Když porovnáme dnešní děti s dětmi před padesáti a více lety, najdeme opravdu obrovské rozdíly. A ty rozdíly se stále zvětšují.
Děti jedí nepravidelně. Mnohé nesnídají. Mají tak málo pohybu, že se to projevuje na jejich tělesné kondici a váze. Jedí spoustu sladkostí. Zhoršuje se jim zrak, protože několik hodin denně koukají do počítačů a mobilů. To je realita a mnozí lidé vyššího věku ji naprosto jasně vidí na svých vnoučatech. Tak schválně, je vám nad padesát? Zkuste zavzpomínat, jak vypadal váš běžný den, když vám bylo třeba deset.
Příchod ze školy, rychlé udělání úkolů a šup ven, za dětmi? Běhání v přírodě nebo mezi domy ve městě? Prolézání tajných zákoutí, lumpačení, občas nějaký průšvih v podobě rozbitého okna? Odřená kolena, pozdní příchody, neustálé volání mámy: Tak ale už okamžitě domů! A také časté pomáhání u domu, na poli, na zahradě? Zkrátka hodně pohybu venku? Pravděpodobně ano, že? Tak si to srovnejme s tím, jaký pohyb mají dnešní děti. Kolik tak týdně nachodí?
„Děti sice chodí do sportovních kroužků, ale chybí jim běžné aktivity jako je například chůze. V roce 2006 chodilo do školy šedesát pět procent chlapců pěšky, v roce 2014 už jen padesát tři procent a u dívek je ten rozdíl ještě markantnější. Zatímco před dvanácti lety chodily tři čtvrtiny děvčat do školy pěšky, v roce 2014 už jen polovina. Trendem je vozit děti do školy autem,“ připomíná jeden z rozdílů Michal Kalman, který se na Univerzitě Palackého v Olomouci podílí na celosvětovém výzkumu s názvem The Health Behaviour in School-aged Children. Jde o to zjišťovat dlouhodobý vývoj zdraví, fyzické kondice a životního stylu školáků. „Jednak je cílem zlepšit znalosti o zdraví a životním stylu školáků, vytvořit koncepce a priority, jednak je cílem poskytnout relevantní data pro politické rozhodování, tvorbu strategií a priorit,“ vysvětluje.
Odborníci na správnou výživu tvrdí, že bychom měli jíst tři porce zeleniny a dvě porce ovoce denně, tedy ideálně nějakou tu zeleninu či ovoce ke každému jídlu nebo v podobě svačinky. Jenže v roce 2002 tři čtvrtiny českých kluků podle výsledků průzkumu zeleninu ani ovoce vůbec nejedly a od té doby se nic nemění. Když na své dětství vzpomínají dnešní šedesátníci a mají říct co jedli, často slyšíme: jablka, hrušky, třešně, zkrátka, co jsme kde utrhli. Co vám mámy vařily? Co dala zahrada nebo sousedé, často zelí, hrášek, kedlubny. Masa bylo méně, hodně se jedly pokrmy ze zeleniny. Ale nyní? Do dětských jídelníčků se dostaly sladkosti, ale především slazené nápoje. Všechny ty džusy, které rodiče často kupují ve víře, že dětem dávají něco zdravého, jenže opak je pravdou. V mnoha případech jde o chemickou směs plnou cukru.
Průzkum ukázal, že třetina patnáctiletých kluků jí sladkosti denně a zapíjí je sladkými nápoji. Z dívek takto žije jedna pětina. Dvacet procent patnáctiletých chlapců a jedenáct procent patnáctiletých dívek se nyní v Česku potýká s obezitou. A kdo je obézní v dětství, je velmi často obézní celý život. Ano, tvoří se nám generace obézních, nemocných lidí, která sice bude žít díky vymoženostem medicíny dlouho, ale ve špatném zdravotním stavu.
„Pamatuji se, že jsme o přestávce museli povinně na školní dvůr a tam nás učitelka nutila chodit,“ vzpomíná pětapadesátiletá Martina. „Pak jsme přiběhly se sestrou domů, práskly taškou do kouta a běhaly jsme po sídlišti do pěti hodin, než přišla máma a seřvala nás, že neděláme úkoly,“ říká se smíchem. „Naše rodina měla statek. Než nám ho v padesátých letech znárodnili, od dětství jsem pomáhal se zvířaty i na poli. Pak jsem sedl na kolo a jel několik kilometrů koupat se do rybníka. Byl jsem pořád venku. A když jsme pak o statek přišli, odstěhovali jsme se na Ostravsko, táta šel pracovat do dolu. Ale každý víkend jsme vyráželi do Beskyd, přespávali jsme s tátou pod širákem. Byly to dlouhé túry,“ vzpomíná dvaaosmdesátiletý Bohumil.
„Děti jsou nyní méně pohybově zdatné, což se projevuje tím, že si často i při jednoduchém pohybu způsobí úraz,“ říká Miluše Vondráková, která zpracovává metodiku, podle které by se děti na školách měly hýbat. „My jsem v dětství lezli po prolézačkách, běhaly s dětmi venku. Dnes dětí sedí doma u počítačů. To je typický obraz české rodiny,“ dodala.
Zkrátka, když přijde řeč na rozdíly mezi generacemi, ten ve způsobu trávení volného času v dětství, je jeden z nejvýraznějších. Těžko zatím říct, co bude znamenat pro společnost do budoucna, ale experti nic moc radostného nepředpovídají. Stačí si totiž pročíst různé vzpomínky a články o lidech hodně vysokého věku. Velmi často dostávají otázku: Cvičil jste? Co jste jedl? Jak je možné, že jste si do devadesátky uchoval takovou kondici? A ti lidé zpravidla odpovídají: Ale víte, že ani nevím? Žili jsme normálně, hodně jsme chodili pěšky, pracovali na zahradách, jezdili jsme na kolech. A jedli jsme střídmě, to, co zrovna zahrada a pole daly.
