Slovo láska v této souvislosti vlastně není na místě. Inzeráty na seznámení byly totiž v historii velmi často veskrze praktické a tak otevřené, že by se ti, kteří se tímto způsobem seznamují nyní, hodně divili. Zapomeňme na romantiku, na zveřejňování fotek, na kterých se kde kdo dělá hezčí než je, na slůvka o tom, co nás zajímá. V inzerátu, který historikové považují za první zdokumentovaný seznamovací, stálo: „Gentleman třicetiletý, prohlašující, že má velký majetek, by se rád oženil s mladou dámou, která má kapitál tři tisíce liber a chtěla by o tom učinit přiměřenou smlouvu.“
O tom, že pisatel asi v první řadě nehledal lásku, svědčí i to, že inzerát byl otištěn ve Sbírce pro zdokonalení zemědělství a obchodu, která vyšla ve Velké Británii v roce 1695. To, že lidé hledající druha či družku na cestu životem, zcela běžně uváděli i sumy, které by dotyční měli do společného soužití přinést, nebylo nic výjimečného a už vůbec ne nevhodného.
Za první český inzerát je považován ten z roku 1794, který se objevil v Poštovských novinách a byl také poměrně prakticky zaměřen. Pisatel v něm žádá, aby dívka, kterou hledá, byla dobrou hospodyní, spokojila se jen s jednou služkou a netoužila po módě a společnosti. Ano, tak přímo a jasně to napsal. Zmiňovat majetkové poměry byla věc naprosto běžná zejména v době průmyslové revoluce, protože lidé budovali nové firmy, zkoušeli uspět s různými zlepšovacími návrhy a bylo běžné, že rodiny dávaly dohromady kapitál. Takže se nepovažovalo za nic nevhodného, pokud si lidé už při seznamování se jasně dali navzájem najevo, jak na tom finančně jsou a kolik mohou do společného rodinného byznysu vložit.
Seznamovací inzeráty začaly být velmi populární v osmnáctém století a vydrželo jim to po dvě století následující, než ty papírové převálcovaly ty internetové. Na jejich vývoji je poměrně dobře vidět, jak se společnost měnila. Zatímco dříve převažovaly zmínky o penězích, později čím dál více lidé zdůrazňovali potřebu společných zájmů a přiměřeně stejného vzdělání. V osmnáctém století vycházelo ve Velké Británii denně až dvacet tisíc seznamovacích inzerátů v různých periodikách, byly hodně čteny a hodně využívány. A tak není divu, že jejich velká éra brzy odstartovala i v českých zemích.
V roce 1926 například vycházelo periodikum s názvem První československý sňatkový zpravodaj a dalo se tam dočíst třeba toto: Svobodný továrník, majitel továrny na konzervované ovoce a lihoviny, hledá hezkou dívku do dvaceti pěti let s věnem dvě stě padesát tisíc korun, které by se spojilo v jednu hypotéku. Napsat toto nyní do inzerátu muž, byl by dámami jistě zlynčován. Napsat podobný požadavek žena, byla by označena za zlatokopku. Nyní je doba, kdy se zmínky o penězích nepovažují při seznamování za vhodné, ale otázkou je, zda je to dobře.
„Mně by zajímalo, jak je na tom finančně muž, se kterým se seznamuji, ale je mi jasné, že kdybych se ho na to přímo zeptala, bylo by to nevhodné. Ale já jsem poměrně dobře zabezpečena díky mému podnikání i dědictví a totéž očekávám od přítele. Myslím, že by neklapal vztah, ve kterém bych si já představovala dovolenou u moře v hotelu za třicet tisíc, zatímco partner by si to ze své desetitisícové penze nemohl dovolit. Uvažuju, že příště do inzerátu uvedu, že hledám rentiéra, zkrátka dobře zabezpečeného muže a uvidím, co to udělá. Přinejhorším budu považována za zlatokopku, což bude v mém věku legrační,“ říká pětašedesátiletá Renata, která je rozvedená a již několikrát navázala známost přes inzerát. „Prožila jsem tak jeden hezký dvouletý vztah, ale partner zemřel. Nevzdávám to, nechci žít sama, zkouším zase zajímavého muže potkat. Ale přiznávám, že jeho finanční situace je pro mě podstatná. Už nejsem patnáctiletá studentka, která by jezdila na dovolenou pod stan a škudlila každou korunu,“ podotýká.
Kdyby žila ve dvacátých letech minulého století, vůbec by takto nemusela přemýšlet. V té době se běžně objevovaly inzeráty jako třeba tento: „Šestačtyřicetiletá majitelka obchodu, vdova, hledá pána se zajištěnou existencí, úředníka dráhy, uzenáře nebo pána majícího nárok na trafiku.“
Nyní existují prognózy, podle nichž se zanedlouho plná polovina lidí bude seznamovat on-line, tedy přes internetové seznamky. Jejich podoba je však hodně odlišná od toho, co si pod výrazem seznamování představovali naši předkové. Mladí lidé se na svých profilech sice chlubí drahým oblečením a luxusními dovolenými, ale říct si na rovinu, že by se dva lidé vzali proto, aby dali dohromady peníze a založili společný byznys, by asi bylo považováno za nevhodné.
Starší generace pak stav inzeráty na hledání společných zájmů, ale taky si na rovinu neřekne, jaký mají příjem či penzi a jaké finanční zabezpečení očekávají u hledaného partnera či partnerky. To by se takto na rovinu odvážil málokdo, bylo by to považováno za nevhodné.
Těžko říct, která doba byla více pokrytecká, každopádně provozovatelé seznamek se shodují v tom, že říct si při seznamování se na rovinu, jak na tom přibližně finančně jsme, vůbec není na škodu. Ba právě naopak. I když, pravda, romantické to není.
