Kdy jste si uvědomila, že vás baví design?
Jako malá jsem chodila na keramiku, kreslila a tvořila možná jen o něco málo víc než ostatní děti. V dětství jsem spíš ráda vystupovala, neustále si vymýšlela scénky a představení. Ve dvanácti jsem začala hrát na bicí, měli jsme metalovou kapelu a po chvíli začali hrát v malých klubech. K výtvarnému umění jsem se začala přiklánět v ateliéru kladenského malíře a sochaře Zdeňka Maniny. Když jsem začala ve volném čase docházet na přednášky a kurzy na pražskou UMPRUM, už to bylo víceméně jasné. Konec střední mě od toho, co mě bavilo a zajímalo, trochu zdržoval, už jsem se viděla na vysoké.
V budoucnu byste se chtěla věnovat především produktovému designu. Proč?
Líbí se mi, že vznikne úplně nová věc. Na začátku je jen myšlenka a materiál, například křemičitý písek, a na konci lesklý produkt, který má tvar a myšlenku. Člověk dává formu materiálu. Vzniká úplně nová hodnota - člověk tvoří něco, co se vyrobí, bude sloužit, pomáhat, dělat radost dál. Hodně mě zajímá, co se s mým produktem děje dál.
Co jste vystudovala?
Ohlédla bych se klidně až do mateřské školy, protože systém Montessori, kterým jsem prošla i na prvním stupni základní školy, mi dal obrovské základy. A teď nemyslím umělecké, myslím základy k tomu jít svou cestou s důvěrou v sebe sama, přijímat kritiku a dělat co mě baví. Pak následovalo gymnázium, při němž už jsem ale pokukovala po ateliérech vysokých uměleckých škol. Jeden rok jsem absolvovala v ateliéru produktového designu na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni, ale chtěla jsem dělat věci jinak a stálo mi za to si první ročník zopakovat a přestoupit do Ústí nad Labem do ateliéru pod vedením Jana Čapka (designér roku 2017).
Největším úspěchem je návrh trofejí Czech Social Awards 2018, kterými byli oceněni nejlepší čeští blogeři. Jaký to byl pocit, když vybrali právě váš návrh?
Byla to úplně nová zkušenost především díky spolupráci s týmem sklářského ateliéru Astera Glass, který mou práci posouval ještě dál. Spoustu zkušeností jsem získala také díky komunikaci se zadavatelem, ocitla jsem se tím poprvé v úplně nové roli. Těší mě, že moje cena je pro oceněné zhmotněním radosti a jejich životního úspěchu a další roky bude připomínkou této chvíle. Velice dobře byla hodnocena i moje multifunkční lampa.
Co vás inspirovalo při vytváření ocenění pro Czech Social Awards?
Sklo jako materiál, bylo jisté, o tom nebylo pochyb. Definovala jsem si, co je dnes svět sociálních sítí a kde se odehrává. Odpověď je jasná - nositelem a jediným prostředím je mobilní telefon. Proto má cena tvar a poměry stran mobilního telefonu. Velikost zase vychází z toho, aby se cena dala držet v jedné ruce, aby stála na poličce, a přitom nebyla příliš těžká. Důležité jsou otvory, které symbolizují komunikaci, prostupování hmotou je jako proud informací, propojení toho, co je „tam“ s tím, co je „tady“, přičemž i to je velmi subjektivní. Stačí trofejí pootočit a ona se promění. Je to neustálý pohyb a změna. V trojvrstvém skle se lomí obrazy i světlo a důležitým nositelem je barva uvnitř otvorů. Rozmístění děr navíc koresponduje s logem Czech Social Awards.
Studujete nyní v zahraničí. Co přesně?
V současnosti studuji na Erasmu ve francouzském Nancy na École nationale superiéure d´art et de design, po návratu mě čeká dokončení bakalářského studia na UJEP v Ústí nad Labem a pak studium magisterské. Mám před sebou ještě pár studentských let a hodně poznávání. Doma jsem ale na Kladně, mám to město neskutečně moc ráda. I když by to na první pohled asi nikdo neřekl, je tam co objevovat. Asi bych mohla dělat kladenského průvodce po úžasných kuriozitách.
Kde hledáte inspiraci?
Ráda bych nějak zajímavě odpověděla, ale prvotní nápady ke mně většinou přicházejí samy. Až po chvíli, když začnu ve věci vidět souvislosti, mohu se jimi inspirovat dál. Stačí být otevřený, vstřícný, empatický. Přímá inspirace někdy může být až příliš svazující.
Čemu se přesně věnujete? Co byste chtěla dělat do budoucna?
Zatím studuji FUD UJEP. Spousta materiálů a technologií mě stále čeká. Necítím, že mým osudem je jeden typ produktu, jeden materiál nebo jedno téma, spíš bych ráda hledala a nacházela průsečíky celým světem designu. Hledání souvislostí a objevování nových možností je to, co mě zajímá teď, ale třeba mě jednou čeká něco úplně jiného.
Není design spíše mužskou doménou? Je to těžké pro holku se tam prosadit?
V našem ateliéru je polovina studujících děvčat, v ročníku jsme dokonce stoprocentní většina. Neřekla bych, že je pro ženu složitější se v tomto oboru prosadit. Na druhou stranu, když byste měla vyjmenovat známé designery, napadnou váš převážně mužská jména. Kluci jsou někdy profesně cílevědomější a dívky víc hledají celkovou životní rovnováhu, ale každopádně to rozhodně není pravidlo. Myslím si, že ženy často pracují jinak než muži a výrazný podpis, otisk ženského principu může být v designu plus.
Co pro vás osobně design znamená?
Definice se dá uchopit velkým množstvím způsobů. Za design je dnes označovaný květovaný nahřívací polštářek za krk, customized potisk na tričko z copy centra i DIY stolek z ruliček od toaletního papíru. Pro mě je design radost z nově vznikajících objektů, forma komunikace a tvorba.Pro hodně designérů je to odpověď na sociální situaci nebo řešení určitého problému. Design může měnit kvalitu života. Malé detaily ovlivňují velké věci. Například design v lékařství a dětské péči, inovace, uživatelsky zdokonalované produkty. To má velký smysl. Design by neměl jít proti funkci, ale s ní. Mám ráda, když se věci hezky drží, máte chuť se jich dotýkat nebo je pohladit.