Sociální bubliny se stávají problémem
Ilustrační foto: půixabay.com

Sociální bubliny se stávají problémem

8. 2. 2019

Výraz sociální bublina se v poslední době čím dál více používá. Přispěly k tomu sociální sítě, internet. Zvýraznily skutečnost, že se lidé rádi a často obklopují lidmi, kteří mají stejné názory a způsob života, vyznávají stejné hodnoty. Jenže to není dobře.

Příkladů má každý ve svém okolí hodně. Paní Marta se kamarádí s Janou, ale přestala se stýkat s Renátou. Všechny jsou bývalé kolegyně z práce, scházely se i v penzi. Jenže Renáta má syna velmi úspěšného podnikatele, který jí platí luxusní dovolené a postavil jí pěkný domek. Renáta si může v poslední době dovolit více, než Marta a Jana, které mají velmi malou penzi. Martě to vadí. Není to závist, je to prostě jiný životní styl. „Renáta mi telefonuje, ať s ní jedu na týden do Alp, že tam má pronajatý penzion. Jenže já si nemůžu dovolit ani to, že mě tam nechá zadarmo. Nemám ani na placení si tam jídla, na výlety a nechci se od ní nechat zvát. Také se v poslední době neshodujeme, co se týká politiky. Ona je velmi pravicově zaměřená, nenávidí současného prezidenta. Když jsem jí řekla, že jsem ho volila, odpověděla, že nezná nikoho jiného, kdo ho volil a že nikdy nevěřila, že by mohl zvítězit. Já zase ve svém okolí mám většinou lidi, kteří ho volili a říkají, že neznají nikoho, kdo by dal hlas protikandidátům. Někdy si s Janou říkáme, že Renáta žije v úplně jiném světě než my, stýkáme se čím dál méně a nemáme si moc co říct,“ vypráví Marta.

Typický příklad života v sociálních bublinách. Takto je popsal sociolog Jan Hartl: „Člověk si z okruhu svých známých vybírá lidi, kteří jsou mu podobní a to vědomě i podvědomě. Když si tedy chcete najít nějakého člověka, který oponuje vašim názorům, stejně si vyberete z toho možného výběru někoho, kdo vám imponuje či je pro vás z té skupiny nějak typický.“

Výsledkem je, že lidé velmi často ve svém okolí nemají ty, kteří jim oponují, kteří jsou jiní, kteří by k jejich názorům či chování byli kritičtí. „Mám jednu dávnou kamarádku, která žije ve Spojených státech. Jezdí sem zřídka. Kdykoli přijede, uvědomím si, jak je jiná než okruh lidí, ve kterém žiju,“ vypráví pětasedmdesátiletý Libor. A pokračuje: „Klidně se mě při poslední návštěvě zeptala, jakou stranu volím a pak mi snesla desítky perfektních argumentů, proč je to dobře a proč špatně, protože se o situaci v naší zemi zajímá. Byl to kritický pohled odjinud, s nadhledem, úplně jiný, než když se s kluky od nás ze vsi stále ujišťujeme, že ten či onen politik je lump a že všichni kradou. Ona jediná  mi říká věty typu: myslím, že se mýlíš, v tomto nemáš pravdu, jsi pod vlivem špatných informací a podobně.“

K vytváření sociálních bublin výrazně přispívají sociální sítě. Lidé se například na Facebook přidávají do přátel především lidi, se kterými mají stejné názory, stejné zájmy, se kterými se navzájem chválí, lajkují. Ubezpečují se navzájem, že jsou skvělí a vytvářejí si tak svůj vlastní svět.

„Sociální bublinu můžeme vnímat jako neviditelnou a téměř nepropustnou hranici mezi částmi společnosti, které se odlišují kulturně, sociálně nebo politicky. Taková bublina zamezuje oboustranné výměně informací a vytváří dojem, že naše vlastní okolí reprezentuje celé společenské spektrum,“ uvedl politolog Miloš Gregor, jeden z autorů knihy s názvem Nejlepší kniha o fake news.

Nejde jen o politiku, ale o životní styl. Paní Olga se ráda dívá na seriály. Dává si Ulici, poté Ordinaci, zná všechny herce, dějové linky, baví ji to. Její sousedka jí nedávno řekla: „Bože, jak na to můžete koukat? Neznám nikoho, kdo by se na ty hlouposti díval. Mám hodně přátel, opravdu, ale nikoho, kdo by sledoval televizní seriály.“

Olga na to: „To je zvláštní, já zase neznám nikoho, kdo by se nedíval. Někdo na každý díl, někdo občas, ale všichni mí známí znají ty herce a zhruba vědí, co se tam děje. Asi je nás hodně, když to pořád vysílají a má to tak velkou sledovanost.“

Vypadá to jako bezvýznamná věc, ale psychologové a sociologové varují, že život v sociálních bublinách je člověku ku škodě. Ztrácí pojem o potřebách a problémech lidí, kteří žijí jinak. Je to podobné, jako když někdo dá dítě do elitní školy, ve které se nedostává vysvědčení, jen slovní hodnocení učitelů o tom, jak je dítě úžasné. No bodejť by nebylo, když tam za něj rodiče platí desítky tisíc. Dítě žije v krásné bublině, v iluzi, že všechny ostatní děti jsou úžasné, šikovné a mají spoustu krásných hraček. Pak se dítě náhodou ocitne na hřišti na sídlišti a diví se, proč mu jiné dítě hračku vzalo a další ho praštilo kyblíkem po hlavě. Je v šoku, neví, co s tím, neumí se bránit. Nikdo mu doma nevysvětlil, že děti mohou být i špinavé a zlobivé, že v životě je občas třeba zabojovat.

Politolog Miloš Gregor ve své knize jako typický příklad toho, kam vede život v bublinách, uvedl situaci po první přímé prezidentské volbě. Zmiňuje, jak příznivci Karla Schwarzenberga říkali: Neznám nikoho, kdo by chtěl volit toho druhého, naše vítězství je jisté. Říkali to hodně lidé z Prahy, lidé mladí. Jenže kdyby se jeli ve stejnou dobu poptat do odlehlých částí země a ptali se i lidí dříve narozených, slyšeli by, že mnozí z nich chtěli volit Miloše Zemana. A ti by zase říkali, že neznají nikoho, kdo preferuje jeho protikandidáta.

Sociální bubliny totiž v lidech vytvářejí dojem, že tak jako uvažují oni, uvažují i všichni ostatní. Není to pravda, uvažují tak lidé, se kterými se stýkají. Tak proto je dobré nikoho neodsuzovat a zajímat se o to, co si myslí i ti, kteří nám připadají úplně jiní.

psychika životní styl
Hodnocení:
(4.9 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Puchalská
Článek je víc než pravdivý. Je to tak. Sociální bubliny byly, jsou a budou. Také se tomu říká a nezní to zrovna pěkně "sortování" .
Rostislav Mraček
Je to škoda, když se lidé uzavírají kvůli jinému náhledu, ať už na politiku či televizní umění, jak se tu píše. Poškodit si přátelství pro politický názor, přestat se setkávat, ač nás to dosud těšilo, to je obrovská škoda! V kroužku přátel jsme si zakázali mluvit o politice a když to náhodou někdo poruší, najde se vždy někdo, kdo téma shodí. S penězi je to, myslím, horší. Když jeden má a druhý ne, těžko se shodnou.
Eliška Murasová
Skvělý článek!
ivana kosťunová
Výborný článek. Opravdu stojí to za zamyšlení, ale nebylo tomu tak vždycky ? Už za první republiky měli lidé své "společenské vrstvy. " Ani za komunistů jsme si nebyli všichni rovni, i když se soudruzi snažili vytvářet ten dojem.
Dana Kolářová
Velmi zajímavé.
Jarmila Komberec Jakubcová
oprava: ...tzv. sociální bubliny .....
Jarmila Komberec Jakubcová
Článek považuji za jeden z nejlepších, které jsem v poslední době tady na portálu četla. Nakonec i tady na íčku je vytváření tzv.sociální vidět. Článek přepošlu i svým přátelům.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.