Smutek. Stesk po někom, koho jsme ztratili. Nebo prostě jen špatná nálada, nechuť si povídat, jít ven. Když nás něco takového přepadne, často tyto pocity skrýváme a máme pocit, že jde o naše selhání. Protože v módě je teď být akční, veselý, nesedět doma, pořád s někým navazovat kontakty.
„Když potkám sousedku na chodbě, říká mi vždycky: proč se mračíš, proč někam nejdeš, pořád jen sedíš doma, takhle skončíš špatně. Jenže já mám prostě dny, kdy mám blbou náladu a vypadám zamračeně. Mám to tak odjakživa, ale v poslední době, co jsem ovdověla a umřela mi i nejlepší kamarádka, fakt nemám náladu předstírat, že jsem takzvaně happy,“ vypráví jednasedmdesátiletá Marie.
Tvrdí, že někdy má pocit, že je jí nejlépe, když si doma čte a zahání smutek jídlem. „Někdy, když je hezky, jdu ráda na procházku nebo za dcerou. Ale když je venku zamračeno a nemám náladu, jsem nejspokojenější, když si něco dobrého uchystám a mlsám. Nevím, proč bych se za to měla stydět. Byla jsem mezi lidmi celý život, jako prodavačka jsem pořád musela předstírat, že jsem milá. No někdy prostě nejsem a teď už si můžu dovolit nic nepředstírat,“ uzavírá Marie.
Psychologové se shodují, že na negativních emocích není nic, za co bychom se měli stydět. Naopak, neustálé předstírání, že v našem životě nemají místo, je mnohdy škodlivější, než se občas zavřít doma, vybrečet, zanadávat si, zavzpomínat, politovat se. „Pokud s negativními emocemi umíte pracovat, mohou být užitečné,“ říká Iva Málková, zakladatelka hnutí STOB, které pomáhá lidem hubnout a učí je jíst tak, aby byli zdraví. Má zkušenost s tím, že mnoho lidí se snaží chmurné myšlenky zahánět právě jídlem. „Je důležité si emoci uvědomit, pojmenovat ji a neodmítat ji. Emoce je posel, který vám přináší nějakou zprávu. Pokud proti emoci budete bojovat, budete sobě nebo jiným nadávat, obviňovat sebe nebo druhé, negativní emoce se budou nabalovat. Pokud je budete ignorovat, je to podobné, jako byste zavírali oči, když vidíte něco nepříjemného. Když je vám tedy smutno, je lepší si tento fakt uvědomit, přijmout ho a ne hned sáhnout po čokoládě,“ vysvětluje.
Jenže nyní se více setkáváme s radami typu: překonej to, bojuj proti smutku, nepodléhej depresi, pláčou jen slaboši a podobnými. Sedmdesátiletý Karel žije sám, je řadu let rozvedený. Má kamarády, chodí rád do šachového kroužku a na turistické výlety. V poslední době však má starosti, protože jeho vnuk je vážně nemocný a jeho syn má problémy v práci.
„Často se přistihuju, že jsem bez nálady, že se mi nechce mezi lidi. Sedím doma a přemýšlím, jak bych rodině mohl pomoci. Jenže nemůžu, nemám jak. Párkrát jsem se v poslední době docela slušně namazal. Došlo mi, že když budu sahat po láhvi, protože se cítím být smutný a nespokojený, nemusí to se mnou skončit dobře. Učím se s těmi starostmi a smutkem žít. Prostě si asi dám nějakou dobu pauzu od kamarádů a budu raději sám doma. Nechce se mi jít na výlet s kamarády a poslouchat jejich veselé řeči, vtípky, zatímco já na zábavu teď nemám náladu. A dost mě štve, že to kamarádi nejsou schopni pochopit a pořád mi telefonují s tím, že se mám vzmužit, rozveselit, vyrazit mezi lidi,“ vypráví.
Negativní emoce prostě patří do života a je úplně jedno, jestli je to stesk po někom, bolest ze ztráty někoho, pocit samoty, nebo pocit selhání či zlost na někoho. Je to prostě emoce, která způsobuje, že nejsme spokojení, šťastní, veselí či aspoň klidní. Vyhráno má ten, kdo dokáže tuto emoci pojmenovat, kdo ví, proč se necítí dobře. Ten, kdo dokáže sám sobě říct, co ho štve, co ho trápí.
„Popírání pocitu či únik před ním nefunguje, pocitu naopak dáváte větší sílu, protože vynakládáte větší energii na to, abyste ho nepřijali. Když vyhodíte negativní emoci ven dveřmi, vrátí se oknem. Samozřejmě, že pozitivních emocí by v životě mělo být více. Proto by člověk měl mít zásobník pozitivních emocí a v případě potřeby z nich čerpat. Člověk by neměl být nešťastný z toho, že není šťastný,“ vysvětluje Iva Málková.
Právě lidé, kteří se naučili žít s emocemi negativními i pozitivními jsou velmi často úspěšní při svých snahách měnit život k lepšímu, ať už jde o hubnutí či jiné změny životního stylu. Ten, kdo se umí doma vybrečet a pojmenovat to, co ho štve, bývá často vyrovnanější, než ten, kdo se celý život na všechny kolem sebe jen usmívá.
Hana Charvátová pro portál i60
