Není to tak dávno, kdy jsem si připadala jako elektrárna bez paliva. Byla jsem značně unavená, téměř bez nálady a protivná snad i sama sobě. Takto jsem chodila ještě před necelým rokem domů z práce.
Až jednoho dne jsem musela podstoupit pravidelnou pracovní lékařskou prohlídku, kam jsem lékařce donesla své veškeré důležité lékařské zprávy, které jsem během roku obdržela. Ty zprávy moc dobré nebyly, a proto na jejich základě mně už lékařka současnou práci nepovolila dál vykonávat. Musela jsem s její zprávou na personální oddělení a tušila jsem, co bude následovat, že mě čeká kvůli zdravotnímu stavu propuštění, neboť jiná práce nebyla. Jen přidám, že takto nás skončilo v práci hodně. Skončila jsem tedy na Úřadě práce a začala uvažovat o předčasném důchodě, který již pobírám od ledna.
Zhruba 2 měsíce jsem se dávala doma dohromady, odpočívala a relaxovala. A přitom jsem doufala, že nějakou energii zase nabudu a díky ní si budu užívat své nezaměstnanosti a případně důchodu a bude mně zase dobře nejen po fyzické stránce ale i po té psychické. Ted jsem měla čas. Čas na sebe, čas na svoji rodinu a čas na své koníčky, ze kterých můžu postupně čerpat energii a tímto způsobem se nabíjet.
Jako důležitý zdroj jsou pro mě vnoučata a jsem ráda, že jsem s některými pod jednou střechou a můžu s nimi být prakticky od rána do večera. Jejich mazlení, přitulení, popusinkování je nenahraditelné. A pokud se k tomu přidá ještě hraní, tak nabíjení je docela rychlé s vysokou frekvencí. Až se člověk diví, kolik energie dokáží ti malí caparti dát. Bez nich by bylo v naší rodině smutno, vždyt mnohdy mně nahradí i budíčka a to je pak moc příjemné probuzení, když přijdou k posteli a očkama mě tahají z postele!
Dalším mým zdrojem k nabití energie jsou moji psí mazlíčci, bez kterých si ani svůj život moc představit nedokáži, nebot pejsci jsou součástí mého celého života.....od útlého dětství. Navíc mnohdy nahradí i psychologa. Když mám splín, je mně smutno, pláču, mám špatnou náladu či nějaké trápen,í tak mě ze všeho dokáží dostat. To se s nimi mazlím, beru si je na ruce, a pokud se objeví slzy, tak mně moc dobře rozumí, své jazýčky použijí jako stěrače na autě a po psovsku jakoby říkali "už neplač". A co pak, když jsou občas štěnátka? Tak pak mám energie snad na rozdávání. To u nich věčně ležím, raduji se, jak rostou, jak krásně pijí mlíčko od své psí mámy, jak prospívají, jak se mají k světu apod.
Předposledním a neméně významným zdrojem enegie je samozřejmě Íčko. Krásné básně, různé fotoreportáže a články na různá témata dovedou člověka nabít přinejmenším na jeden den, neli někdy i na celý týden! Stejně tak zejména chatování, kde mnohdy jsou takové hlášky, že člověka od smíchu i břicho bolí. A pak i Íčkařská setkání. Takové setkání, které bylo v Brně snad nabilo energií každého účasníka. Toto setkání bylo hodně vychechtané, jak psala ve své povídce Libuška Křapová. A zde se zeptám těch, co tam byli zda tu energii pocitovali také stejně jako já? Já se totiž chechtala ještě doma.
Možná výše zmíněné zdroje by mohly stačit pro mé tělo, ale zklamu Vás. Nestačí! Občas musím využít i přírodu k dobití mé energie, kde dobíjení jde také moc dobře, ba přímo výborně. Taková procházka polní cestou někam k lesu, kam chodím nejčastěji, pozororování ptáků, zvěře je dost velkým balzámem nejen pro tělo, ale také pro duši. Zde si vždy vyčistím hlavu snad nejlépe. Šumění větví, ptačí zpěv, pozorování létajících motýlů je výborný zdroj energie. Občas si kladu sama sobě otázku, zda i takové malé tvorečky, jako jsou motýli, mravenci a různý létající hmyz, také někdy něco bolí. A protože vím, že v přírodě čerpá energii asi každý z nás, tak zde na tomto místě bych Vás chtěla požádat, abyste přírodu chránili, odpadky do přírody nenosili, spíše naopak, pokud někdo něco najde. Stačilo by ale, aby každý jedinec své odpadky donesl domů a doma je pak tříděním odpadů dal tam, kam patří. Bez přírody bychom žít nedokázali, je pro nás stejně důležitá, jako je strava.
Partneři soutěže:
