Koutek v zahradě přinese radost

Zahrady by měly být přeci pro radost majitelů a ne proto, aby vypadala jako z katalogu. Bohužel spousta lidí to tak vidí a mám pocit, že je to jen na oko. A mít malý koutek jen pro sebe je přeci krása. Teta mívala bílý altán obrostlý vínem a růžemi, to byla oáza klidu. A veliký ořešák obrostlý psím vínem. A u domu pohodlnou lavičku a stolek. Ráda jsem tam jezdila.

Jeden čas jsem se živil i jako designer zahradních staveb. Hold něco jako profesionální deformace. Tak naše nevelká zahrada je, dá se říct, koutek vedle koutku. Stejně ale vždycky sedím jen v křesle na terase. Ale ty koutky jsou hezké na pohled, i když je nikdo nevyužívá.

Kdo má zájem může nahlédnout do mé galerie - zahrádka. Není nto chlubení, jen velká radost.

Když jsem bydlela na vesnici, měla jsem takový koutek na zahradě. Z jedné strany několik smrků, z druhé vysoké okrasné dřeviny a malé jezírko. Oáza klidu. Před šesti lety jsem se stěhovala do města, kde mým jediným kouskem vlastní přírody byly květiny na balkoně. Jelikož mi není lhostejné v jakém prostředí žiji, všimla jsem si po několika dnech prostoru vedle našeho 100 bytového paneláku. Zarostlý, neudržovaný. Vznesla jsem dotaz na majitele - Městský obvod, zda si tento palouček mohu vzít do péče. Souhlas.. Z bývalé zahrady přivážím vše, co se přesadit dá. Hlavně keře a trvalé květiny. Začíná boj se zeminou plnou kamenů, střepů a jiného odpadu, který zde zůstal zahrnutý po stavbě a pořádně prorostl plevelnými trávami. Nevzdávám tuto těžkou práci, lidé chodí kolem a mnozí mne odrazují. " Tady Vám to nevydrží, vše Vám zničí"!!! Vydrželo, nezničili krom JEDNOHO květu pivoňky, vůbec nic. Několik let jsem dokupovala nové rostlinky, aby od jara do podzimu byl palouček stále rozkvetlý. Občas bylo potřeba změnit " zasedací pořádek", když se některé rostliny moc rozrostly, nebo ty vysoké stínily nízkým. Zkrátka práce stále dokola kolem. Mnozí z vás již toto zákoutí znají z mých fotek, je opravdu na co koukat. No a když se lidé vracejí domů, vítá je kvetoucí a nádherně vonící palouček a oni se rádi u něj zastavují a obdivují tu krásu. Mnozí si po cestě i sednou na některý z velkých kamenů, odpočinou si a když mne zastihnou při práci, nešetří slovy chvály. Díky tomuto kousku přírody, který sice ještě nemá tu svoji lavičku, se prý, podle jejich slov, rádi vracejí domů.:))))))

Krásné !! Vzala jsem si inspiraci...