostře přechodovým rituálem, od kterého záskávají nová práva a povinosti. Dítě, jinoch, bojovník, stařešina. Pokud absolvují celý tento kruh, kategorie přestálých už není. Nastupují kruh znovu s právy a povinnostmi díte. Mohou si dělat, co chtějí a rodina a okolí se o ně s naprostou samozřemostí stará. Je to tradiční kruh života a tradice má velkou váhu a je samozřejmostí ji dodržovat. (Proto ani nepotřebují důchodové pojištění)
Jitka Chodorová
Bohužel,tak to u nás chodí,teda doufám,že ne všude,souhlasím se Zuzkou,také v Turecku,když jsme byli,velmi hezky se chovali k nám, starším zaměstnanci hotelu,číšníci a vůbec,u nás se mladí nad starými jen ušklíbnou,docela jsem byla mile překvapena,pak jsem se někde dočetla,že ti mladí kluci pracují přes léto v turistických destinacích,aby vydělali peníze pro rodinu,odevzdávají je matce,která s nimi hospodaří,mají vůči svým matkám,babičkám úctu a proto i s námi,staršími ženami komunikovali přátelsky,prostě jiný přístup k staršímu člověku,jako takovému.Mohli bychom se od nich učit jakési lidskosti,mezi mládím a stářím!
Zuzana Pivcová
Možná se teď některé z vás na mě budou zlobit nebo řeknou, ať nemluvím do něčeho, co neznám. Ale mám z mnoha případů pocit, že si rodiče takhle své děti naučili. Chodí si jako důchodci přivydělat, dokonce si vezmou půjčku, šetří na sobě, a ty peníze dávají dětem a vnoučatům. Proč? Něco jiného je dárek nebo nějaký mls, vstupenka někam, ale pořád a pořád podporovat? Dali jste jim dar největší, život, vychovali jste je, připravili na život vlastní. Pokud si nenavykli brát plnými hrstmi už v mládí, a to naprosto samozřejmě, jako by to byla povinnost rodičů, neodloží vás pak, když už pro ně tolik nemáte, jako nepotřebné. Mám spolužačku, které teď zemřela v 86 letech maminka. Až na několik posledních týdnů, kdy po mrtvici už potřebovala odbornou péči, žila u dcery, stýkala se s vnoučaty, pravnoučaty, denní chod tam byl naprostou samozřejmostí a všichni věděli, že už od ní žádnou podporu nemůžou očekávat. Ale byla jejich, s nimi. V Řecku a myslím i v Itálii, Věrka mi to potvrdí, jsou staří lidé obklopeni rodinou až do smrti. Já jsem se starala, když jsi byl malý, teď se staráš ty a pak zase někdo o tebe. Že to tak u nás moc není? Bohužel.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.