Jestliže je leden, za kamna si vlezem. To neplatí pro mě a určitě ani pro mnohé z vás, čtenářů. Totiž nejen v lednu, ale v zimě vůbec, mají zimním spánkem odpočívající stromy tu vlastnost, že nám dovolí nahlédnout pod jejich letní zelené pokličky. Listí odvály podzimní vichry bůh ví kam a my můžeme vidět věci v létě jaksi milosrdně schované za korunami.
Pojďte si se mnou projít trasu, na které kromě jiného uvidíte hned tři zámky, ve kterých ovšem nenajdete žádnou pokladnu, ale jen bytelné zámky visací. Výchozím bodem budou Křešice, obec asi 6 km východně od Litoměřic. Celá trasa vede kousíček za okrajem Českého středohoří, takže bonusem budou ještě výhledy s dominujícím Sedlem (725 m).
Křešice leží na Labi a patří mezi vesnice, které byly velmi citelně zasaženy povodní v roce 2002. Kostel sv. Matouše nevyjímaje, přestože stojí na návsi na vyvýšeném místě. Uvnitř prý skrývá oltářní obraz od Karla Škréty, ale nahlédnout jsem nemohla.
Jen o kousek dál na vršku stojí zdaleka viditelný raně barokní Kostel Nejsvětější Trojice se samostatně stojící zvonicí, obklopený malým hřbitůvkem. Podívat dovnitř se mi podařilo škvírou ve dveřích a to, co můj objektiv zachytil z bývalé nádhery, mě vůbec nepotěšilo. Ze hřbitůvku je utěšený rozhled po okolí.
Na Křešice navazuje obec Zahořany. A právě tady narazíme na první ze slíbených zámků. Je to dosti velká budova, upravená do této podoby podle návrhu italského architekta Ottavia Broggia z původní tvrze ve 2. polovině 17. století pro tehdejšího majitele, císařského podmaršálka Jana de la Crone. V roce 1781 zámek koupil císař Josef II. a zřídil zde vojenský špitál. Po roce 1945 objekt využíval zemědělský podnik, a o tom, že hospodářský dvůr za budovou zámku slouží tomuto účelu dodnes, svědčí fotografie. Zámek je dnes v soukromých rukou, na internetu jsem objevila zajímavou informaci z roku 2012 o záměru vybudovat v těchto prostorách rehabilitační kliniku s hotelem a wellness ...
Jen o dva kilometry dál v malé obci Velký Újezd najdeme další zámek. Ten vznikl barokní přestavbou původní vyhořelé tvrze litoměřickými dominikány v polovině 17. století. Zámek řád vlastnil až do roku 1945. Zajímalo by mě, jak by vypadal, kdyby o něj nepřišel a nehospodařil v něm státní statek. Dnes opět patří dominikánům. Z vnějšku hospodářských budov, obklopujících zámeckou budovu, je vidět snaha o opravy.
Ve Velkém Újezdu narážím na drobný problém. Na konci vsi končí asfaltka a podle mapy mám pokračovat do Sedlce. Jelikož opravdu nechci zabloudit, musím zabušit na dveře posledního domu, vyrušit místního obyvatele a zeptat se na cestu. Silnice dál nevede. Ano, půjde se po cestě mezi remízky.
Sedlec nemá (kupodivu) žádný zámek, ale překvapily mě krásné roubenky. Na návsi stojí pěkně opravená kaplička sv. Václava. Za pozornost stojí, že za její opravou stojí dar pana Jaroslava Bůžka.
Dál se opět jde po minimálně frekventované silnici, a to do Encovan. Mají tam renesanční zámek, od roku 1958 památkově chráněný. Ten vznikl na počátku 16. století jako letní sídlo chotěšovských premonstrátek. Popusťte uzdu své fantazii, neboť teď si dovolím citovat poněkud strohou wikipedii, kde mě zaujalo sdělení, že : "V postě roku 1533 strahovský opat Jan zjistil takový pokles kázně, že po marných pokusech zavést opět disciplínu požádal tepelský opat, bezprostřední nadřízený chotěšovského konventu, přímo krále o zakročení. Po ukončení vyšetřování nařídil král Ferdinand I. Encovany roku 1543 zastavit a roku 1563 prodat. Tak zanikl majetek chotěšovského kláštera na území litoměřické diecéze." V roce 1623 zámek koupila kněžna Polyxena Lobkowiczová z Pernštejna a byl připojen k lobkovickému roudnickému panství. Na zámku sídlily panské úřady a do roku 1923 tu bydleli lobkovičtí úředníci. Nějaký čas zámek sloužil mj. i jako depozitář Zemědělského muzea. Dnes je v soukromých rukou, má novou střechu a je na prodej. Máte-li vizi bydlení na zdravém venkovském vzduchu na zámku a ve štrozoku nějakých pár desítek miliónů, tak chutě do toho.
Výlet můžete zakončit jako já, v další vsi - Hrušovanech. Ty leží na frekventovanější silnici Polepy-Liběšice. Na návsi mají kostel Narození Panny Marie, upravený kolem roku 1735 v barokním slohu. Ve výklenku je socha Panny Marie z r. 1735 a právě tady je největší výhoda holých větví obrovských stromů, které jinak průčelí úplně zakrývají. Narazila jsem tu taky na krásný hrázděný dům z roku 1737.
Zelený autobus nečeká, tak rychle na zastávku a domů. Cestou můžete spřádat ve své mysli příběhy, které se asi odehrály v časem zbědovaných zámeckých zdech během staletí. Neušli jste více než devět kilometrů a viděli jste tři zámky. Zkuste se zamyslet nebo podívat do mapy a najít podobnou koncentraci ve vašem okolí.
S dějepisnými údaji mi byla nápomocna wikipedie.
