Lidé se brali ve dvaceti, hned měli děti. Ženy se tedy velmi často stávaly babičkami, i když jim ještě ani nebylo padesát. Čtyřicetiletá babička nebyla nic výjimečného. Nyní je vše jinak. Běžné je, že padesátiletá žena vodí do první třídy své dítě, ne vnouče.
Tým vědců z Katedry demografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy spolu s kolegy z Jihočeské univerzity provedli výzkum, při kterém se ptali více než tisícovky dětí a mladých lidí ve věku jedenáct až pětadvacet let, jak staré by si přáli mít rodiče, co je podle nich ideální věk na rodičovství, případně prarodičovství. Dotázaní si v průměru přáli mít mladší rodiče, než mají.
Děti a mládež považuje za ideální, když žena porodí dítě dříve, než do třiceti. Otec by podle nich neměl mít v době narození svého potomka více než pětatřicet. Hodně dotazovaných vyjádřilo názor, že děti starších rodičů nebudou moct jednou dopřát svým dětem kontakt s prarodiči. Uvědomovali si, že jejich rodiče budou staří, případně už tady nebudou, když bude pokračovat současný trend odkládání mateřství. Výzkum je zajímavý tím, že se zabýval názory těch, jichž se obvykle nikdo na taková témata neptá, tedy dětí a mladých lidí. Pohled dětí na tuto problematiku je někdy opravdu zajímavý.
„Kamarádka má babičku, se kterou jezdí k moři a chodí s ní nakupovat. Moje babička taková není. Je nemocná. Je stará a proto se mnou k moři nemůže,“ říká dvanáctiletá Veronika z Ostravy. Její maminka má přes čtyřicet, otec také. Prarodiče z obou stran překročili sedmdesátku a jejich zdravotní stav není takový, aby se vnučce mohli věnovat. „Babička se mnou může být doma, ale nemůže se mnou jezdit na kole a na lyžích,“ shrnuje Veronika.
Zajímavý příběh, který se tématem souvisí, se nedávno odehrál v jedné pražské základní škole. Na prvňačku Elišku tam čekala její babička. „Maminky se se mnou dávaly do řeči, po chvíli mi došlo, že si myslí, že čekám na dcerku, ne na vnučku. Pro mě to bylo lichotivé, že mě v mých pětačtyřiceti považovaly za matku. Cvičím, sportuji, lidé mi můj věk často nehádají a tvrdí, že vypadám výrazně mladší. Ale celkově to byla špatná zpráva. Těm maminkám totiž taky mnohým bylo kolem čtyřicítky a to mají děti teprve v první třídě. Jak je chtějí provést celým životem? Sama dobře vím, jako po čtyřicítce síly ubývají. Já považuji za výhodu, že jsem děti měla kolem dvaceti. Byla jsem sice nezkušená, trochu střelená, ale vše jsem zvládla a teď jsem babička, která je dceři i vnučce hodně platná. A věřím, že se dožiju i toho, že budu prababička. Toho se však už v budoucnosti asi mnoho žen nedožije,“ shrnuje.
Psychologové se shodují v tom, že právě ve věku kolem padesátky je ideální stát se prarodičem. Člověk už má zkušenosti z výchovy svých dětí, nadhled, ale zároveň ještě i sílu a elán být znovu parťákem, zablbnout si, nebýt jen pasivním hlídačem v případě potřeby. S přibývajícími roky a zdravotními obtížemi je pro mnohé čím dál víc náročné stačit potřebám divokých a poněkud rozjívených vnoučků.
„Hlídala bych své tři vnuky moc ráda, ale prostě na to nestačím. Říkám synovi, že si je měl pořídit dříve, když jsem ještě byla v kondici. Jenže on měl děti po čtyřicítce. Mně je skoro sedmdesát a opravdu nezvládám jít ven se třemi rozjívenými kluky. Neumím běhat, abych je chytla, když se některý z nich rozhodne zmizet. Nemám už sílu, abych toho nejmenšího zvedala a nosila. Kdyby je měl syn dříve, užila bych si jich víc a byla bych mu i více platná,“ vypráví Jarmila z Prahy.
Příroda má jasno. Ideální věk, na početí dítěte je osmnáct až třiadvacet let. Ze společenského hlediska je tomu samozřejmě jinak. V té době dnes lidé studují, cestují, budují kariéry a tak rodičovství odkládají. Jejich rodiče, potenciální prarodiče, cestují a budují kariéry taktéž. Kdo by měl čas hlídat ve čtyřiceti vnoučátko, kdykoli mladí budou potřebovat, že?
Zkrátka, toto je oblast, ve které je velmi dobře vidět, jak se společnost změnila. Ostatně, stačí zopakovat poměrně hojně připomínanou skutečnost, že legendární hlavní hrdince knihy Babička Boženy Němcové bylo padesát pět let. Ano, tak paní líčená jako stařičká babička v šátku, která se oddaně stará o vnoučátka, byla pětapadesátiletá žena.
Faktem však je, že v době, kdy ženy poměrně běžně rodí ve čtyřiceti, se časem může stát, že dítě nebude vědět, že existují prababičky a pradědečkové.