Zvířata a já
Foto: Marta Nosková

Zvířata a já

11. 9. 2018

Celý život až do doby, než jsme se odstěhovali do nového, svépomocí postaveného, rodinného domku, jsem žila, později, jsme žili, s rodiči a bratry v soukromém hospodářství. Od útlého dětství, na jednom dvorku se zvířaty, jsem se učila soužití s nimi a bylo krásné vidět, jak zvířecí mámy, všeho druhu, pečují o svá mláďata, a to vše beze strachu, že by jim někdo z nás ublížil. Krávy jsme měli, aby dávaly mléko, koně, aby tahali povoz nebo stroje na poli či louce, slepice, aby snášely vejce, husy, aby byla masná zásoba na zimu, a konečně psa, který vše hlídal. Přesně znal teritorium, které měl hlídat, a nikdy nepoznal, co znamená, být uvázán u boudy, nebo zavřený v kotci. Věděli jsme, proč psa máme, a pes věděl, proč je s námi. Byla to nádherná symbióza psa v lidské smečce. Pes, stejně jako člověk, má potřebu i ve smečce žít svobodně. Hodně dlouho jsem žila se zvířaty, sice jen s domácími, ale nikdy se nestalo, že by mi ublížily a stejně tak já bych nedokázala nikdy ublížit zvířeti. 

V tomto smyslu si dovoluji citovat úryvek z příspěvku Marty Pospíšilové u článku "Vracíme se domů. A pes to ví": "… pes je totiž vlastně vlk, který se kdysi dávno rozhodl žít s člověkem a mnohá tajemství psího chování a psí povahy má na svědomí genetická příbuznost s tímto úžasným divokým vlčím stvořením. Doufám, že lidé pochopí, že vlci jsou nedílnou součástí přírody, a začnou se podle toho konečně chovat. Vlci nám totiž dali nádherný odkaz - totiž naše psy“.

Bohužel to mnozí nepochopili, možná také proto, že tu možnost, "pochopit", neměli, a proto máme přeplněné psí útulky. Láska totiž není "něco za něco". Láska není o nadřazenosti a podřazenosti, ani o poslušnosti a oddanosti, ať se jedná o člověka či o zvíře, nebo o vztah mezi více druhy. Láska je jen jedna a z důvodů, o kterých jsem v článku psala, jsem cíleně žádné zvíře v novém domově neměla, neboť bych mu nikdy nemohla poskytnout komfort, jaký měla zvířata v mém původním domově.            

 

domácí mazlíčci Můj příběh pes
Hodnocení:
(4.7 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Elena Valeriánová
Bydlím na vsi celý život. Psy na dvorku máme taky celý život. Dřív nebylo "v módě", aby se psi zavírali v bytech, to byla spíše výjimka. Troufnu si říct, že náš pes, ač v životě neležel na gauči má šťastný psí život. Tak jako jsou někteří psi z města zavření v bytech úplně apatičtí, tak jsou zase jiní agresivní a jdou se za svým plotem strhat. Pravda bude někde uprostřed.
Jitka Caklová
Až si každý, kdo chce můj postoj kritizovat, na poli, louce, ve chlévě odpracuje to co já, má právo mě kritizovat. Kdo ví co je to, vlastní prací vytvářet skutečné hodnoty, nikdy nekritizuje.
Jitka Caklová
"Bydlíme pár let na vsi" a dovolujeme si být kritiky těch, kteří po celá dlouhá léta zajišťovali obživu. Tak tomu říkám úroveň myšlení :-)
Jitka Caklová
A v tom je "jádro pudla", "Bydlíme pár let na vsi" :-) Stačí mi vidět rádoby miláčky psů v pořadu "Kočka není pes" a výroky psího psychologa Rudolfa Desenského k jejich neschopnosti svého psa, v horším případě své psy, zvládnout. Je to smutný pohled.
Anna Dudková
A ještě k onomu důvodu autorky, že nemá žádná zvářata, že by jim nemohla poskytnout komfort, co měla ta, když byla malá. To je trochu zjednodušené, až zavádějící. Jaký komfort prosím měli koně tahající celý život povoz a stroje, jaký husy, které byly chované jen na maso? O tom můžeme i říct, že těm zvířatům bylo ubližováno.
Anna Dudková
Bydlíme pár let na vsi, tolik nešťastných, frustrovaných a díky tomu i nervózních až agresivních psů, jsem nikdy neviděla. Přitom mají to, čím se lidé tak často ohánějí, že psovi je nejlépe na zahradě, venku, v bytě trpí. Všichni tito venkovští psi trpí samotou, když jdeme kolem s našimi psy, mohou se uštěkat, zlostně, že nějací hahani si mohou chodit venku a oni jsou zavření na dvorku, sami. Naši psi zažili bydlení v bytě a teď i u domku se zahradou. Zahrada je zajímá pět minut, pak chtějí domů na gauč. Když zůstanou na zahradě sami, kvílí u dveří jak o život. A nejsou to žádné třasořitky, jeden má dokonce víc vlčích genů, než se na normálního psa patří. Takže je otázkou, jestli představa, že zvíře máme mít jen tehdy, když mu dáme volnost na dvoře, je úplně správná. Pes je smečkové zvíře, chce být se svými lidmi, třeba v malém bytě, ale hlavně s nimi.
Jitka Caklová
Napsala jsem pouze článek o SVÉM vztahu ke zvířatům během času, který pamatuji. Pokud si kdokoliv "čte mezi řádky", nebo si vytváří domněnky, že na něco "narážím", pak čte jen to, co se mu rodí v jeho hlavě a ne to co jsem napsala. Také nechápu řadu věcí, ale vím že to je proto, že chápat je mi nepřísluší a z toho důvodu nemám potřebu cokoliv vysvětlovat.
Ilona Erika Kolář
Jitko, já se přiznám, že jsem tvůj článek pořádně nepochopila nebo jen z části, protože dle mého názoru poukazuješ na věci, které přímo nepojmenováváš. Kdo neumí číst mezi řádky, tak si možná ani nevšiml, na co "narážíš" a to je mít psa doma, jen jako mazlíka, bez ohledu na to, zda bude hlídat stádo, dům, či vykoná zkoušky a stane se např. psem záchranářským. To, co jsi napsala o vlcích, je sice hezké, ale to se týká především psů tzv. "hlídacích" a "pracovních", kterým nevadí bydlet venku v boudě. Nezapomeň, že jsou plemena, říká se jim společenská, která byla za tímto účelem přímo vyšlechtěna, ať se ti to líbí nebo ne. S tím se zkrátka nic nedá dělat. Možná snad jen, kdyby se někdo dopravil strojem času do minulosti a vysvětlovat trpělivě pračlověkům, aby si neochočovali vlky. JInak naprosto souhlasím, že lidé by si měli nejdřív zjistit, než si pořídit psa, co taková péče o něj obnáší. Hlavně by mě zajímalo, co znamená tvá poznámka v komentáři z 9.9. v 15:3, že sousedi německou dogu "doma nikdy neměli". Proč si to vůbec napsala a jakou to hraje roli.
Jitka Caklová
...., tedy alespoň pro mne, ....
Jitka Caklová
Ilono děkuji Ti za názor. Ano, " Když už se stalo, že si člověk před dávnými lety k sobě psa připoutal, má teď povinnost se o něj starat." a to, ne jen " před dávnými lety", ale řádně od začátku až do konce i dnes, tedy pokud nezasáhne "vyšší moc" a o tom článek je. Já to vidím podobně jako Mirek Hahn a na návštěvě u autorky úvodní fotografie jsem si říkala, kdybych se znovu mohla narodit, tak určitě psem k Noskům a mít se jako Betynka :-), bohužel, tedy alespoňpro mne) ta možnost nepřichází v úvahu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.