Moje krabice s angličtinou

Při úklidu jsem našla zapomenutou krabici se sešity, výtisky a učebnicemi, s kazetami a cédéčky. Co s tím?

Samozřejmě jsem se chtěla naučit světový jazyk po pádu železné opony. Vnoučata měla už od první třídy angličtinu, pustila jsem se do díla jako samouk. Využila jsem každou učebnici, která byla k mání, a zvukové nahrávky. Hodně mi pomáhal počítač. Tam jsem našla senzační články Help For English, kde byla i zvuková výuka slovíček a gramatiky. Popsala jsem několik sešitů dialogy v různých situací, nákresy s popisy, taháky k učení slovíček v každé volné chvíli. Jak vnoučata odrůstala, byly to hezké chvilky s četbou a překlady, s hraním si na různé situace. Předháněli jsme se navzájem, kdo rychleji zareaguje, a byla při tom spousta legrace. Začínala jsem za nimi zaostávat. Hlavně ve výslovnosti. Sháněla jsem Penquin Readers, světově známou literaturu ve zjednodušených verzích, známé příběhy uzpůsobené věkovým kategoriím i na různé jazykové úrovni. Ke každé kapitole byly otázky a doplňovačky s kvízy. Děti se mohly přesvědčit, zda porozuměly textu. Na konci knihy byl i slovník neobvyklých slov. Záhy se tyto knihy objevily i v místní knihovně. Četba knih je opravdu bavila a pomáhala jim i ve školní výuce.

Vzpomněla jsem si na knihu Anne of the Green Gables (Anna ze zeleného domu), ta byla velmi oblíbená, nebyla ve zjednodušené verzi, muselo se pracovat se slovníkem. Děti ji hltaly a odhadovaly slova, vůbec jim nevadilo, že čtou o době dávno minulé..

Tak jsem si vše prohlédla a zase nastrkala do krabice. Třeba se mi to ještě hodí pro Honzíka nebo Valinku. Na ně škola teprve čeká.