Lehátkový vůz s českými železničáři je na samém začátku cesty do Itálie. Píše se rok 1969 a je měsíc květen. První město na celé trase – Vídeň - je první celodenní zastávkou. Výpravčí Vojtěch Balabán fotografuje manželku Julii vypůjčeným fotoaparátem značky Zenit. Vznikne tak seriál mamka a….V domácím albu pak bude možno uvidět mamku a Prátr, mamku a sochu Marie Terezie, mamku a chrám Svatého Štěpána.
Lstivý manžel však postaví nic netušící choť i před obchod pana Wilhelma Pohla. Je to vyhlášený obchod s plastikovými modely. Za manželkou Julií vykukuje na firemním štítu přesná adresa prodejny! Vojta je zuřivý plastikový modelář, kitař. S obchodem pana Pohla má své plány. Provede také na poště zvláštní úkon. Pošle si domů prázdnou obálku. Činí tak skoro všichni turisté. Smysl tohoto počínání mu dojde až doma. Obálku lze zneužít jako pozvánku!
V té době totiž nelze v tuzemských obchodech zakoupit plastikovou stavebnici válečného letadla. K mání jsou jenom stavednice dopravních letadel z NDR. Plastikoví šílenci shánějí bony a stávají po přejímce zboží v dlouhých frontách před Tuzexem. Jedině tam lze koupit, ale prodavačky prodávají přímo z rukou, padni komu padni. Vybírat si nelze.,, Musíš je nakoupit v cizině,“ rozhoduje se modelář. Nedošlo mu, že se nalézá za Železnou oponou.
Doma Vojta uchopí prázdnou obálku a do ní napíše na stroji fingované pozvání. To pan Wilhelm Pohl zve špatnou češtinou přítele na návštěvu. Je doba devizových příslibů a výjezdních doložek. Policajti v okresním městě točí dopisem na všechny strany. Nakonec doložku vydávají. Pak už to jde ráz na ráz. Vojta zakupuje v Brně zpáteční jízdenku do Vídně. Za koruny! Trhá z vývěsky jízdní řád v němčině. Do trenýrek ukládá ulité nemanželské peníze. Ráno klidně sedá v Brně do oranžového autobusu. Manželce oznámil, že jede na abiturientský sraz. Prázdná taška od vysavače u ní nevzbudila zájem. Ten nevzbudí ani plná. Stavebnic má Vojta tolik, že další nevzbudí ženinu pozornost. Celník již sedí mezi cestujícími, takže celní prohlídka je vyřízena cestou do Mikulova. Na hranicích žádný problém. Vojta má vše potřebné v pořádku. Kontraband v trenýrkách nebyl objeven.
Pan Pohl ve Vídni je dojat, když vidí fotografii svého obchodu. Český turista jej zařadil mezi pamětihodnosti města! Majitel přidává Frantíkovi jednu stavebnici zdarma! Vojta chodí zásadně pěšky. Jízdné tramvají je drahé. Neovládá německý jazyk. Na svetr si tedy připíná německy psaný jízdní řád. Předstírá, že je hluchoněmý. Dobří lidé jej přivedou až na autobusové nádraží. Poděkovat nemůže, jen vroucně tiskne těm dobrákům ruku. Na autobusovém nádraží se tísní spousta lidí. K mání je pouze plac na stání. S taškou od vysavače plnou sravebnic je plastikový šílenec odsouzen k stání. Jenže takto postižených je celá řada. Přijíždí druhý autobus. A tak zpoza Železné opony se vrací spokojený cestující. Celou dobu sedí hned za šoférem.V Brně je o půlnoci, jako by se nemetlo.
Po čase si dobrodruha Vojtěcha Balabána zavolá bokem maminka Štefinka. Zná syna nejlépe ze všech. Ohlédne se a zabouchne za sebou dveře.
,,Kdes býl? Kápni božskó, mně neoblafneš!“ spustí žena z lidu na překvapeného syna.
Jako předmět doličný třímá maminka autobusovou jízdenku Brno – Vídeň a zpět. Také ukazuje utržený kus jízdního řádu. Jízdenka je opatřena datumovým razítkem. Svědkové obžaloby vypadli z kapsy od košile při praní. Maminka v roli detektiva si také ověřila údaje v synově cestovním pase.
,,Mami, byl jsem ve Vídni!“ bez obalu se přiznává usvědčený delikvent.,,Byl jsem tam jako vyslanec Klubu přátel Jaroslava Foglara s jistým posláním. Na víc se mne, mami, raději neptej!“
Mamince Štefince, ženě z lidu, se úžasem rozšířily panenky.
,,Prosím tě buď rozumné, máš malý děcko a žena je učitelka. Buď rozumné!“
A tak byla vyřízena i tato záležitost. Mamince však až do konce jejího života nikdo nevymluvil, že její syn Vojta Balabán byl v jisté době špionem!
