Moje drahé houby
Ilustrační foto: pixabay.com

Moje drahé houby

17. 10. 2018

Byl krásný slunečný den. Na poslední chvíli jsem se rozhodla, že přece jen pojedu do lesa, i když houbařská sezona pomalu končila. Vlak jsem stihla tak akorát a moje dobrodružství mohlo začít. Stačilo se vydat po cestě k lesu.

Procházím známá místa, v pavučině se krásně třpytí korálky rosy a podzim, ten úžasný malíř, nešetří barvami. Na mechu se červenaly muchomůrky, a to je znamení, že se zde může dařit i jiným houbám. Nejprve mi padly do oka světlé kloboučky bedel, no vida, budou řízky. Našla jsem i dva mladé křemenáče osikové a několik hříbků. Pak, že houby nerostou, dobře, že jsem jela, pomyslím si spokojeně.

Čas rychle utekl, trochu už mi bolí nohy, ale když dojdu k silnici, zastavuje projíždějící auto. Žena vedle řidiče se vykloní z okénka a nabízí svezení. Ráda přijímám, ale již se v duchu divím, že vše vychází, jak na objednávku. I vlak přijel včas, ještě mi potěšilo zlevněné důchodcovské jízdné.

Usedám na sedadlo a sahám do bundy pro brýle. Marně, tak zkouším druhou kapsu, zase nic. Ještě v klidu osahávám zbylé kapsy kalhot, zda nahmátnu hledané pouzdro. Asi jsem, zaujata houbařskou vášní, dala brejle do tašky, utěšuji se, jenže zbytečně. Náhle mi došlo, štěstíčka už bylo dnes pro mne moc a vystřídala jej zákonitě smůla. Jak jsem dopoledne pospíchala a neměla po ruce staré brýle, sáhla jsem po celkem drahých, nových, a protože do lesa jsem si vzala delší dobu nenošenou bundu s rozpáraným švem v kapse, vytvořila jsem zatracenou kombinaci, díky které jsou brýle kdesi v lese.

Na kolik mi tak přišla jedna houba, když se na ně rozpočítá ztráta, asi co kus, to pětikilo, včetně červavých. No, nekupte to, ale výlet to byl hezký. Až tam příště pojedu budu také hledat brejle, ljenže bych potřebovala psa stopaře, bez něj je to hledání jehly v kupce sena.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Lišková
Zuřit bych mohla tak akorát na sebe, ale to se mi nestává, naučila jsem se být shovívavá a odpouštět si chyby, co jiného také člověku zbývá.
Eva Mužíková
Věrko, tak to je pech. Také mne napadá stejná otázka jako Alenku -
Alena Tollarová
Tak nevím, co je lepší. Brýle nenajít vůbec a doufat, že je třeba bude nosit nějaký krátkozraký jelen nebo je najít rozbité? Já bych asi u té silnice zuřila.
Blanka Macháčková
Já už hledám brýle tři roky a stále nic i když navštěvuji stejná houbařská místa.
Věra Lišková
Hanko, také jsem včera šla po svých stopách a brýle našla. Lépe řečeno spíše to, co z nich zbylo. Jedno zasazené sklo a pokroucené obroučky. Ležely v trávě, vedle silnice, takže mi vypadly, před svezením autem. Někdo těžký na ně asi šlápl, nebo je přejelo kolo, nevím.
Hana Rypáčková
Asi se půjdu podívat do lesa.....Úplně mě zatrnulo. Mám dvoje a je to málo. Já zas brýle odkládám na stolky v kavárnách a jinde a pok musím po svých stopách.Zatím dobrý.
Jaroslav Kolín
Coby zažraný houbař, který se letos nedostal do lesa, důrazně žádám, abych nebyl vzrušován ukázkou úlovku. Přece jen už nejsem nejmladší a závist má neblahý vliv na zdravotní stav. Gratuluji. :-D
Naděžda Špásová
Věrko, houby fakt závidím, letos jsem byla v lese 2x a nic. Cenu brýlí si dovedu představit, protože jsem 16 let nosila taky multifokály.
Marcela Broumová
Podle fotky jsem si zazáviděla, ty houby. Ach jo, ztracené brýle, ale vtipný úhel pohledu. V lese jsem ztratila cestu a směr, byly s námi děti a sestra. Před dětmi jsme nedaly nic najevo, ale neopakovala bych.
Dana Puchalská
Mně se stalo něco podobného. Jeli jsme na houby a já měla celkem drahé sluneční brýle. Asi za 1000.- korun. Hledala jsem houby a brýle mi spadly někam do roští. A v košíku bylo kromě větviček že smrku asi 8 houbiček. A v tom zápalu při houbaření jsem si toho všimla asi po hodině. No nic, šla jsem se ještě kouknout, třeba je najdu, ale nic. Od té doby je nosím ne jen tak zasunuté nedbale u výstřihu trička, ale hezky na šňůrce.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.