Takové telefonáty občas senioři vyslechnou a možná se to zdá k neuvěření, opravdu peníze klukovi, který krátce poté zazvoní u dveří, dají. Až pak zjistí, že naletěli podvodníkům.
Jak je možné, že člověk nepozná, že mu nevolá jeho skutečný vnuk? Jak mohou podvodníci vědět, že dotyčný vnuka skutečně má? Jak může takhle na pohled pitomý podvod fungovat? Tuto otázku si můžeme klást mnohokrát dokola, faktem je, že tyto případy se stále objevují. A to přesto, že policisté před nimi v posledních letech mnohokrát varovali a mnohokrát přesně popsali princip, na jakém fungují.
„Nikdy by mě nenapadlo, že se to opravdu děje, ale nedávno mi zazvonil telefon, pevná linka a tam nějaká dívka říkala: Babi, jsi tam, haló… A já na to: To jsi ty Petro? Ona: Ano, babi, to jsem já Petra, jak se máš? Zdálo se mi to divné, ale ten hovor byl takový zastřený, jako by bylo špatné spojení. Pak mi začala vyprávět o tom, že se nabourala autem a že rychle potřebuje zaplatit pět tisíc člověku, do kterého narazila, aby to nenahlásil na policii. Že je nedaleko ode mě a že pošle pro peníze kamarádku,“ vypráví jednaosmdesátiletá Anna. „V tu chvíli mi bylo jasné, že je to ten případ, o kterém se mluví v televizi. Že to jsou podvodníci, kteří tipují důvěřivé seniory a tvrdí, že jsou jejich vnuci. Já sice mám vnučku Petru, jenže já té holce to jméno vlastně napověděla. A moje vnučka auto neřídí. Jsem sice stará, ale ne blbá. Tak jsem té holce řekla, ať kamarádku pro peníze pošle a že hned zavolám policii. Ihned zavěsila. Lituju, že jsem to řekla, mohla jsem ji nechat přijít a policisty zavolat mezitím, aby ji hned sebrali,“ vypráví Anna. Hned volala skutečné vnučce, ta se vyděsila a nařídila jí, ať nikomu neotevírá a s nikým nemluví. Celá rodina pak přemýšlela, jak to, že si ti podvodníci vytipovali zrovna Annu. Nepřišli na to, asi to byla náhoda.
Podobných případů v posledních letech bylo mnoho.
Policie nedávno toto téma znovu otevřela a vyzvala příbuzné seniorů, kteří žijí sami, aby jim tento druh podvodu připomněli. Díky tomu, že jsou lidé informovaní, se totiž v poslední době zvýšil počet případů, kdy senioři na falešné vnuky policii sami upozornili. Například na severu Moravy loni policisté prověřovali padesát šest podvodů spáchaných na seniorech a z toho v pětadvaceti případech šlo právě o typ podvodu, kdy volal falešný vnuk. Dobrá zpráva je, že jen ve třech z těchto případů senioři naletěli a peníze vydali.
„Pokud jsou lidé kontaktováni někým, kdo se vydává za jejich příbuzného a požaduje půjčení peněz, měli by ihned zpětným telefonátem u příbuzných ověřit, zda skutečně volal člen rodiny. Obvykle to probíhá tak, že dotyčný tvrdí, že se stal účastníkem dopravní nehody, má různé problémy, například, že potřebuje rychle peníze na právníka,“ uvedla Daniela Vlčková z tiskového odboru Krajského policejního ředitelství v Ostravě.
Podvodníci, kteří vsadili na tento typ podvodu, využívají současné situace, kdy mnoho seniorů žije osaměle a se svými vnuky či jinými příbuznými se vidí málokdy. Těžko by uspěli v malé vesnici, kde se všichni znají a rodiny mají domky nedaleko od sebe, takže babička vidí vnuky téměř každý den. Ovšem na velkých sídlištích ve městech mají přímo ideální prostředí. Stačí jen nějaký ten měsíc pozorovat, ve kterém paneláku bydlí nějací senioři, kteří chodí stále sami a pak zjistit jejich telefonní číslo. Velmi často jde o lidi, kteří žijí single, jejich děti a vnukové bydlí na opačném konci města nebo ve městě úplně jiném, takže se vídají málokdy. Třeba mají vnuky, ale vidí je jednou do roka. Takže ani jejich hlas v telefonu nepoznají. Pokud podvodníci natrefí na člověka, který je poněkud důvěřivý a chce opravdu pomoci, jsou na té ideální adrese. Díky tomu, že se o tomto problému čím dál více mluví, to však mají čím dál více těžké. O čemž svědčí i tento příběh.
„Náš děda nám telefonoval, že zadržel podvodníka, že máme hned přijet. Vyděsili jsme se a netušili o co jde, ale samozřejmě jsme k němu vyrazili,“ vypráví jednašedesátiletá Jana o svém téměř devadesátiletém tátovi. Ten žije nedaleko od ní, sám v malém domku, je ve velmi dobré fyzické a psychické kondici. Když k němu Jana se synem přijela, pán je přivedl do sklepa, kde měl zavřeného mladého muže. Ten se dušoval, že nic neprovedl, ale starý pán tvrdil, že ho přistihl, když se ho snažil podvést. Prý mu někdo volal telefonem. Když ho zvedl, nikdo se neozýval. Zavěsil. Asi za hodinu u něj zazvonil dotyčný muž s tím, že sepisuje stav vodoměru. Děda ho vzal do sklepa a tam zamknul.
„Určitě to souviselo s tím telefonátem, podvodníci si tak tipují, zda jsou senioři doma. Chtěl mě okrást, možná i zabít,“ tvrdil příbuzným. Jenže se ukázalo, že šlo o shodu náhod. Muž opravdu sepisoval stav vodoměrů. A pokud někdo krátce před tím telefonoval, šlo prostě o omyl. Dotyčný senior se však stal hrdinou ulice, v níž žijí převážně starší lidé. Udělal správně, lepší je být opatrný, než se nechat napálit, říkají jeho sousedé. Co říká nebohý opisovač vodoměrů, není známo. Prý jen mávl rukou a naštvaně odešel. „Děda byl tak rozčílený, že se mu ani nestihl omluvit,“ říká Jana.
