Pláž s vrakem lodi, na kterou denně přijíždějí tisíce turistů, aby si ji vyfotili.
Výlety lodí do jeskyní.
Výlety lodí při kterých je cílem zahlédnout nějakou tu mořskou želvu, která je, chuděra, z těch všech lodí totálně vystresovaná.
Tak takový vjem si běžný, průměrný turista z řeckého Zakynthosu často odveze. Ale jaký je ostrov ve skutečnosti? Které letovisko je opravdu tiché? Které naopak rušné? A jak to tam s těmi želvami opravdu je? Co nás na něm může překvapit a zklamat? Takové podrobnosti se zpravidla v cestovních kancelářích nedozvíme a mnohdy se ani neptáme. Nebo se neumíme zeptat jasně na to, co nás zajímá.
Vycházejme z toho, že se o Zakynthos zajímá turista středního a vyššího věku, který od dovolené u moře čeká především pěkné koupání a klid. Tak začínáme.
Jsme v letovisku Kalamaki. Leží v Laganaském zálivu, což je vlastně jedna dlouhá písečná pláž, na jejímž jednom konci Kalamaki je. Je to středisko neobvyklé. Můžete z něj být nadšeni nebo totálně zklamáni.
Jsme vůbec u moře?
Kalamaki nemá klasickou promenádu podél pláže. Na pláži nejsou žádné taverny, bary, bufety. V podstatě v něm máte pocit, že nejste u moře. Nevidíte ho, necítíte ho, neslyšíte ho. Jak je to možné? Jednoduše. Letovisko tvoří shluk hotelů, apartmánů, restaurací a obchodů umístěných kolem hlavní cesty. Z ní, na konci Kalamaki, vede cesta k pláži. Dojdete po ní k hotelu Crystal Beach a k parkovišti. Z něj míříte na pláž. Vstup na ni je úzký, ohraničený závorami. V podstatě na pláž vstupujete brankou mezi jediným hotelem, který je přímo na pláži, a skalním masivem. Takže, kdo si představuje pod pobytem u moře romantické noční posezení v hospůdkách těsně u šplouchajícího moře, může být šeredně zklamán. Žádné takové tam nejsou.
Překvapivá nádhera
Kdo naopak čeká skvělé koupání, je nadšen. Když totiž na už zmíněnou písečnou pláž přijdete, vidíte řadu slunečníků, tedy na první pohled pláž podobnou tisícům jiných pláží. Když dojdete k moři, uděláte: Ach. Tak čisté moře se totiž vidí málokdy. Mělké, nádherné, na kraji lemované spoustou mušlí. Když se dáte doleva, dostanete se do prostoru, kde už žádné lehátka a slunečníky nejsou a je tam dost místa pro každého, kdo dává přednost lehnutí si jen tak do písku na ručník. Vsaďte se, že ale ležet na pláži nebudete. Protože to je ten typ moře, ze kterého se nevylézá. Člověk se v něm zpravidla rochní, válí, sedí, hrabe se v písku, staví z něj hrady a užívá si té neuvěřitelné čistoty.
Když se dáte naopak doprava, uděláte další velké: Ach. Uvidíte velký skalní masiv, přesněji hromadu gigantických kamenů zřícených při jednom z zemětřesení. A mezi nimi jsou úchvatné malé plážičky, jeskyňky. Působí to, jako by člověk byl na některé z těch odlehlých pláží, na které se jezdí auty a pak schází po spoustě schůdků nebo se dají dosáhnout po úctyhodném turistickém výkonu, jenže my jsme na pláži, která je pár metrů od hotelu, od centra letoviska. Je to neuvěřitelně krásné místo a je zajímavé, že nikdy není přeplněné tak, aby to bylo nepříjemné. Spíše než turisté ty písčité plážičky využívají místní řecké rodinky. Brodíte se bosky ve vodě, která sahá jen ke kotníkům, jdete dál a dál, vidíte další zátočinky a pak zase písečnou pláže, která, zdá se, vůbec nekončí. Po písku se tam dá jít další desítky metrů, kdekoli sebou plácnout na ručník, vlézt do moře, které je pořád stejně plytké, teplé, čisťounké a plné mušlí.
Zkrátka, v dnešní době, kdy turistický byznys většinu řeckých ostrovů změnil k nepoznání, neuvěřitelné místo na procházky po tom kouzelném rozhraní, které tvoří písek a mořské vlnky.
Pozor, želvy!
Na parkovišti u hotelu, při vstupu do tohoto ráje se nelekejte, když se k vám vydají kluci a holky v modrých tričkách s obrázky želv a nápisem dobrovolník. V angličtině se vám pokusí vysvětlit, že tato pláž se domovem mořských želv, přesněji, že tam mají hnízda a tudíž se návštěvník musí chovat jinak, než je plážích obvyklé. To znamená, že by měl chodit po pláži co nejtěsněji u vody, ležet co nejtěsněji u vody a vyhýbat se místům, kde hnízda jsou. Ta jsou označená zpravidla pár tyčkami, někde je kolem nich i ohrádka. Časté jsou v písku zabodnuté cedulky, které naznačují, kam by se šlapat právě teď nemělo. To vše se mění podle toho, kde se už želvy vylíhly a kde se objevily naopak nová hnízda. Protože ty malé mršky se líhnou brzy ráno a pak si to rychle mastí po písku k moři, ve kterém si pak spokojeně žijí.
Nemračte se na ty kluky a holky, kteří vám budou vysvětlovat, že nemáte zapichovat do písku slunečníky, ležet kde se vám zachce, pouštět si tam hudbu a řvát. Protože nebýt toho, že na tuhle pláž dávají pozor, už dávno by tak krásná nebyla a želvičky by si ji k hnízdění jistě nevybíraly, kdyby nebyla tak čistá a příjemná. A tak se nezlobte, že je za to třeba zaplatit svými ideály o tom, jak si dovolenou u moře představujeme. Čímž se dostáváme k tomu podstatnému. Pláž se na noc zavírá. Po setmění se na ni prostě nesmí. Proto na ní nejsou žádné hospody, bary. Nekonají se tam žádné romantické vycházky při měsíčku, žádné popíjení vína v písku. Konec, zavřeno a otevřeno zase až ráno. A z jiných míst se dá na ni dostat obtížně, navíc tam dobrovolníci hlídají na různých místech a každého, kdo se tam snaží dostat z jiných poměrně obtížně přístupných cestiček, vyhánějí. Želvy jsou tu přednější než turisté. Takže je na každém, aby se předem rozhodl, zda mu tento systém vyhovuje nebo ho naštve a podle toho si rozmyslel, zda Kalamaki zvolí jako místo své dovolené.
Pozor, zpívá Lady Gaga
Cestovní kanceláře Kalamaki popisují jako klidné letovisko s původní řeckou atmosférou. No tak pozor na to. Je to další oblast, ve které je vhodné několikrát si ověřit, nakolik se fráze z katalogů liší od reality. Klidné to letovisko totiž není. Klid mají v noci jen želvy na pláži a hosté hotelu, který je přímo na ní. Pokud se ubytujete v Kalamaki kdekoli jinde, je to sázka do loterie. Může se totiž stát, že hotely či apartmány jsou sice na pohled hezké a příjemné a tiché, ale pozor, v letovisku funguje v noci několik barů a klubů, ve kterých duní hlasitá hudba. Ale fakt hlasitá hudba. Neskutečně hlasitá. Takže si sice koupíte pobyt v apartmánu, který cestovní kancelář prezentuje jako místo s rodinnou atmosférou v klidném letovisku, ale u bazénu s ním sousedícím každou noc do jedné či do dvou probíhá diskotéka, karaoke, zkrátka zábava pro turisty v té nejbrutálnější podobě. A protože takových podniků je tam několik, hudba z nich se mísí v jeden nekončící nesnesitelný proud neidentifikovatelných zvuků.
Takže, rada zní, výslovně se v cestovní kanceláři nebo přímo u poskytovatele ubytování zeptat: Není tam dlouho do noci slyšet hlasitá hudba? Když odpověď zazní ve smyslu, že trošku ano jako je v letoviscích obvyklé, vězte, že ještě ve dvě ráno budete poslouchat zlitou britskou turistku, která právě prožívá pocit, že zpívá stejně jako Lady Gaga. A to den co den.
Ovšem když to přežijete, jste ráno odměněni tím, že kráčíte cestičkou lemovanou příjemnými tavernami a obchůdky, ze kterých vás zdraví usměvaví Řekové a vy po pár krocích přijdete na to kouzelné místo, kde se k vám blíží kluci a holky v modrých tričkách a nadšeně vám začnou vyprávět, kolik nových želviček se přes noc urodilo. A vy zapomenete na noc s Lady Gaga, protože najednou máte pod nohami mušle, do pat se vám zakusují hejna miniaturních rybiček, moře se tiše rozlévá do písku a vy přemýšlíte, jestli zalézt na tam tu malou plážičku nebo raději tam na tu dál nebo se jí ještě projít pár metrů po písku…
V Kalamaki je řada hotelů. Je dobré se podívat, jak vzdálené jsou od pláže. Pro starší či nějak zdravotně omezené turisty může být problémem, že nejsou přímo na ni, jak jsou zvyklí z jiných letovisek. Na ní leží v podstatě jen už zmíněný Crystal Beach a pak na druhém konci letoviska Kalamaki beach. Jinak je z hotelů a apartmánů na pláž třeba dojít menší procházkou.
Jak vypadá pilot?
Kolem hlavní cesty je seskupena řada obchodů, taveren, barů. Kdo se rozhodne stravovat se sám, má hodně dobrých příležitostí. Jsou tam jednoduché bufety se klasických řeckými pita gyros za dvě eura, je tam prodejna ovoce a zeleniny se skvělým místním domácím vínem, jsou tam pěkné klasické taverny s řeckými dobrotami, nad kterými se tají dech. Nespornou výhodou Kalamaki je i to, že je z něj poměrně dobré autobusové spojení s hlavním městem Zakynthos. Slovo poměrně znalci řeckého stylu života jistě pochopí, je to pokus vyjádřit skutečnost, že když je na jízdním řádu v Řecku napsáno 17.30, znamená to, že autobus prostě přijede někdy mezi 17. a 18. hodinou. Ale přijede. Je čistý, klimatizovaný, řidič se vykloní z okna, zařve slovo Zante a klidně počká, až se ho zmatení turisté pětkrát zeptají, kam jede. Klidně zopakuje, že fakt jede do Zante, tedy Zakynthosu, hlavního města a pak se prostě jede.
Další výhoda Kalamaki? Jeďte tam všichni, kdo máte rádi letadla. Přistávají přímo kousek za ním a to znamená, že když si na pláži vytipujete to správné místo, máte zážitek z toho, že letadla jsou tak nízko, až vidíte piloty v kabině. Nebojte, hluk z nich kupodivu není velký a když nevadí želvám, nebude vám vadit taky. Je to spíše zpestření, rozhodně ne otrava. Jedinou otravou v tomto místě je totiž ta do noci trvající hlasitá hudba. Jenže nedivte se. Když tam turisté nemohou brouzdat po pláži, jdou se zřejmě mnozí, zhroucení z tohoto zjištění, namazat do baru, kde je jejich případná nejistota z toho, že jsou u moře, ale vlastně to moře večer nevidí, utlumena právě tou hlasitou zmrtvující hudbou.
Tak to je Kalamaki. Místo, které si buďto zamilujete nebo vás rozladí. Je jiné, než letoviska, na která jste zvyklí. Jiné, než například sousední Laganas, do kterého většina cestovních kanceláří turisty vozí. O tom si napíšeme v dalším díle našeho putování po Zakynthosu. A vězte, že to nebude moc radostné čtení. Laganas, které české cestovní kanceláře většinou doporučují, by totiž mohlo aspirovat na první místo nejpříšernějších letovisek v Řecku.
Scarlett Wilková pro i60.cz
