Zlodějka
FOTO: autorka

Zlodějka

15. 3. 2019

Vstoupili jsme s přítelem do nákupního centra. Před hypermarketem jsme si řekli, kde se sejdeme. On odjel na svém seniorském skútru do útrob obchodu, já jsem se vydala kousek za vstup do drogerie. Vzala jsem dvě pasty na zuby, vložila je do batůžku, který jsem držela v ruce - a přepadl mě pocit, že mi něco chybí. Vozík, pomyslela jsem si vítězoslavně. I vydala jsem se pro něj zpět (projít bylo možné). Až za hranicí obchodu mi došlo, co jsem udělala. Bleskurychle jsem dvě červené krabičky vyndala z batohu a položila do vozíku. Můj úlek byl obrovský. Jednak z toho, že jsem byla tak pitomá, jednak z představy, že by mě přistihli při „krádeži“. Asi bych těžko vysvětlovala, že jsem ty pasty ukrást nechtěla, zejména když byly v akci. Teď doufám, že to bylo jen z roztržitosti, a že se tak neohlásil ten pán od A.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Snad by to hlídači pochopili, nevím Před Lídlem štěkal malý starý psík, lidé říkali, už je tu dlouho. Nakoupila jsem, šla ven a psík čekal, štěkal, byl už značně nervozní. Šla jsem zpět do Lídlu a říkám, že by měli vyvolat majitele psa. Ona mi odvětila, byla to zlodějka, zavolala jsem polici, oni si ji odvezli a pak si prý pro pejska přijde. To ho nemohli naložit sebou? Dle toho, že měl pejsek takový kabátek ručně ušitý ze staré látky, byl dobře živený, jsem usoudila, že je to starší paní a třeba také něco vzala z roztržitosti. Doufám, že to dobře dopadlo.
Věra Ježková
Děkuji za vaše příběhy a postřehy. Aničko, máte můj obdiv. Já si vozík neberu pouze tehdy, když jdu jen pro jednu věc a mám připraveny peníze. Jinak do něj vždy odkládám tašku/batoh.
Eliška Murasová
Byli jsme s U3V v Drážďanech, nocleh se snídani. Měla jsem přes jedno rameno malý batůžek se třemi kapsami ve předu. Snídaně formou švédského stolu. Ve výtahu mě děvčata upozornily, že mi kouká kus nože z jedné kapsy, asi se tam dostal, když jsem se pro něco nahýbala. No štěstí, že mě neviděl nikdo z personálu, těžce bych v němčině vysvětlovala.
Anna Potůčková
Tak podobný zážitek mám také. Je to sice už více let, ještě v době, kdy jsme bydleli v Holešově a vždy po manželově důchodě jsme dělali velké nákupy. To jsme zpravidla brávali celé balíky mouky, cukru apod. a pak také balené pití. A protož košík se zaplnil vždy záhy, tak jsme dali pití i pod košík a obejítí celé prodejny jsme si to zamířili k pokladně, kde jsme zase vše z košíku vytáhli na pokladní pult. A při této činnosti jsme s manželem kecali a přemýšleli, zda jsme nakoupili vše potřebné. Až jsme vše zaplatili, tak jsme zpět naházeli vše do košíku a pak teprve u odkládacích pultíků jsme rovnali nakoupené zboží do tašek. Pak jsme popadli košík a jeli jej odevzdat tam, kde patřil. A teprve až venku jsme si všimli, že pod košíkem máme balík s pitím a samozřejmě nezaplacené. Tak jsem milý balík popadla, šla s ním k pokladně a pokladní jsem se omlouvala, že jsem nezaplatila balík, který mám ve svých rukách. Tak se usmála a pravila, že to se opravdu nestává moc často, že zákazník se vrátí, aby zaplatil za zboží, které nechtíc před tím nezaplatil.
Naděžda Špásová
Věrko, neboj, v tomhle určitě nejsi sama a žádný Němec za tebou není. Tedy pokud to není třeba ctitel. Já jsem takhle v Tescu hodila do pověšené tašky kedluben a přišli jsme na to až doma. Bez košíku do obchodu nevlezu, i kdybych šla jen pro pár věcí. Ale pocit je to určitě nepříjemný, viď. :-)
ivana kosťunová
Když u nás začínal působit obchodní řetězec Makro, velmi těžko jsem se srovnávala s tím, že po zaplacení zboží jsme museli ještě procházet kontrolou, kdy další pracovníci kontrolovali podle faktury, jestli máme zboží opravdu všechno zaplacené. Bylo to ponižující a já jsem na ně byla vždy velmi nepříjemná. Už ale od těchto praktik upustili.
Zuzana Pivcová
Také někdy jdu bez košíku, třeba, když jsou k dispozici jen velké vozíky a já beru jen něco málo. Tvůj pocit si dokážu živě představit. Zůstává ve mně nepříjemný zážitek, kterak mě před lety "vyhmátnul" pracovník bezpečnostní agentury v Rossmannovi. Asi mě sledoval, že si dlouho něco vybírám a nic nekupuji. Byla jsem tam se sestrou a ta nakupovala. Tak mě u pokladny vyzval, abych šla s ním někam dozadu. a tam mě nechal vypakovat tašku. Lidi na mě samozřejmě překvapeně hleděli. Do toho obchodu jsem už nikdy nešla. Byla jsem tehdy hloupá, dnes vím, že to byl neoprávněný postup.
Hana Rypáčková
Neberu si košík, když jdu pro jednu nebo dvě věci, pak se nekoukám nalevo nspravo a spěchám k pokladně..Někdy mi zboží pískalo za pokladnou, načetla špatný kód..
Alena Tollarová
Věrko, já si nákupní vozík neberu skoro nikdy. Dávám si věci do tašky, kterou pak vysypu na pás. Ale jednou jsem ve velké elektře pípapa a pípala až se nakonec ukázalo, že jsem si někde našlápla ten pípací kód na podrážku. Ale chvíli to teda trvalo.
Hana Nováková
Věrko, člověk často myslí na hodně věcí tak nějak vzadu mysli, ale na předním místě má jako ve vašem případě nákup. Potom se to nějak smíchá v šedé kůže mozkové a je "zaděláno" na nepříjemnost. Byl by to sice přestupek, ale ty nepříjemnosti s tím spojené dokáží potrápit každého, kterému se to stane z roztržitosti. Ale jak poznat, že je to právě tak?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.