Dne 18. února se uskutečnil sraz íčkařů v Bohumíně. Jaký byl? Parádní, jako vždy, když se sejdou duše spřízněné.
Vřelé vítání a seznamování proběhlo ve vestibulu vlakového nádraží. Následovalo posezení v Maryšce/ kulturní středisko/, hostitelky nabízely víno, kávu, čaj a slané pečivo, které upekla Majka. Povídání bylo přerušeno povelem: „Věci si tu můžete nechat, budeme se sem vracet“.
Procházka městem byla doprovázena výkladem. Ten luxus, věnovalo se nám sedm bohumínských patriotů. Náměstí T. G. Masaryka, park Petra Bezruče, Hobby park, plavecký bazén, penzion Ve věži / bývalá vodárenská věž/ - to jsou navštívená místa. Ze sedmého patra penzionu jsme měli Bohumín jako na dlani, dokonce i do Polska jsme dohlédli. Díky Majce, která zařídila téměř jarní počasí, bylo toulání velmi příjemné. A bylo zakončeno pokynem: „Pospěšte si, v 13.30 hodin se podává oběd“.
V Maryšce jsme si vyzvedli naše věci a přesunuli jsme se do kavárny. Nevěřícně jsem koukala. Příjemné prostředí, vzorná obsluha, chutný oběd, ceny mírné a jako omluvu servírovalo vedení podniku zmrzlinu / dvě íčkařky nedostaly předem vybrané jídlo/. Při povídání běžel čas velmi rychle. A co jsme se nasmáli, jen na zpěv nedošlo.
Po čtvrté hodině odpolední nastalo loučení. Rozcházeli jsme se s konstatováním, že jsme prožili pěkný den, za což patří dík íčkařům z Bohumína. Osobně musím poděkovat Marušce, která se mnou jela do Ostravy na autobusové nádraží. To víte, já „světačka z lontu“ jsem měla obavy, zda se dostanu domů.
S kvalitou některých fotografií nejsem spokojená, přesto jsem je vložila. Prosím, pohlížejte na ně jako na dokument.
Příštím setkáním ZDAR!