Senioři nechtějí bydlet s dětmi

Moje maminka s námi bydlela deset let, od 70 do 80 let. Mělo to své výhody i problémy, ale jsem ráda, že to s námi babička zvládla. Na štěstí neměla nikdy touhu řídit naši domácnost a nebyla ležící pacient. Je pravda, že nemohu po svých dětech požadovat totéž, je jiná doba, ale pokud bych měla s mladými bydlet, snažila bych se pěstovat ty výhody a přecházet ty nevýhody. Přesvědčila jsem se, že je to možné.

Dobrý den paní Danuše Stočesová, svoji maminku jsem opatrovala 13 let a vůbec ničeho nelituji a hrozně mi chybí dožila se 90sáti let doma v kruhu rodiny, jsem ráda, že jsem ji spolu s manželem měli doma a starali se o ni. Jsou to 3 roky skoro co zemřela, ale moc mi chybí hrozně to bolí. Je hrozné když rodiče dají děckám vše a oni se jim odvděčí tím, že je šoupnou do domova. A takových je bohužel mnoho, buďte ráda, že máte takové děti.

Dobrý večer přátelé, já osobně žiji již 40 let v Praze na stejné adrese. Je to velký byt, který sdílím se svým synem.Mám ještě dceru, ale ta se teď odstěhovala.Oba dva budou mít asi v příštím roce svatbu a mají hodné partnery. Původně jsem ale z Dobříše, kde žije moje mamka. Je jí 85 let a je stále soběstačná, ale jezdím za ní, jen kdy je to možné. Nikdy bych nedovolila, aby se přestěhovala do domova důchodců. Již několikrát jsem jí nabízela, aby šla k nám do Prahy, ale ona zatím nechce. Mohu zatím bydlet v Praze, protože jsem průvodkyně a mohu si vydělat na nájem a další. Myslím si, že dovolit dát rodiče do domovů důchodců není fér. Rodiče dali dětem život, určitě mnoho let výchovy a měli s nimi spoustu starostí. Tedy povinností dětí je postarat se o své rodiče a to doma mezi milujícími lidmi. Také je důležité mít ve stáří koníčky. Já osobně pokračuji ve studiu jazyků a historie a kdybych byla už opravdu na konci, jsem přesvědčena, že bych začala učit další jazyk. Mám hodné a slušné děti, tak věřím, že by mne nenechaly být jen tak. Prosím, domluvte se vždy mezi sebou a zůstaňte v kruhu rodinném. Přeji všem hodně zdraví, štěstí a lásku. Buťe vždy spolu. Se srdečným pozdravem Danuše

Chyba spočívá ve výstavbě. Ideálem by byly DVOJBYTY, například průchozí 1+1 a garsoniéra, ale klidně i 2+1 a 3+1. Menší byt by se pronajal. Když by přišly děti, pronájem by skončil. Děti by se po osamostatnění přesunuli do menšího bytu, a když by si mladá rodina pořídila děti, úlohy a byty by se prohodily. Když by se mladá rodina, rodiny odstěhovaly, zbývající byt by se opět pronajal. Když by jeden z obou manželů zemřel, tak by zbývajícímu stačil ten menší byt. Na to všechno je ale nutné myslet ještě než se začne stavět.