Blíží se volby do Evropské parlamentu, a proto mi dovolte podělit se s vámi o zážitky z jednoho zasedání ve Štrasburku na podzim loňského roku. Každý europoslanec má právo pozvat si do parlamentu 110 spoluobčanů ze své země za jeden rok. Byla jsem tam na pozvání MUDr. Olgy Sehnalové, zvolené za ČSSD za okres Kroměříž. Paní Olga vypravuje vždy jeden autobus na jaře do Bruselu a druhý na podzim do Štrasburku. Většinu osazenstva autobusů tvoří ženy ze Svazu žen při ČSSD. V tom našem byly navíc členky Svazu invalidů, nad kterým má paní poslankyně patronát. A jak jsem se tam dostala já? Když předsedalo europarlamentu Bulharsko, konal se v Kroměříži Týden bulharské kultury. Součástí byla i fotosoutěž o nejkrásnější fotku z Bulharska. Nejvíc hlasů dostal můj syn za fotku toulavého bulharského psa. Výhru mi věnoval k životnímu jubileu, a tak jsem se poprvé sama vypravila s neznámými lidmi do cizí země.
Teď něco o historii EU.
Hlavním posláním EU je zachování míru v Evropě. Když se vrátíme do minulosti, odjakživa Německo a Francie vedly mezi sebou krvavé války. Také město Štrasburk bylo hned německé, hned francouzské. Je to poznat i na místní architektuře, prolínají se tam prvky německé i francouzské kultury.
Když na začátku 20. století skončila 1. světová válka, ve které padlo několik miliónů občanů Evropy, nikdo nevěřil, že se ve světě ještě něco takového někdy bude opakovat. Za dvacet let po jejím skončení však němečtí fašisté rozpoutali novou, ještě strašnější válku. Aby se už nikdy nemohlo něco takového opakovat, začal v letech 1945 - 1950 proces budování budoucí EU.
V roce 1952 šest sousedících států - Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko tuto unii založilo. Hlídaly si navzájem svoje komodity, zásobování ropou, měly přehled o budování těžkého průmyslu, takže nemohlo dojít k tomu, aby se některá země začala připravovat na novou válku.
Tyto zakládající země začaly mezi sebou spolupracovat a dosáhly obrovského hospodářského vzestupu. V průběhu dalších let zažádaly o vstup do unie další země. V roce 1973 Dánsko, Irsko a Británie. V roce 1981 Řecko, Portugalsko, Španělsko, Finsko, Rakousko a Švédsko.
Když padla železná opona, země tzv. východního bloku, dříve ovládané Sovětským svazem, zažádaly také o vstup do tohoto svazku.
V roce 2004 tak byly přijaty Česká republika, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko, Kypr a Malta. V roce 2007 Bulharsko a Rumunsko. Posledním přistupujícím státem bylo v roce 2013 Chorvatsko.
Evropskou unii tvoří v současné době 28 států, které zastupuje celkem 751 poslanců. Naše republika je zastoupena 28 poslanci s mandátem na pět let. Počet zastupitelů se určuje podle velikosti státu.
V letošním roce by z EU měla na základě Brexitu vystoupit Velká Británie, jejíž občané v refendu rozhodli, že chtějí být samostatným státem.
Hlavní sídlo EU je v Bruselu, kde se připravují veškeré zákony a parlament tam zasedá 12 x ročně, ve Štrasburku se předpřipravené zákony schvalují.
Co členství v této instituci přináší: Bezpečné a snadné cestování, společnou měnu (EUR), volný pobyt ve všech státech, volný obchod a možnost studia v jakékoliv vybrané zemi.
Vrátím se k našemu zájezdu: Vyjeli jsme časně z rána z Kroměříže, po cestě jsme nabrali další účastníky z Olomouce, Prostějova, Prahy. První zastávka byla v německém Sinsheimu v restauraci uprostřed technického muzea. Do Štrasburku jsme dorazili ve večerních hodinách. Po ubytování v malém hotýlku nedaleko centra jsme vyrazili obdivovat večerní krásu tohoto historického města. Dominantou je katedrála Notre- Dame, která nás uchvátila svojí velkostí a nádherou. Druhý den byl na programu zájezd po alsaské vinné cestě, při které jsme měli možnost poznat tři malá francouzská městečka s historickými hrázděnými domy.
Poslední, třetí den po nákupech suvenýrů, nás autobus odvezl do budovy Evropského parlamentu, kde jsme se zúčastnili zasedání pléna. Napřed jsme měli možnost prohlédnout si prostory budovy, následně proběhla beseda s paní Olgou Sehnalovou, která se zabývá hlavně problematikou dvojí kvality potravin, a po krátké filmové produkci o historii i současnosti EU jsme se přesunuli do jednací místnosti. Účast poslanců byla velmi slabá (prý rozpravu sledují ve svých kancelářích a dostaví se jen na hlasování). Hovořila zrovna poslankyně za KSČM Kateřina Konečná o problematice zvýšení plateb a rozšíření nároků na zdravotní pomůcky pro tělesně postižené. Za tři dny po našem návratu schválil i náš parlament toto rozšíření.
Večer nás čekala slavnostní večeře v jedné hezké restauraci a posezení u vína s paní europoslankyní. Podával se předkrm - něco v aspiku, pečená kachna s gratinovanými brambory, zákusek a víno.
Uprostřed noci jsme se vydali na zpáteční cestu k domovu. Našla jsem si nové kamarádky, poznala jsem krásný kout Francie - Alsasko a dověděla jsem se spoustu zajímavých věcí.
Rozhodně nejsem pro vystoupení Česka z EU a voleb se určitě zúčastním. Neberte tento článek jako agitku, každý sám nejlíp ví, jak si představuje svoji budoucnost a budoucnost našich dětí a vnuků. Je ale potřeba vybrat takové poslance, kteří budou hájit zájmy naší republiky a dokáží pro nás vybojovat výjimky z někdy absurdních zákonů a budou se snažit získat naši větší suverenitu uvnitř Evropské unie.
