První probuzení v Londýně. Venku je chvílemi slunečno, honí se mraky, ale neprší. S myšlenkou, že nás čeká náročný den, se vydatně nasnídáme a vyrážíme pěšky ke svému prvnímu cíli. Je to bývalá elektrárna BatterSea Power Station v jižním Londýně, která byla vybudována jako první ze série mohutných uhelných elektráren jako součást Národní elektrické soustavy. V současné době již neslouží původnímu účelu, byla rekonstruována pro komerční využití. Její silueta je však na obzoru nepřehlédnutelná, až trochu strašidelná. Ale my k ní míříme proto, že blízko u ní je přístaviště, kde máme v úmyslu nasednout na místní říční dopravu. Přístaviště jsme našli velmi rychle, fouká silný vítr, a tak se schováme v moderní čekárně. Člun asi pro 30 cestujících po chvíli připlouvá, nastupujeme a cestu platíme naší Oyster card.
Přístavišti či molu se říká pier. Na obou březích Temže jich najdete několik. Tam, kde jsme čekali my, byla příjemná moderní čekárna.
S námi nastupují dvě maminky s kočárky, pár opozdilých úředníků a několik dalších turistů. Zabírám si hbitě místo u okénka, abych mohla fotit. Budeme míjet řadu památek a pohled na ně z hladiny Temže je zase trochu jiný. Míjíme Westminsterský palác i známý Big Ben, který je však ukrytý v lešení. Postupně stavíme v přístavištích na obou stranách Temže, podjíždíme známé mosty. Jedním z nich je i ten nejmladší s názvem Millenium Bridge. Je jen 4 m široký, ale 350 m dlouhý a místní mu dali předzdívku „klátivý most“. Z lodi vystupujeme na přístavišti u London Bridge. Jsme prakticky na dohled centru města, kterému se zde říká „city“. A na tomto místě nás poprvé do očí udeří tvrdá londýnská realita. Historické londýnské budovy jakoby prorostly moderními mrakodrapy! Na tento mix staré a nové architektury nejsme opravdu zvyklí. Alespoň my hradečáci odchovaní Gočárem. Ostatně můžete sami posoudit alespoň podle některých fotografii v tomto článku.
Westminsterský palác pěkně od vody (fotografováno přes okénko člunu)
Cestou směrem k Tower Bridge se poprvé setkáváme s moderní architekturou zblízka. Zaujala nás i nádherná pasáž, kde najdete řadu obchodů, kaváren, stánků i laviček k posezení. Příjemné místo k odpočinku v centru tak často deštivého Londýna. Manžela spíše zaujal křižník HMS Belfast, kotvící přímo u Tower Bridge. V současnosti slouží jako muzeum, jeho prohlídka však nebyla součástí našeho plánu.
Křižník Belfast kotvící u Tower Bridge.
Velkolepá pasáž na jižním břehu Temže (ale i tady se opravuje, viz zábrany uprostřed)
Setkání s moderní architekturou zblízka. Opět na jižním břehu Temže.
Hlavním bodem našeho dnešního programu je však prohlídka londýnského Toweru, který je opravdovým srdcem města. Jeho stavbu započal už Vilém Dobyvatel (1066 – 87). Ve skutečnosti jde o hrad, jehož areál má ne jednu, ale dvaadvacet věží. Po vstupu hlavním vchodem jsme se připojili k jednomu z místních průvodců (Yoman Warder či Beefeater), který provádí zájemce hradem. Patrně i velice vtipně, naše angličtina však na jeho výklad nestačila. Zkusili jsme tedy probádat hrad na vlastní pěst, respektive s pomocí našeho kapesního průvodce.
Tower, pohled před řeku (dalo dost práce najít pohled bez stavebních jeřábů, jeden se tam přece jen vloudil).
Beefeater v akci
Jedním z objektů je budova bývalých kasáren Waterloo Barracks, kde jsou uloženy korunovační klenoty. Vstupovali jsme tam přesně v poledne – viz fotografie. A byli jsme okouzleni formou, jak prohlídka klenotů probíhá. Reálné expozice se střídají s videoprohlídkami, všude proplouváte velmi plynule, nikde se netísní davy lidí. Kolem vrcholných exponátů expozice – desítky královských korun – jsou pohyblivé chodníky, které pomaloučku posunují návštěvníky vpřed. Lze se však kdykoliv vrátit a nastoupit na chodník znovu, takže si člověk může prohlédnout vše opravdu důkladně. Užili jsme si to. Hlavně nás fascinovala možnost volného pohybu po objektu, bez průvodce. Kdo chce něco vědět, čte. Na závěr jsme si s lítostí uvědomili, že české korunovační klenoty jsme ještě neviděli.
Před vstupem na prohlídku korunovačních klenotů
Další zajímavým objektem byla Bílá věž (White Tower), kde je výstava královských brnění (k ménu údivu i brnění pro koně) a zbraní. Opět všude možnost volného pohybu bez průvodce. A aby to nebylo tak jednotvárné, v jedné z místností věže mají návštěvníci možnost si vyzkoušet boj s mečem, výstřel z děla či jiné historické činnosti.
Pohled z okna Bílé věže v Toweru
Proslulé krkavce na nádvoří jsme však nespatřili. Podle legendy prý ve chvíli, kdy krkavci z Toweru zmizí, má království postihnout velká katastrofa (že by brexit?). Unaveni prohlídkami jsme usedli na jedinou volnou lavičku. A dodatečně jsme zjistili, že sedíme hned vedle smutně proslaveného popraviště Tower Green. Dnes už zde památku popravených připomíná pouze pomník nezvyklého vzhledu.
Pohled na Královninu rezidenci v Toweru
Pár minut odpočinku u popraviště nám moc nepomohlo, a tak jsme opustili Tower a hledali jsme, kde nabereme síly. Protože právě vysvitlo slunce, využili jsme malé občerstvení na nábřeží. Doplnili jsme tekutiny, posilnili se dobrou kávou a naším oblíbeným maxi croissantem. Bylo to nutné, protože nás vzápětí čekal výstup na tzv. Monument. Monument ve tvaru morového sloupu je vysoký 62 metrů a byl vytvořen v letech 1671 až 1677 jako památka na nejhorší požár města v roce 1666, který započal právě v těchto místech. Čekal nás výstup po 311 schodech točitého schodiště, které se směrem nahoru stále zužovalo. Zadýchali jsme se, ale zvládli jsme to. Byli jsme odměněni zajímavými výhledy na Londýn pro změnu z jiného úhlu. A opět fascinováni změtí mrakodrapů a starých budov.
Sám Monument se dost špatně fotí. Je moc vysoký a sevřený mezi okolními budovami.
Pohled z Monumentu, všude se staví.
Pohled z Monumentu, nechápu, ale zírám.
Mrakodrapy v London City fotografované z Monumentu - v pozadí mrakodrap s příléhavým jménem Okurka
Poslední pohled z Monumentu na Tower Bridge
Nedaleko od Monumentu se nalézá pozoruhodná katedrála sv. Pavla. Jde o sídlo londýnského biskupa anglikánské církve a prakticky již pátou katedrálu sv. Pavla na stejném místě. Při pohledu na nekonečnou frontu na vstup do katedrály jsme však její prohlídku vzdali.
Místo toho jsme přešli po mostě Millenium Bridge překonali Temži a zamířili do Tate Modern – musea moderního umění v Londýně. I tento objekt byl původně elektrárnou, kterou navrhl stejný architekt jako již zmiňovanou elektrárnu Battersea. Museum bylo otevřeno po celkové rekonstrukci v roce 2000: První, co každého návštěvníka po vstupu do objektu upoutá, je tzv. turbínová hala – obrovský prostor o ploše 3400 m2 vysoký sedm pater. Vedle turbínové haly se nacházejí jednotlivá podlaží s nejrůznějšími expozicemi moderního umění. Potěšilo nás, že vstup do tohoto objektu byl zdarma.
Pohled z Tate Modern na katedrálu sv. Pavla, konečně se ukázalo trochu sluníčko
Nedaleko od Tate modern jsme narazili i na známé Shakespearovo divadlo Globe. Stojí tu trochu posmutněle, opět ve stínu okolních budov. Současná budova byla postavena v sedmdesátých letech minulého století jako věrná historická kopie původního divadla, které zahájilo provoz již v roce 1599.
Shakespearovo Globe
Naši první procházku Londýnem končíme prakticky v místě, kde jsme ji dopoledne začali – u London Bridge. Na nejbližší stanici nasedáme na metro a vracíme se do hotelu. Unaveni, ale plní nových zážitků.
