Vážení čtenáři, napadlo vás někdy, že minulost školství může být velmi zajímavá? Nevím, jestli i pro vědce ve světových výzkumných ústavech a jestli o ní existuje nějaká odborná literatura. Následující úvahy tudíž nemám ničím podložené. Jakožto pedagog začnu od Adama.
Nejdůležitější myšlenky z celé historie jsou přisuzovány těmto známým osobnostem:
1. Jan Amos Komenský (1592 - 1670) a jeho „škola hrou“. Jeho veliký přínos pedagogice uznává celý kulturní svět. Ale není to jen o tom, že tuto myšlenku jako první slovně formuloval a hlavně publikoval? Takovou možnost v paleolitu neměli. To ovšem neznamená, že by se tím neřídili – jaksi přirozeně. Vždyť jí přecházela dávno objevená pravda, že „kdo si hraje, nezlobí“.
2. Vladimír Iljič Lenin - Uljanov, (1870 - 1924) jasně vyslovil svůj požadavek doby na správné proletáře: Učit se, učit se, učit se“.
3. Anton Semjonovič Makarenko (1888 - 1939), byl sovětský pedagog, tvůrce originálního výchovného systému - kolektiv pokládal za jeden ze základních výchovných prostředků. Nuže opět vidíme pouhou formulaci metody dávno již známé u našich předků, totiž, že vzdělávání je nejúčinnější ve skupině, původně tedy v tlupě.
Ve Wikipedii se dočteme:
„Beztřídní společnost bez společenské dělby práce zajišťovala „jednotu výchovy rozumové, tělesné i mravní“. To mne zaujalo, ta beztřídní společnost z toho vychází téměř idylicky, ale zároveň si uvědomuji, že bez společenské dělby práce by k žádnému vzdělávání nedošlo. Měl-li někdo vzdělávat děti, tak nemohl běhat za mamutem. Své dnešní úvahy mohu datovat až od doby, kdy tato dělba práce již existovala.
Nyní si, přátelé, uvědomuji, že rozsah mého článku je po tomto potřebném úvodu již omezen, a zaměřím se proto jen na hlavní vyučovací předměty.
Jazyk mateřský a cizí jazyky
Jednoznačně to byly ženy, které se staly lektorkami hovorové řeči. Tento stav prakticky v oboru lingvistiky trvá dodnes Je však třeba si uvědomit, že jejich prvními žáky nebyly jen děti. Byli to prakticky také všichni muži v tlupě. K výuce cizích jazyků, tj.hlavně jazyku spřátelené tlupy, docházelo z praktických důvodů až později v souvislosti s výměnným obchodem.
Matematika
Jakkoliv se nám to zdá podivné, zřejmě se lidé naučili dělit dříve než sčítat a odčítat. Protože potřebovali rozdělit kořist mezi členy tlupy, museli znát zlomky a rozporcovat ji např. na šestnáctiny. Ovšem účetní tlupy musela být vzdělanější než její ostatní členové. Ani na primitivním počitadle dělení není nic snadného, vyzkoušejte si to. Bylo vynalezeno až v neolitu v oblasti Sovětského svazu, vyrobeno z importovaných kukuřičných zrn a velmi výstižně nazvánoi "sčot".
Občanská nauka
Jako v každé pozdější, již třídní společnosti, i zde velmi záleželo na společenském uspořádání tlupy a zdá se, že jednotný společenský model neplatil. V patriarchátu ji vyučovali muži, a to s použitím síly - neboli neverbálně. Disponovali totiž jen zárodky artikulované řeči. Jak jsem již zmínil, ženy jsou od přírody výřečnější, některé z nich vedly logopedické kurzy pro muže ve své tlupě. Tím rostla jejich důležitost a to by zase napovídalo, že byl rozšířenější matriarchát. Vědci v této věci nejsou jednotni.
Sexuální výchova
Tato disciplína se vyučovala ještě před rozšířením hovorové řeči, a to metodou nejdokonalejší ze všech možných, t.j. ukázkovým předvedením instruktorem a instruktorkou.
Tělovýchova a sport
Zpočátku to nebylo nijak slavné. Pěstovaly se hlavně bojové sporty a z míčových her pak ragby, které se ještě nehrálo s míčem, ale s mamutím varletem. Prostná cvičení nikoho nebavila, což přetrvává dodnes. Také tělocvičná nářadí byla ještě ve vývoji. V některých lokalitách, (kde rostly liany), se vyučoval velmi užitečný šplh na laně, šplh o tyči nahrazoval šplh po kmenech stromů, nejvhodnější palmy bohužel však zmizely už v době ledové. Až mnohem později se začala používat i domestikovaná zvířata. Byla to koza a kůň. Proto se jejich názvy uchovaly dodnes. Je však podivné, že snad ve všech tělocvičnách v naší republice kozy postrádají rohy, které se naopak objevují u koňů. Nevím jak je tomu v cizině. Možná se tam tělovýchovné nářadí vyvinulo z jiných domestikovaných živočišných druhů.
Je ovšem jisté, že již existovaly sportovní soutěže. Velmi populární byla sportovní utkání mezi místními neandrtálci a nově příchozími homouši erectusy. Jen se z nich, bohužel, nezachovaly žádné videozáznamy. Zde ještě na archeology čeká veliký kus práce.
Výtvarná výchova
To je obor, který mne zaujal nejvíce. Podle míst nálezů ji charakterizují malby, kresby anebo sochařství. Tak např. ve Francii bylo objeveno množství nástěnných maleb v jeskyních, které byly pro veškerou rukodělnou tvorbu praktické, umožňovaly výuku i vlastní tvorbu v teple u doutnajícího ohně. Později vznikla i umělecká řemesla, mám knihy s ukázkami překrásných výrobků, ale k dnešnímu tématu to nepatří. Velmi často se objevovaly zvířecí motivy.
Tato tvorba snese i srovnání s věhlasnými umělci. Posuďte sami. Další obrázek je z tvorby Pablo Picassa.
Ale nejen to, tvorba pravěkých umělců je nám někdy jaksi povědomá, jako by nám něco připomínala. Nuže pohleďte, Následující výtvarné dílo bych nazval "Motiv k zamyšlení".
Toto umění se v podstatě se příliš neliší od dnešních nástěnných kreseb pouličních umělců (tzv. Street Art nebo grafitti), jenom naši předci neměli dost vhodných vnějších ploch. Zde je ukázka tvorby anonymního autora.
V jiných částech Evropy byla zase, alespoň podle množství nálezů, rozšířenější tvorba sochařská. Nejznámější Věstonická Venuše vznikla asi před 30 tisíci lety.
Nabízí se zde úvaha o proměnném ideálu ženské krásy, ale tomuto fenoménu se rovněž budu věnovat v samostatné úvaze. V podstatě se jednalo o umění realistické a můžeme se jen dohadovat, jestli umělec tvořil podle modelu nebo se jedná o tvůrčí invenci. Nahota v tehdejší době byla zcela přirozená, na rozdíl od umění středověkého, kde tomu tak již nebylo, a přesto byla na sochách převládající.
Hudební výchova
Je to disciplína úzce spojená s pohybem a tancem, kterým to vše začínalo a dodnes můžeme zhlédnout půvabné lidové tance u zbytků domorodého osídlení v některých světových lokalitách. K vlastnímu artikulovanému zpěvu však došlo až později. Mezi první hudební nástroje ve všech případech patřil a patří buben, neboť základem je vždy rytmus.
Branná výchova
Zde vidíme úzkou souvislost se sportem. Velmi důležitý byl vrh oštěpem na cíl a vrh kamennou (téměř) koulí do dálky. A samozřejmě běh. Základy sebeobrany byly samozřejmostí, jakož i boxování, které se vyvinulo z původních kurzů fackování. A zde se již objevuje dodnes velmi rozšířená učební pomůcka, které se říká „fackovací panák“. My všichni jistě vzpomínáme na své dětství ve škole, kdy byla organizována branná pochodová cvičení. Užili jsme si při nich soustu legrace a nejinak tomu jistě bylo i tehdy.
Alternativní školství v pozdním paleolitu
V určitých odůvodněných případech byly činěny první pokusy zejména s účelem poskytnout vzdělání jedincům zaostalejším ve vývoji anebo naopak výjimečně nadaným. Tento způsob však vyžadoval obydlet další, byť malou jeskyni. Později se v daleko větším rozsahu uplatňovala i škola hrou pro výuku celé tlupy, což je vlastně i dnešní moderní vyučovací metoda.
Škola hrou včera i dnes
Závěr
Milí čtenáři, pokud vás můj článek zaujme, budu v podobných úvahách pokračovat a zaměřím se na další vývojová období v historii školství a pedagogiky. Rozhodnu se podle vašich reakcí, budou-li nějaké.
Použité zdroje informačních obrázků
Kromě obrázku posledního jsou všechny ilustrace převzaté z wikipedie a pixabay.com. Konkrétně je vše uvedeno v galerii na mém profilu s názvem „Ozvěny pravěku“. Závěrečný obrázek pochází z webu „lojzojago“. Jedná se o vítězný obrázek v „Bublinové soutěži“ a k jeho použití mám laskavé písemné souhlasy autora soutěže i jejího vítěze v této kategorii, jímž je můj kamarád Bobas, žijící v Anglii.
Zajímavé knihy o pravěku, které jsem si koupil v naději, že se budou líbit vnoučatům
Cesta za Adamem - Josef Kleibl, ilustr. Zd.Burian
Jak se žilo v pravěku – E.Tinková, K.Hrbová, Ilustr. J.Petráček
O kultuře prvobytné společnosti - Ot.Nahodil
Pravěké rekordy – Zd.Burian
Pravěký člověk - V.Mazák, ilustr. Z.Burian
Svět pravěku – Bořivoj Záruba
Velký obrazový atlas pravěkého člověka – Jan Jelínek
Za jeskynním člověkem – neformální encyklopedie
