Je to zařízení, k němuž mají podle údajů Světové banky přístup tři čtvrtiny obyvatel světa. Ale slova, jímž se pojmenovává, i etiketa upravující jeho používání, se ostře liší v rámci jednotlivých kultur, napsal zpravodajský server CNN.
Ve Velké Británii se mu říká "mobile", ve Spojených státech "cell phone", v Latinské Americe "celular", v Japonsku "keitai" (přenosný), v Číně "šou-ťi" (ruční stroj), v Bangladéši "muthophone" (telefon v dlani tvé ruky) ve Švédsku "nalle" (plyšový medvídek), v Izraeli "Pelephone" (zázračný telefon) a v Německu "handy".
Japonce nesmí mobil obtěžovat
V Japonsku se na cestující ve vlacích valí kanonáda oznámení nabádajících je, aby přepnuli telefony na ticho nebo vibrace, jimž se tu říká "zdvořilý mód". Používat mobil na veřejnosti vyvolává u okolních lidí svraštělé obočí, protože tohle je země, kde kolektivní potřeby jsou nadřazeny potřebám jednotlivce. „Japonská kultura si vysoce cení společenské harmonie a její narušování trestá,“ vysvětluje japonský profesor Satomi Sugijama. „Pokud se někdo pokusí nastoupit do autobusu s telefonem u ucha, řidič ho nepustí dovnitř,“ souhlasí kulturní antropololožka Mizuko Itóová.
Zkrátka, v Japonsku by váš telefon neměl obtěžovat druhé. „Což znamená mít ho ve 'zdvořilém módu', kdykoli vyjdete z domu, a nepřijímat hovory v kavárnách a restauracích,“ dodává Itóová. Proto je také v Japonsku oblíbenější než samotné hovory psaní textových zpráv, posílání e-mailů z mobilu, anebo hraní her či čtení knih v telefonu.
Španělsko a Itálie: jako na ulici
Naopak ve Španělsku a Itálii se mobily používají všude a lidé se nerozpakují rozebírat na veřejnosti i soukromé aspekty svého života. Španělé stejně jako Italové bez zábran přijímají telefonáty v restauracích, během obchodních schůzek a někdy i během koncertů. „Běžné je také diskrétní posílání zpráv pod stolem během jednání,“ uvádí socioložka Amparo Lasénová z univerzity v Madridu.
Ostatně Španělé vždycky probírali své soukromé životy na ulicích a mobily jen tomuto zvyku dopřály evoluci. „Jste povinni být dostupní pro blízké přátele, kolegy a zákazníky,“ míní Lasénová.
Nejsou to ovšem Španělé, ale Finové, kdo je v Evropě nejpřilepenější k mobilnímu telefonu. Právě oni provolají průměrně až 257 minut měsíčně. Za nimi se v těsném závěsu drží Rakušané s 240 minutami, zatímco na chvostě pomyslného evropského žebříčku jsou Malťané s průměrnými 46 minutami měsíčně.
Indie a Afrika: volá se i v kině
V částech Indie a Afriky je rozšířená praktika "prozvánění". „Je to jednoduché,“ říká Jonathan Donner, výzkumník indické odbočky firmy Microsoft. „Člověk zavolá a pak zavěsí, než volaný stihne hovor přijmout. Dotyčný pak obvykle zavolá zpátky, což znamená, že za hovor zaplatí on.“ Ovšem tento zvyk může mít i jiné významy, než jen šetrnost volajícího. „Může znamenat cokoli, od 'Ahoj' přes 'Přijď mě vyzvednout' až po 'Myslím na tebe' a samozřejmě 'Zavolej mi zpátky',“ připouští Donner.
V Indii je běžné, že lidé přijímají hovory v kině. „Nevědí, jestli ten telefonát není důležitý, a tak ho prostě zvednou,“ uvádí Umang Šáh z indické telekomunikační a konzultační firmy. Stejně jako ve Španělsku jen hrstka Indů má či využívá hlasovou schránku. Svou roli hraje dlouhá tradice tolerance v indické společnosti, která dovoluje vměšovat se i tam, kde už by to člověk na Západě považoval za svůj osobní prostor. Proto jsou tolerovány i telefonáty v kinech či v přeplněných vlacích. Indové také využívají krajně nízké ceny za volání a protlachají průměrně 346 minut za měsíc.
Také v Africe zvedají lidé telefony, ať jsou kdekoli. „Jediné místo, kde to nedělají, jsou mešity nebo kostely,“ tvrdí výzkumník Abdullahi Arabo z Oxford Internet Institute. „Dílem je to proto, aby ukázali, že mají mobil, a pokud je hovor z daleka, pak rádi dávají najevo, že jde o mezinárodní telefonát.“
Amerika: jasné ne robotovi
V USA zjistil průzkum trhu společnosti Synovate, že hlasitou konverzaci na veřejných místech považuje 72 procent Američanů za nejhorší zlozvyk majitelů mobilů. Aktuálně se ale zdá, že se jejich nevole přesouvá spíš k uživatelům přístroje iPhone 4S, kteří opakují jednoduché otázky po robotickém asistentovi Siri.
„Lidé by ještě byli ochotní akceptovat normální hovor, ale ne uživatele mluvící odlidštěným hlasem na svůj telefon,“ podotýká Jane Vincentová z výzkumného střediska Digital World.
