Ilustrační foto: pixabay.com

Pravda o Poděbradech ll.

29. 10. 2018

Můj příběh

Autor: Libuše Křapová

Hodnocení:

(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Lenka Hudečková 29.10.2018 17:00

Libuško, krásné počtení, moc se mi to líbí :-)

Libuše Křapová 29.10.2018 16:48

Danko, Ivano, Naďa vám může dát školení, podařilo se jí šest hvězdiček :-)

Libuše Křapová 29.10.2018 16:07

Byly jsme nečekaně hodné, Zuzko. :-) V deset večer byla zavíračka. Zelený mužíček se tam ale opravdu vyskytoval, jsou na to (kromě mne) svědci :-)

Zuzana Pivcová 29.10.2018 15:50

Myslím, že ten panovník svým postojem a úvahami reprezentuje docela velkou část mužské populace. A z Tvého líčení situace se člověk konečně doví, co jste v těch Poděbradech po našem odjezdu "vyváděly". :-D

Naděžda Špásová 29.10.2018 15:29

Libuško, moc hezky jsi to napsala. Poděbrady mám taky ráda, byla jsem tam několikrát. Úplně toho Jiřího na tom koni vidím. :-)

Libuše Křapová 29.10.2018 15:16

:-) Mně stačí, že jste napsaly, že se vám to povídání líbí :-) :-)

Dana Puchalská 29.10.2018 14:23

Super. Já tam taky víc *dát neumím. Kdoi poradí?

Zpět na homepage Zpět na článek

Vlasta (82 let): Říkají mi sluníčko a já lituju, že jsem nebyla sobecká

Vždy jsem měla jasno, že až mi dojdou síly a přijdou nemoci, nepostavím syny do situace, aby se o mě museli starat. Sama jsem pečovala o nemocnou tchyni a stálo mě hodně sil a nervů A tak jsem se přestěhovala do domova seniorů. Není to místo vhodné pro každého.

Redakce