Psal se rok 1943 a my jsme se někdy v době před vánocemi stěhovali, jak maminka říkala „ konečně do pořádnýho bytu “ ! Byt byl v domě na tehdejší Riegrově ulici č. 684 / 63, kterou po válce přejmenovali na Tř. Rudé armády a dnes nese jméno jednoho ze zakladatelů „ Škodovky “, Václava Klementa. Byl to krásný, dvoupokojový byt s kuchyní, spíží, koupelnou, pokojíčkem, WC, velkou chodbou a malým balkonem. Byl v přízemí a okna pokoje i ložnice vedla do zahrádky u hlavní silnice Mladá Boleslav - Kosmonosy. Před okny kvetly šeříky a voněly záhony růží.
Ale co bylo hlavní, měl jsem vlastní postýlku. Ve starém bytě jsem spal i doma v kočárku, protože postýlka by se tam už nevešla! To je dnes již dávnou minulostí, protože v 70. - 80. letech s pokračující panelovou výstavbou domů vzala za své nejen celá zahrádka, ale i chodník, který ji odděloval od silnice. Stejně tomu je i tak na druhé straně, straně západní, kam vedlo okno z kuchyně a balkon. Na této straně byl uzavřený dvorek „ našeho dvojdomu “!
Na dvorku byly travnaté plochy, pískoviště pro děti, klepadlo na koberce, přístřešek s řadou 10ti či 12ti popelnic, lavičky a průjezdní cesta od vrat domu vedlejšího k vratům domu našeho. Okna koupelny a malého pokojíčku vedla na sever, do tehdy bezejmenné ulice. Klidně by se mohla jmenovat třeba Konečná, protože tam město opravdu končilo.
Až později dostala ulice jméno 7. listopadu a po roce 1989 byla přejmenována na ulici Máchovu. Tento „náš“ dům byl tenkrát vlastně posledním domem v Mladé Boleslavi při silnici na Kosmonosy! Dnes jsou vlastně obě města již fakticky spojena a rozděluje je jenom silniční ukazatel obce.